Časopis Umělec 2009/2 >> Vše pevně v rukou – regulace veřejného prostoru ve Vídni Přehled všech čísel
Vše pevně v rukou – regulace veřejného prostoru ve Vídni
Časopis Umělec
Ročník 2009, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Vše pevně v rukou – regulace veřejného prostoru ve Vídni

Časopis Umělec 2009/2

01.02.2009

Elisabeth Mayerhofer | veřejný prostor | en cs de

Jednou z věcí, pro které je Vídeň známá, je její dobře vystavěná administrativa, která si ve stálém politickém klimatu (sociálnědemokratická strana SPÖ obsazuje křeslo starosty od roku 1945) zachovává své pozice. V posledním desetiletí došlo k restrukturalizaci spočívající v tom, že úkoly dosud vykonávané administrativou byly převedeny na soukromé ekonomické subjekty, většinou městu blízko stojící společnosti s ručením omezeným. Ze strategické pozice zachovávání si moci má tento postup tu výhodu, že určité oblasti jsou zbaveny povinnosti transparentního spravování a legitimizace. Formálně se již nejedná o organizace vázané vyhláškami a nařízeními, ale skrze spleť osob, podílů a dohod o činnosti zůstává politické zasahování de facto zachováno. Politická odpovědnost se ovšem rozostřuje. V tomto bodě vstupuje do hry veřejný prostor, konkrétně umění ve veřejném prostoru.
I pro tuto oblast byla totiž odpovědná administrativní jednotka obdobně převedena na soukromoprávní strukturu Kunst im öffentlichen Raum GmbH (KÖR, Umění ve veřejném prostoru sro).1 GmbH Kunst im öffentlichen Raum je výstavní instituce připojená ke Kunsthalle Wien a disponuje ročně rozpočtem cca 800 000 EUR. Externí experti tvoří porotu, která se v pravidelných intervalech obměňuje a rozděluje peníze. Financovat projekt mimo tento rozpočtový balík je možné jen s velkými obtížemi. Úkolem KÖR je také pomoci překonávat administrativní překážky dané administrací veřejného prostoru, jehož uskutečňování je jenom v počátcích.2 Tyto administrativní překážky představují další z problémů umění ve veřejném prostoru. Projekty čelí tak nesmírnému množství povolovacích řízení a správních poplatků, že mnohé, především ty menší, ztroskotají již
v zárodku.
Dalším aspektem je stále častější podléhání veřejného prostoru komerčním zájmům, což je možné demonstrovat na relativně nedávném zákazu volného vylepování plakátů. V roce 2008 byly plochy k volnému plakátování citelně omezené, a sice tak, že společnost blízká městu umístila na celém území Vídně předpřipravené plochy pro plakátování, spolu s hrozbou žaloby při volném plakátování. Několik málo ploch se nechalo „volných“, zbytek se svedl do nařízených kolejí – kdo potřebuje plochy pro plakátování, může si
je koupit. S odpovídajícím časovým předstihem a za cenu, která je pro mnohé malé producenty kultury prohibitivní. Souvislost omezení volně přístupných reklamních ploch
a umění ve veřejném prostoru je vidět jen nepřímo, ilustruje ale dobře souhru administrativy a komerčních zájmů ve Vídni: jednak se rozšířil vliv již beztak výrazné administrativní sítě a jednak byla tato síť vyjmuta z kulturně-politického diskursu. Na druhé straně bude využití samotného veřejného prostoru stále více omezováno na velké akce komerčních poskytovatelů, protože pouze tito mají finanční kapacitu a lidské zdroje umožňující za takových rámcových podmínek získat povolení. A kdo si toto nemůže dovolit, musí se stáhnout do soukromí nebo do ilegality. Povolování menších, nekontrolovatelných intervencí – které tak jako tak nikdy nebyly vídeňskou specialitou – ustupuje ve prospěch komerčně zaměřených akcí.
Závěrem lze konstatovat, že ve Vídni není v této chvíli příznivá půda pro vývojové trendy – a už vůbec ne, pokud je zde ruku v ruce vytvářený odpovídající typ veřejnosti. Nekontrolovatelné akce v urbánním prostoru – i když jsou tak malé – zjevně vyvolávají v politické sféře a správním aparátu značné obavy. Vzniká tak zdánlivě protikladná směs politiky kontroly a privatizace, která právě v této kombinaci funguje: veřejný prostor je jako prostředek reklamy prodáván nejvyšší nabídce.

Autorka je členkou Forschungsgesellschaft für kulturpolitische und kulturökonomische Studien, Vídeň



1 Detailní popis procesu této přeměny včetně přechodné formy, Fondu Umění ve veřejném prostoru, by překračovalo hranice tohoto příspěvku.
2 V roce 2008 se například nemohl uskutečnit z bezpeč-nostních důvodů projekt skupiny netbase, který spočíval v tom, že na městské centrum se budou vrhat stíny helikoptér.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…