Distributivní génius Sri Chinmoy

Když jsem před časem začal připravovat text o díle Sri Chinmoye, navštívil mě v redakci Jesper Alvaer. Alvaer je norský umělec žijící v Praze. Protože se o to, co se mi honí hlavou, zajímal, chvíli jsme rozebírali Chinmoyovy kresby a malby. Pak mi Alvaer začal vyprávět svůj příběh.
Kdysi se zúčastnil Chinmoyova mítinku. Jak seděl na tribuně, všiml si ženy, jejíž chování se zjevně odlišovalo. Zatímco dav soustředěně naslouchal Chinmoyově kontemplativní hudbě, tato žena zjevně neprožívala vůbec nic. Alvaer vzal videokameru a začal ženu filmovat. Ve tváři jí zcela chyběly emoce. Alvaer chtěl vědět, co je zač. Po skončení mítinku za ní vyrazil. Žena mezitím také opustila tribunu a k Alvaerově údivu se připojila k Chinmoyovi. Tehdy mu došlo, že celou dobu sledoval mistrovu osobní asistentku. „Zatímco lidé meditovali, ona pravděpodobně myslela na to, zda je vše dopředu zařízeno a zda včas přistaví limuzínu,“ uzavřel svou vzpomínku Alvaer.

Politika Svobody
Jako každá veřejná událost, i zvěstování se musí pečlivě zorganizovat. Chinmoyova asistentka tedy nedělala nic jiného než svou práci. Přesto se zdá, že právě organizace Chinmoyových aktivit má zcela unikátní charakter.
Sri Chinmoy Kumar Ghose se narodil roku 1931 v Shakpuře, vesnici ve Východním Bengálsku. Ve třinácti letech vstoupil do ašrámu v indickém Pondicherry. Protože výuka byla spojena s uměleckou činností a sportem, začal psát básně a skládat písně.
Do USA přijel v roce 1964 a dva roky nato se začal duchovně realizovat. Oficiální životopisy uvádějí, že v roce 1970 začal psát básně a písně v bengálštině a angličtině a rovněž vytvářet tisíce kreseb a maleb. Od roku 1991 kreslí výhradně jednoduché kaligrafie Ptáků Duše. Stránky www.srichinmoy.tv uvádějí k roku 2004 třináct miliónů provedených kreseb. Sám Chinmoy rád poznamenává, že v jednom dni jich dokáže nakreslit přes 70 tisíc a také že jeho žáci všechny kresby důkladně sčítají.
Dříve než se dostaneme k samotnému jádru výjimečnosti Chinmoyových postupů, zastavme se v krátkosti u dvou specifik, která podporují jeho výtvarnou činnost a – podle mého názoru – také její ohlas.

Pokus o filosofii médií
Kresby a malby jsou pro Chinmoye odlišnými kategoriemi projevu. Autor uvádí počty kreseb a maleb zvlášť. Přitom také jeho malířské cykly mají výrazně kresebný charakter. Většinou se jedná o několik smělých tahů štětcem. Zdá se, že bychom na Chinmoyovo malování a kreslení mohli uplatnit zhruba tato pravidla. Malby jsou založené na razanci, abstraktním gestu a kombinaci více barev. Kresby pak vystihuje snaha o přenos impulsu do konkrétní zobrazující formy a jednobarevnost. Rozděluje je ovšem také kvantitativní rozdíl, kdy počty kreseb několikanásobně přesahují počty maleb. Poslední odlišnost tkví v komentářích, které si Chinmoy pro jednotlivá média vyhrazuje. Zatímco o malbách se zmiňuje víceméně povšechně a stručně, o kresbách Ptáků Duše obvykle rozsáhle promlouvá.
Chimnoy také mluvívá o umění v současných galeriích. Dává najevo určitou nedůvěru a neporozumění. Na druhou stranu pro své vlastní dílo užívá kromě bengálského pojmenování Jharna Kala (Fontány umění) také anglických termínů „art“, „drawing“, „painting“ nebo „exhibition“.

Pokus o teorii nechtěného kontextu
Sri Chinmoy se zaměřil na duchovní činnost v západních zemích. Jeho výtvarná produkce proto bez ohledu na původní procesuálně-kontemplativní kontext vstupuje do relací s euroamerickou vizuální kulturou. Pokud je vzájemně srovnáme, překvapí nás zjevné souvislosti s řadou aspektů umění 20. století. Zmínit by se měla podoba s evropským tachismem, malbami Hanse Hartunga, Pierra Soulagese nebo Georgese Mathieua. Ikonologie ptáka coby nositele pozitivního poselství má snad ještě hlubší kořeny (Zvěstování, sv. Řehoř, sv. František z Assisi), nicméně v éře vrcholné moderny ji aktualizovala zejména kultovní mírová holubice Pabla Picassa.
Tyto konsekvence neuvádím z ryze formálních důvodů. Důležité je, že dominantní modernistický výklad západní umělecké historie, v rámci nějž byla hartungovská i picassovská linie vyzdvižena, napáchal velké škody na úrovni veřejné reflexe umění a nejobecnějšího povědomí o umělecké tvorbě. Podoba Chinmoyova umění tak, a předpokládejme, že nechtěně, oslovuje široké vrstvy nejen svým duchovním rozměrem, ale rovněž zařaditelností do sféry umění. (Trochu jinak bychom mluvili o vizuální prezentaci jiné vlivné duchovní skupiny, Svědků Jehovových, nicméně došli bychom k podobnému závěru.) Sri Chinmoy si v tomto smyslu může být jistý, že jeho kreace budou příznivě přijaty.
Pakliže si stále častěji všímáme stereotypů společenského povědomí o tom, co je a co není uměním, nebylo by asi dobré před tímto konkrétním jevem zavírat oči. A tak, jak není hoden unáhleného odsudku, měl by se stát objektem poctivého studia.

Performativní a distribuční taktika
Výkony Sri Chinmoye jsou výjimečné i ve srovnání s jinými východními učiteli působícími na Západě. Tendence ke hromadění se u nich uplatňují ve vícero rovinách. Chinmoy se vydává se na mnoho cest a pořádá mnoho vystoupení. Během nich kombinuje množství činností: hraje na několik desítek nástrojů, čte básně, zpívá a někdy sportuje – běhá a vzpírá. Svá zmnožení podporuje zakládáním center nesoucích jeho jméno, a co je jedním ze zcela ojedinělých duchovních aktů: bez vyzvání pojmenovává místa, která mají v jeho pla- netární koncepci význam, svými přízvisky.
Výtvarná práce s tím vším souvisí. Naznačil jsem, že jeho výtvarná práce je svázána s celým učením, ale že přebírá či se přibližuje podobě západního umění a užívá jeho základní terminologii. Chinmoy organizuje výstavy – a jejich charakter je vždy kvantitativní. V NYC představil na jedné výstavě sto tisíc Ptáků Duše, v kanadské Ottavě sedmdesát tisíc. Uskutečnil i výstavu milionu kreseb. „Reprezentují jednotu v mnohosti. Každý pták je jiný, ale když se na ně díváte, cítíte jednotu,“ tvrdí.
Štědrý je i k osobám z vlastního panteonu celebrit. Raisa Gorbačovová obdržela v roce 1991 zásilku jednoho sta tisíc exemplářů Ptáků Duše. Pro zvolenou taktiku je typické, že právě číselný údaj je zdůrazněn jako důsledek dosažení míru a vnitřní svobody.
Pohlížíme-li na Chinmoye z perspektivy uměleckých tendencí, které počítají s technikami distribuce, je Chinmoy příkladem anti-benjaminovské strategie. Lpí na originalitě děl, jejich multiplikaci a distribuci ovšem dohání do extrému. V době technické reprodukovatelnosti díla je to možná postup archaický, ale úspěšně oživuje auru artefaktu. Upozaďuje sice význam jeho základních jednotek, ale nahrazuje ji kolektivním významem. A ten mu dává smysl v řádu desetitisíců, statisíců a milionů, tedy ve chvíli, kdy už patří do světa nenapodobitelných rekordů.

Rekordy jako nástroje propagandy
Úspěchy hnutí New Age, syntetických drog nebo technotřeštění, v nichž vždy nalezneme spojení duchovní cesty a výtvarného umění, odhalují, že přinejmenším u části populace přetrvává touha po návratu jeho kosmického rozměru. Chimnoy jim vychází vstříc. A jak nás poučil reklamní průmysl, kvantifikace je vhodnou pákou k ovlivňování názoru jedince a cílových skupin. A jestliže se nejmocnějším ukazatelem síly civilizace i jedince stává produktivita, jak je tomu u nás, lze touhu po magické mohutnosti umění probrat k životu právě spojením umění, produktivity jedince a jejího vyššího duchovního smyslu.
Sri Chinmoy těmto podmínkám vyhovuje, dokonce je sám stanovuje. Mohli bychom proto zajít až tak daleko, že budeme v jeho případě mluvit o reklamních postupech, které ve svých sloganech spojují pojmy s duchovním obsahem (vnitřní mír, svoboda, světlo a radost) a psojmy setrvačně vztažené ke sféře umění (umění, dílo, malba, kresba, výstava, originál) a produkce-výroby (tisíc, milion, třináct milionů…). Vazba těchto pojmů je nepřímá, ale do rozhovorů i materiálů Sri Chinmoye bývají téměř vždy všechny složky zahrnuty. Nepřímá vazba z nich činí pravděpodobně účinnější nástroj ideologické propagandy, než kdyby tato vazba byla patrná na první pohled.

Roztroušená reklaganda
Aby propaganda byla zjevná, je nutné, abychom ji byli s to lokalizovat. U Sri Chinmoye to není tak jednoduché, protože vstupuje do decentralizovaných ideologických polí dnešní západní společnosti. Nemá svou říši, nikde nedominuje, ani si o dominanci neříká, je roztroušen. Využívá prostupnosti hranic mezi národy a státy. Na zastávkách svého nomádského týmu zakládá buňky, kde je výtvarná tvorba nedělitelnou součástí univerzalistické spi- rituální koncepce.
Když se George W. Bush setkal na podzim roku 2001 s hollywoodskými filmaři, vyvolalo to vášnivé debaty. Pokus ovlivnit filmový průmysl však náležel do oblasti starého, jednoduše lokalizovatelného stylu propagandy. Pokud se nám podaří objevit náznaky propagandy skryté, stává se také proto, že jsme právě byli schopni lokalizovat její zdroj a účel. Roztroušená propaganda podobným debatám trvale uniká. Přitom se zdá, že právě ta je příznačnější pro věk informačních technologií a volného pohybu po „naší“ části planety.
Nemusíme se obávat, že Sri Chinmoy připravuje něco nebezpečného. Ať už je prorok pravý nebo falešný, jeho sebeprezentace je v podstatě naivní. Přináší však vzorec, podle něhož lze stereotypní společenskou reflexi umění využít pro zásadnější vstup do společenského vědomí.

01.03.2004