Potřást si bezvládnou rukou

Časopis Umělec 2010/2

01.02.2010

Pavel Sterec | comics | en cs de ru

Skrze Českou unii karikaturistů a obdobnou asociaci v Milánu byli osloveni kreslíři, aby nakreslili vtip na téma „reflexe konkrétního výtvarného díla“.
. . .
Popis: Do stěny galerie horizontálně zabodnutá tyč cca. 2 metry nad zemí. Její volný konec trčící do prostoru galerie je lehce zahnut směrem dolů.
. . .
Předlohou pro imaginární dílo byla má paže s ochable visící rukou.
. . .
Poděkování: České unii karikaturistů (ČUK), jejímu místopředsedovi Ivanu Hanouskovi a jednotlivým autorům.

01.02.2010

Poslat na e-mail Vytisknout

Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

3 krát 5
Jméno		Email

Doporučené články

Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…

	Afričtí upíři ve věku globalizace
	"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."

	Kulturní tunel II
	V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.

	Nick Land — experiment s nehumanismem
	Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.