Tom of Finland

Všichni víme, jak vypadá správný chlap. Má-li snad někdo pochybnosti, stačí se podívat na několik obrázků krále homosexuální estetiky.

U nálevního pultu stojí motorkář. Kožená čepice-masaryčka, knírek a pod ním šibalský úsměv. Oblečení má trochu potrhané, prsní svaly svou velikostí soupeří s ženskou hrudí. V napjatých nohavicích kalhot vidíme zcela jasně anatomii obrovského penisu. Svou délkou dosahuje až kamsi do půlky stehna, navíc každou chvíli hrozí silou svého ztopoření prorazit chatrnou látku kalhot a upřít své slepé očko kamsi ke stropu zakouřeného baru. Takoví jsou muži, které kreslí legendární Tom of Finland, pro někoho zosobnění homosexuálního kýče, pro jiné génius mužské obrazotvornosti.

Cesta mezi klasiky
Jeho dílo se v průběhu pěti dekád příliš neměnilo. Vyjadřoval se jasnými realistickými kresbami, většinou černobílými, někdy barevnými. Charakterizovala ho stylizovaná anatomie jeho modelů, která jim přidávala tam, kde bylo zapotřebí, nikdy však neopustil formát kresby nebo komiksového stripu. Příběhy, které vypráví, líčí lásku mezi muži, tu s větším, tu s menším humorným odstupem.
Co se však za poslední půlstoletí výrazně změnilo, je přístup veřejnosti i umělecké komunity k podobné tvorbě. Tom of Finland v počátcích tvořil pro úzký poloilegální okruh homosexuální společnosti. V devadesátých letech ještě stačil zažít, jak jeho práce proniká mezi nejširší veřejnost a stává předmětem sběratelství velkých muzeí. Jeho výstavy již neprobíhají v zadní místnosti exkluzivních pornoshopů, ale v normálních galeriích. Definice umění se rozšířila a přijímá i takové projevy, jako jsou Tomovy kresby. Změnil se i vztah celé společnosti k různým menšinám a svůj podíl, třebas jen malý, na tom má i Tomova práce.
Ač se to na první pohled může zdát nepravděpodobné, Tom of Finland má ze všech umělců snad nejblíže k Normanu Rockwellovi, ilustrátorovi, který svými kresbami komentoval proměny amerického světa od třicátých až po šedesátá léta. Rockwell, mnohými považovaný za symbol kýče, byl ve skutečnosti pozoruhodným umělcem s mnohdy odvážnými politickými názory. Rozpory a paradoxy moderní doby se v jeho podání měnily v harmonické scény plné porozumění. Poselství jeho obrázků je jednoduché: Rozdílnost je normální, s trochou tolerance tu je místo pro všechny.
Kulisy i vyznění mnohých výjevů Toma of Finland se v podstatě neliší od Rockwellových scén. I on je velkým harmonizátorem, který i brutální sex dokáže prosvítit světlem lásky a vzájemného pochopení. Svým uměním testoval na nejširší veřejnosti velice jednoduchou otázku: Proč by se nám tyto obrázky vlastně měly zdát obscénní?

Be můj Führer, Baby
Důležitým obdobím formování Tomova života i umění byla druhá světová válka, kterou prožil jako voják finské armády. V prvních letech sloužil u protiletecké obrany v hlavním městě. Válka Tomovi přinesla především záplavu mužů v uniformách. Po podepsání finsko-německé smlouvy roku 1941 se Helsinki zaplnily elegantními nacisty. Od té doby až do konce života si pak Tom podržel ideál maskulinního typu nordického muže. Tom zahájil bohatý sexuální život přelétavého homosexuála, válka pro něj byla příležitostí, jak se dostat do bezprostřední blízkosti svých idolů v lesklých holínkách. Noční zatemnění i časté výpadky proudu měnily velkoměsto v dobrodružné sexuální hřiště, jehož neočekávaných možností Tom naplno využíval. Roku 1944 byl Tom nasazen na finsko-ruskou frontu v Karélii. Jednoho ruského vojáka zde zabil v souboji. S mnoha jinými tu souložil. Lásku k uniformám si Tom udržel po celý život.
Podobný výrazný impuls pro něj znamenal objev motorkářské kultury a rokenrolu v první polovině padesátých let. Muži v kožených oblecích se koneckonců v lecčem podobali jeho vzorům mužnosti z armádních let.
Tom of Finland prožil většinu života v Helsinkách, kde se živil prací v reklamní agentuře. O jeho sexuálním založení i umělecké tvorbě neměla většina lidí z jeho okolí ani ponětí. Díky své práci však často cestoval a poznal život homosexuálních komunit po celém evropském kontinentu, delší dobu žil v Berlíně, Hamburku, Londýně a dalších homocentrech. Jeho kresby, zpočátku určené jen pro osobní potěšení nebo pro nejbližší přátele, se začaly objevovat v tiskovinách po celém světě a jeho jméno se brzy stalo zárukou kvality.

Michelangelo a Kenneth Anger
Jak je vlastně definovaná homoestetika? Pochopitelně žádná taková definice neexistuje. Tom of Finland se hlásil k celé řadě umělců, z jejichž díla čerpal svou inspiraci. Zřejmě nejdůležitějším zdrojem mu byly mnohdy anonymní snímky z pornografických časopisů, které často nemají pražádné umělecké ambice. Za léta práce se mu podařilo nashromáždit velkou sbírku podobných materiálů, kterou doplňoval i vlastními fotografickými pokusy. Tom nacházel inspiraci nejenom v pornočasopisech, ale čerpal ji i ze sovětských a nacistických propagandistických plakátů. Nemálo podnětů nacházel i v umění renesance a baroka. Pečlivě studoval díla Michelangela Buonarottiho a Leonarda, některé z Tomových kreseb jsou dokonce variantami jejich figurálních kompozic.
Stranou pozornosti často zůstává technická stránka Tomových kreseb. Složitější kompozice Tom rozpracovával pomocí předběžných skic, samostatnou pozornost věnoval detailům a výrazům tváří. Všechny tyto předběžné studie potom vedly ke konečné kresbě, která nás překvapí svou lehkostí a suverénností, ale za kterou se skrývá mnoho přípravné práce.
Shodné formální vyznění s tvorbou Toma of Finland nalezneme u celé řady umělců dvacátého století, jejichž dílu se dostává pozornosti teprve v posledních letech. Předchůdcem Toma of Finland byl pozoruhodný americký malíř Paul Cadmus (1904–1999), jehož dílo vycházelo z amerického sociálního realismu třicátých let. Tento umělec se celý život pohyboval na hraně oficiálního umění a umění určeného pouze pro homosexuální komunitu. (Viz. www.queer-arts-org/archives/9809cadmus/cadmus.html) Filmovou variantou Tomových vizí jsou pak undergroundové snímky Kennetha Angera, především jeho třicetiminutový film o motorkářském gangu z roku 1963 nazvaný Scorpio Rising. (Obr. na www.geocities.com/hollywood/lot /1162/HCAngerphotos.html) Pokračovateli linie umění odkazujícího k soft časopisům specializujícím se na kulturisty a mladé hochy jsou i Pierre a Gilles, kteří své snímky úmyslně umisťují do mezery mezi vysoké umění a kýč a navíc je obohacují o prvek míšení různých světových kultur.

I teplí mají své Vánoce
Prohlédneme-li si stovky Tomových kreseb, zjistíme, že se jejich vzhled i náměty příliš neliší. Těžko zde můžeme mluvit o mechaničnosti nebo dokonce o vykrádání sebe sama. Pokud podle některých pozorovatelů Tom of Finland opakuje stereotypy či přímo klišé homoerotiky, pak je každý obraz Krista klišé křesťanským. Jeho tvorba je především zcela jasně vyhraněná a koncentrovaná.
Tom of Finland je tvůrcem několika ikonografických typů, které ve svém díle rozvinul a neúnavně varioval. Převzal také mnohé ikony maskulinity, které se v homosexuálním umění objevovaly již dříve, jmenujme jen dřevorubce, námořníka, vojáka nebo nezkušeného mladíka. K nim přidal policistu a motorkáře, již v roce 1962 poprvé přichází s postavou erotického Santa Klause, který se stane jednou z jeho nejúspěšnějších a nejžádanějších postav. V sedmdesátých letech se jako další maskulinní symbol objevuje postava stavbaře, která kupříkladu pronikla jako jedna z archetypálních homosexuálních postav i do ideální komunity disco skupiny The Village People. Od sedmdesátých let se na jeho kresbách ve stále větším množství objevují i muži černé pleti, kteří doposud představovali velice výjimečné obyvatele Tomova světa. Tom of Finland se postupně stal vládcem početné škály postav a rolí, které neustále obměňoval a používal v nesčetných vzájemných kombinacích.
I když přístavy a námořnická subkultura ke konci dvacátého století pomalu zmizely, námořník se v díle Toma of Finland na konci osmdesátých let znovu objevil. Tentokrát však jako symbol minulosti, starých dobrých časů v Hamburku, ale i jako vzpomínka na předčasně zemřelého přítele Veliho.
Zvláštní místo v Tomově tvorbě má postava Kakeho, hrdiny mnoha jednoduchých komiksových příběhů. Kake je kníratý mladík, který nikdy neodmítne pozvání k sexuálním hrátkám. Jeho příběhy jsou plné sexu a humoru, soulož je pro něj ta nejlepší zábava na světě. Stále nadržený hoch je symbolem zdravého a veselého sexu, jehož účastníci se po jeho skončení rozejdou s přátelským podáním ruky a s nejasnou představou o tom, jestli se v životě ještě někdy uvidí.

O čem sní muži
I když některé obrázky Toma of Finland zobrazují sadomasochistické praktiky, celá jeho tvorba je prostoupena zvláštní laskavostí. Vidíme, že obrovský penis se zobrazenému mladíkovi v žádném případě nemůže podařit nacpat do sebelépe promazané řitě, přesto víme, že majitel onoho obrovského nástroje bude postupovat s ohleduplností, která jemu i jeho partnerovi přinese rozkoš. Při jakkoliv brutálně vypadajících hrátkách nezneužije přítelovu důvěru. Svět Toma of Finland je světem konsensuálního sexu a hromadné lásky, která je stejně přirozená jako dýchání. Všichni účastníci jeho sexuálních scén mají ze svého počínání radost, jsou spokojeni sami se sebou. Pravá láska nezná žádná tabu, vše je povolené, přirozené a pozitivní.
Na rozdíl od běžné pornografie nejsou Tomovy postavy pouhými objektem něčí fantazie a neslouží jen k rychlému ukojení jednostranně orientovaného chtíče, ale všichni účastníci jsou aktivními účastníky vzájemného sexuálního aktu, kde je možné a zcela přirozené střídat role. Obrázky zobrazují celou síť vzájemně propletených vztahů bez předem dané hierarchie. Základní pravidlo je jednoduché: Každý, kdo mrdá, může být současně i omrdán.
Zvláštní je vztah Tomova světa k ženám. Ženy se na jeho obrázcích vyskytují zřídka, ale přece tam nějaké najdeme. Některé z nich naplňují klišé rozdováděných samic, které nenechají opravdové muže, aby se věnovali sami sobě. Zosobňují moralizující prvek nechápající opravdovou podstatu mužské touhy. Žena se však také může účastnit orgií jako jejich plnohodnotný účastník. Připomeňme jen, že na mnohé ženy působí obrázky Toma of Finland silně dráždivě.
I když se to v Tomových kresbách hemží obrovitými pyji a vodopády semene, snad nejerotičtěji působí obyčejné portréty mladíků. Tom dokázal zachytit láskyplný vztah k těmto často anonymním mužům, jejichž portréty si u něj podle fotografie nechávali vyhotovovat jejich milenci. Tom of Finland totiž nebyl pouhým pornografem nebo neustále zamilovaným umělcem, který si tvorbou řešil vlastní problémy a frustrace. Jeho dílo sahá za hranice osobní inklinace a homosexuální subkultury. Je tvůrcem unikátního světa přátelství, chlapské solidarity a bodrosti, ze kterého mohou čerpat všichni bez rozdílu vyznání, věku či sexuální orientace.

Tom of Finland , vlastním jménem Touko Laaksonen, se narodil v roce 1920 ve vesničce Kaarina nedaleko Turku ve Finsku. Oba jeho rodiče byli učitelé. Od osmi let se pokoušel kreslit komiksy. Studoval na umělecké škole, ale v roce 1940 byl povolán do armády. Studium dokončil až po skončení války v roce 1945. Studoval také hru na klavír, v padesátých letech se živil jako profesionální pianista v baru hotelu Palace v Helsinkách.
V roce 1953 se seznámil s Velim, mužem, který byl příštích 28 let až do své smrti v roce 1981 jeho partnerem. Na konci padesátých let se první Laaksonenovy erotické kresby dostaly do amerického časopisu Physique Pictorial. Při této příležitosti získal i svůj pseudonym, jelikož jeho skutečné příjmení bylo pro anglicky mluvící čtenáře jen obtížně zapamatovatelné. Žil dvojím životem: V Helsinkách pracoval v reklamní agentuře a zároveň přispíval do homoerotických časopisů po celém světě. V roce 1973 měl první velkou samostatnou výstavu a konečně opustil práci v reklamě, aby se plně mohl věnovat svému umění. Stal se přítelem Roberta Mapplethorpa a Andyho Warhola. Jeho kresby byly čím dál více vystavovány mimo ghetto homopodniků a našly si cestu i do běžných galerií a muzeí. Roku 1991 byly poprvé součástí dražeb moderního a současného umění aukční síně Sotheby’s. Tom of Finland zemřel 7. listopadu 1991.

01.02.2002