Freeport

Free Port: Janine Antoni, John Bock, Cosima von Bonin, Paul D. Miller, Magasin 3, Stockholm, 15. 9. – 9. 12. 2001

V mém atlase jsou tři města, která se jmenují Freeport a všechna zřejmě představují pozůstatky bývalých oblastí volného trhu. Výstava Free Port ve stockholmském Magasin 3 odkazuje k nedalekému svobodnému přístavu i ke svobodným přístavům všeobecně: k místům vně měst a mimo jejich kontrolu. Statut svobodný přístav byl ve Švédsku zrušen roku 1996 v rámci přizpůsobování právnímu řádu Evropské unie, v níž “svobodné přístavy” nahradily “svobodné zóny”. Ve Švédsku žádné takové zóny nejsou. Třebaže některé zeměpisné oblasti stále nesou název svobodný přístav — ve Stockholmu, Göteborgu nebo v Malmö —, činnosti, které byly s těmito místy spjaty v minulém století, už téměř zmizely.
Koncept výstavy na zúčastněných čtyřech umělcích vyžadoval, aby v Magasin 3 vytvořili dílo, které se bude vztahovat ke stockholmskému svobodnému přístavu jako historickému místu a prostředí. Výstava také zahrnuje několik krátkých filmů z roku 1926, kdy byl přístav vybudován. Zachycují hlavně, jak se pracovalo na místě, jež bylo považováno za příklad modernosti a pokroku. Svět se otevřel, což se projevilo na dovozu banánů, vína a náhradních dílů pro automobily. Káva se vykládala v těžkých pytlech. Švédsko a Stockholm se staly, alespoň podle tehdejší propagandy a ve vlastních očích, centrem baltského regionu a severní Evropy. Na těch filmech je něco podezřelého, totiž jejich dvojitá exotičnost: dělníci v docích na straně jedné a novinky přicházející do Stockholmu na straně druhé.
Přístav je rozhodně jedním z míst nejvíc opředených mýty — rackové, siluety jeřábů na světlé obloze, Marlon Brando, zaprášené montérky, strniště na tváři —, nejspíše kvůli střetávání svobody, odcizení, snů a neustálého pohybu. Kapitalistický přístav, prostředí, kde se lidé setkávají a obchodují. Za mořem je něco jiného a nikde jinde se k tomu nepřiblížíte tak jako v přístavu. Letiště a nádraží jsou chladnější, dokonalejší a umělejší.
Projekt Free Port chce spojit performanci s instalací. Nápad je to elegantní: vytvořit paralelu k tomu, jak přístav na symbolické úrovni kombinuje pomíjivost s těžkopádností, nehybností. Řečeno kritičtěji, výstava také odráží skutečnou funkci přístavu jako herního prostoru pro obchod se zbožím i prací a převádí tuto funkci do ekonomiky vizuální. Naše žízeň po jedinečných vizuálních zážitcích byla ukojena již při zahájení, které rovněž zahrnulo performance, tvořící stěžejní část celé výstavy. Procesuální díla se však těžko vystavují nebo popisují. Výstava samotná byla, až na několik světlých výjimek, bohužel nudná.
John Bock pracuje s jistou formou přednášek a performancí; po přednáškách zanechává sice roztroušené stopy, ty však nejsou schopny nastolit jakoukoli komunikaci. Práce Cosimy von Bonin zase připomíná scénografii, události, které už proběhly nebo se na ně kdosi připravuje. Její loď potažená látkou, vzbuzující dojem takřka slavnostní výzdoby, tvoří pomyslný střed výstavy. Paul D. Miller a.k.a. DJ Spooky sampluje noty a obrazy do video instalace, která je vystavena ve stejné místnosti jako dokumentární snímky o svobodném přístavu. Tady se setkáváme s přístavem jako formou, s budovami, pohybem, náčrty a barvou. Miller po způsobu ruských futuristů uvolňuje divokou, vibrující skládačku primárních forem, jež promítá na podklad z nařezaných obalů desek — kruhy s deformovanými čtverci. Jeho zvuková instalace v další části výstavní síně rovněž představuje prostorový komentář místa, v němž se nacházíme, ale má blíže ke snění a jeho kontrole. Dílo s názvem Moor od Janine Antoni tvoří dlouhý provaz na jednom konci roztřepený a na druhém přivázaný k loďce. J. Antoni provaz vyrobila z materiálu, který jí darovali přátelé a známí — ze zubní niti, igelitových pytlíků, spodního prádla, triček, telefonních šňůr a vánočního světelného řetězu. Tematizuje tak ukotvení v realitě a ve společenském kontextu, ale také nedostatek rezistence uvnitř globálně propojených sítí — loďka dinghy pluje přístavem, daleko ode všech nákladních lodí a pracovního shonu. Ekonomika se stala abstraktní — a přístav hřištěm vzdáleným od banánových kmenů a stop od pneumatik.
Přeložil Vladan Šír

01.04.2001