|
Psaní o Pash*ovi je zároveň tak trochu psaním o generaci, která se narodila plus mínus v polovině 80. let a poslední dobou začala měnit tvář české vizuální kultury. Konkrétně Pash* je ročník 84 (Praha) a studuje na katedře kamery pražské FAMU. Filmu se ale věnuje málo. Jeho doménou byl donedávna street art. Za připomenutí stojí aspoň pestře barevné náhrobky, které lepil na prázdná místa po svých stržených stickers. Jak říká, když se street artem skončil, začal mít úspěch. Je zván na workshopy a Claudie Wald zařadila jeho samolepky do knihy Sticker City: Paper Graffiti Art, jíž letos vydalo nakladatelství Thames & Hudson. Jenže Pash* už se chce věnovat jiným disciplínám. Volně přeskakuje od plakátů k malovaným obrazům a animacím, performancím ve výstavních prostorech i na webu, VJingu a k řešením technicky náročných interaktivních instalací. V obrazech a animacích je stále znát vliv street artu. Většinou jde o libovolná seskupování pastelově barevných piktogramů a figurativních fragmentů. Pash*ova síla tkví spíš ve spolupráci a veřejných aktivitách. Vloni se podílel na vzniku interaktivního enviromentu Ombea (www.ombea.net), místnosti, jejíž osvětlení reagovalo na pohyb a pozice návštěvníků a uplatňovalo i svou paměť na předchozí děje. Projekt získal cenu na festivalu Lab.Art v Augsburku. Nyní je Pash* členem kolektivu vyrábějícího kombinézy Kazalky, které umožní rozvíjet tělesnou komunikaci mezi dvěma vzdálenými osobami. Jiným druhem „spolupráce“ je jeho úsilí o přehlednější přenos informací. Před rokem zřídil webový portál Jelibojelito (www.jlbjlt.net), zatím nejlépe zpravovaný informační kanál o akcích nezávislé kulturní scény v zemi. Od loňského roku vede hudební rubriku čtrnáctideníku Nový prostor. Pro internetový rozhlas Lemuria uspořádal set, v němž hrál pouze tracky vyhledané na Myspace.com. Pash*ovou cestou je spojovat vzdálené oblasti a bořit oborové bariéry. Dříve či později lze očekávat, že své zájmy omezí. Nyní však vyniká smyslem pro konektivitu a kooperaci. Jeho talent spojený s nerigidním přístupem k autorství, jeho multimediálnost, hyperaktivita a nadhled, s nímž vstupuje na různá pole, z Pash*e činí důležité „centrum“ kulturního dění.
www.lostpostservice.net
Doporučené články
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář