Časopis Umělec 2006/1 >> Konference Přehled všech čísel
Konference
Časopis Umělec
Ročník 2006, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Konference

Časopis Umělec 2006/1

01.01.2006

Jiří Ptáček | review | en cs

Johanna Billing – Alan Currall, Display + Tranzit, Praha, 11. 10. – 30. 10. 2005

V říjnu mi přišla pozvánka na konferenci. Téma jsem z ní nevyčetl, ale protože konferenci organizoval můj dobrý známý, řekl jsem si, že se zúčastním. Ve správnou dobu jsem se dostavil na správné místo v Holešovicích. Svého známého jsem tam sice nepotkal, ale byli tam správci instituce, v níž se konference konala. Vřele mě uvítali.


„O čem to bude?“ zeptal jsem se zvědavě.
Správci se zarazili: „Nesmíte se na nás zlobit, ale my jsme jenom správci. Váš přítel nám tu nenechal žádné podklady. Ale víme, že dneska vystoupí dva přednášející. Alan Currall z Velké Británie a Johanna Billing ze Švédska. Stačí si prý sednout a poslouchat. Je to vymyšleno tak, že oba své příspěvky klidně zopakují každému hostovi zvlášť.“
Takový nápad se mi líbil. Jeden ze správců mi udělal kávu a já se posadil na židli u provizorního stolu z dřevěné desky na dvou kozách.
Objevil se Alan Currall. Hubený sympaťák. Usedl k mikrofonu a začal přenášet.
Trvalo jen chvíli, než mi došlo, že mluví anglicky. Co jiného taky předpokládat.
Snad nepřeháním, když vyslovím domněnku, že angličtinu ovládám průměrně. Ani ne nejhůř, ani nejlépe. V Čechách se považuji za smutný důkaz běžné úrovně vzdělanosti. Když se však soustředím, většinou rozumím. Alanovi jsem rozuměl málo. Sice mě napadlo, že nejspíš mluví ke svému příteli, jako bych jím byl já, a vychvaluje ho (mě) do nebes. S detaily jsem si ale rady nevěděl. „Ježíšmarjá, vždyť on vůbec nevyslovuje. Mluví a přitom má skoro zavřenou pusu.“
Rozhlédl jsem se kolem, jestli neuvidím tlumočníka. V sále jsem byl jen já a správci. Dotčeně jsem proto začal přemítat o anglofonní hegemonii, který se rozmáhá na mezinárodních konferencích. Cizinci se kvůli ní ocitají v podřízeném postavení „těch pomalejších, pasivnějších a méně obratných“. Mohou ovšem Angličané za to, že si organizátoři konferencí zvolili jejich jazyk za ten správný?
„A navíc bůhvíjakým slangem mluví.“ Obrátil jsem se ke správcům: „Odkud je?“
„Odněkud z Glasgow. Ale nenarodil se tam.“
„Jenže, co já vím, jak se mluví v Glasgow. To už je stejně Skotsko, ne?“ Znovu jsem se začal soustředit na přednášejícího. Během mé konverzace se správci Alan přešel k jinému stolu. O poznání energičtěji se rozmluvil na úplně nové téma.
V tu samou chvíli vešla do vedlejší místnosti Johanna Billing. Spolu s ní orchestr a dětský sbor. Naladili nástroje a začali hrát a zpívat něco o „magickém světě“. Přestože zcela přehlušili Alanovu promluvu, nechtěl jsem být neslušný a zůstal jsem sedět. Zato Alan zničehonic vstal a začal si vysvlékat tričko. Jak se tak motal, vrazil do mikrofonu. Ukazoval mi svoje vychrtlé tělo a strašně vtipně kroutil trupem. Protože jsem neslyšel Alanův komentář přes pokračující zpěv dětí Johanny Billing, ještě dnes si nejsem jistý, co mi tím kroucením chtěl naznačit.
Spěšně jsem se omluvil a šel se podívat do druhé místnosti. Sbor stále zpíval o magickém světě. Měl to rozkošně nazkoušené. Říkal jsem si, že bych rád věděl, co jsou ty děti zač, a doufal jsem, že nám to Johanna vysvětlí na závěr. Namísto toho dala pokyn, aby se vystoupení opakovalo. Znovu se ladilo a zpívalo.
„Tam vzadu zase přenáší Alan,“ pošeptal mi jeden ze správců a ukázal ke vstupu do třetí místnosti. S trochou obav jsem za ním vyrazil.
Myslím, že Alan už věděl, v čem je problém. Poslední přednášku sestavil z prostých rad vyřčených jednou větou nebo krátkým souvětím a s pochopením vůči mé osobě dělal pomlky, abych měl čas přebrat si, o čem je řeč. Celkově to znělo jako výtah nejpůsobivějších frází z psychologické příručky typu „Jak být šťastný, milovaný a mít úspěch v práci.“ Fráze za frází, díky bohu... frázím se vždy rozumí lépe než originálním myšlenkám. Zaplavil mne pocit vděčnosti. Už jsem nerozuměl jenom tehdy, když Alan užil nějakého archaického výrazu.
„Kde to ten kluk bere?“ říkal jsem si. Alan nedoplňoval souvislosti, ale měl jsem dojem, že se v jeho vážné tváři zrcadlí cosi ironického. Děti vedle pořád vřeštěly svou píseň o magickém světě.
Asi za čtvrt hodiny byl všemu konec. Poděkoval jsem a rozloučil se. Před odchodem jsem ještě jednou zahlédl Alana. V kanceláři správců přijímal telefonní hovory. Kroužil kolem aparátu a dokola zvedal sluchátko. Nejspíš mu volali jeho špatní zaměstnanci, protože jim stále dokola vysvětloval, že mají vyhazov. Řekl jsem si, že už ho nebudu rušit.
Šel jsem domů a myslel na svého dobrého známého. Proč takovou konferenci uspořádal? Vymklo se mu to z ruky? A nebo to všechno byl záměr? Druhý den jsem mu napsal dopis a požádal o vysvětlení. Zatím mi neodpověděl.

Obsazení:
Alan Currall – britský umělec vystavující v Displayi čtyři monology na videu.
Johanna Billing – švédská umělkyně vy-stavující v Displayi jedno video s orchestrem a dětským sborem.
Dobrý známý – kurátor výstavy Vít Hav-ránek.
Správci – galeristé Displaye.

Témata k diskuzi:
Proč nám kurátor nedal možnost lépe rozumět Currallovým monologům ?
Technologie zpracování a prezentace DVD nám dovolují sledovat filmy bez titulků, ale také s nimi.
V galeriích, kde mají potíže s odstíněním zvuku, se obvykle používají sluchátka. Proč kurátor omezil autonomii jednotlivých děl překrýváním zvukových stop? A dále: Souvisí tato taktika se záměrným neposkytnutím doplňujících informací? Jde o estetickou strategii, jejímž smyslem je, abychom se řídili pouze svými vjemy z výsledného mixu? Měli jsme si uvědomit, že když nám cizí lidé něco sdělují, nemáme si dělat iluze, že bychom porozuměli? Manipuloval by překlad Currallových projevů se sdělením příliš?
Je velmi těžké rozhodnout, co vše má kurátor dát v plen, co přiznat a kam nás zavést. Mezi výtvarnými umělci a jejich kurátory často vládne přesvědčení, že je v podstatě zbytečné snažit se o vstup do kulturního mainstreamu. Uvědomují si omezenost vlastních nástrojů. Pak se stává, že to, co bychom například ve filmovém sálu či u domácího kina považovali za nepřípustná zanedbání, chápeme v galerii jako postoj. Že tato praxe někdy poškozuje autory, nám nepřipadá závažné. Díla Alana Curralla a Johanny Billing byla výjimečná, postoj kurátora diskutabilní.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Při nepovolené procházce lomem ČSA jsem vyplašil osmdesátihlavé stádo muflonů,2008, 225 x 150 cm, print on vinyl
Více informací...
580 EUR
611 USD
Elephant, 2009, silkscreen print, 50 x 35 cm
Více informací...
65 EUR
68 USD
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
842 USD
print on durable film, 250 x 139 cm, 2011
Více informací...
799,20 EUR
842 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS