"Umění vzpoury přichází v různých tvarech, velikostech a barvách. Není to nezbytně nová forma společenského protestu, ale její formát je nový. Vzniká jako graffiti a získává podobu pracných nástěnných maleb, karikaturních postaviček, deformovaných log velkých společností, masivních plakátových kampaní, všudypřítomných šablon, nálepek či dokonce předmětů strategicky umístěných na ulici. Nevzniká na plátně a nerámuje se - nejdůležitější je, že umění vzpoury se nezaměřuje na interiéry galerií či muzeí.|Umění vzpoury nacházíme na ulicích – oprava: většinu nacházíme stranou v malých uličkách a na chodnících, na karosériích vlaků a nákladních vagónů. Je všude tam, kde nemá co dělat. Je hned za rohem, pod mostem, v tunelu nebo na odlupujícím se billboardu. Někdy je otevřeně politické, ale častěji nečitelné a nesmyslné; často je to interní vtip, neuctivost či dada. |The Art of Rebellion – world of street art 2003 je kvalitní kniha, v níž naleznete umělce z celého světa, ale především ty, kteří působí v Evropě, například ve Francii, Německu, Holandsku, Británii, ale také ty ze Spojených států. Sestavil ji “c100”, osmadvacetiletý designér Christian Hundertmark z Mnichova. Celobarevná stočtyřiačtyřiceti stránková kniha v pevné vazbě dokumentuje to nejlepší ze současného street artu a úspěšně zachycuje street art v jeho třech nejdůležitějších kontextech: krajině, zvukovém záznamu a zprávě.|Krajina: Převzato z kontextu ulice, umění vzpoury ztrácí svou energii a elán. Ulice sama je plátnem; ať už je to živé centrum města či opuštěná industriální zóna, umělci si pečlivě vybírají pozadí, krajinu, která se hodí pro interakci a implantuje něco do kontrastních zón zhoubných, přebujelých, oku nelahodících reklam. |Kniha neobsahuje mnoho zástupců východní Evropy, s výjimkou dvacetiletého Slováka “CKE” z Ružomberku, který vytvořil drsňáckou postavičku kombinací písmen C K E ve tvaru ladičky či podivné vidličky. Je malovaná na pustých zdech, lavičkách v parku, masivních betonových trubkách a osvětlených reklamních panelech v Bratislavě, Praze, Varšavě, a zapadá perfektně do své pustiny. (http://bomb.sk/cpsfd/)|Zvukový záznam: umění vzpoury živí rebelantská hudba; vždy tomu tak bylo a bude. Stejně jako americké občanské protesty šedesátých let pochodovaly na hudbu Hendrixe, Jamese Browna a Johna Coltranea a mladí Britové poloviny sedmdesátých let bouřili za rytmu punku a nové vlny, dnešní street art umělci pracují na ulicích pozdě v noci (se sluchátky) za zvuků hip hopu, hardcore rapu, punku, metalu, garage rocku, elektronické hudby a jazzu, či vlastně čehokoli, co je vášnivé a syrově energické. |Příhodně vychází The Art of Rebellion - world of street art 2003 s kompilačním CD nu soulu (new soul), nu jazzu a electro latino od mnichovského labelu Compost Records. CD The Art of Rebellion zkompiloval Hundermark, mixoval Florian Keller, a jsou na něm tracky producentů-DJ's jako Minus 8 a Truby Trio a hudebníků, jako je Joseph Malik a další. Compost je buřičskou silou nedávné redefinice jazzu, funku a soulu a jeho přiložení ke knize je příhodné. |Zpráva: Street art je podobně jako terorismus globálním fenoménem – je multikulturní, transnacionální a neomezitelný, především díky své nepostižitelnosti. Může být hravý či hrozivý, a proto je ho těžké kategorizovat. |Klíčovým přispěvatelem knihy byl Vinnie Ray z Brooklynu, jenž se snaží vysvětlit titulek Art of Rebellion hned v úvodu: “Myslím na Francii v roce 1968, kdy se lidé naštvali a vydali se do ulic. Myslím, že něco takového se nyní děje globálně. Vědomě či nevědomě se umělci snaží otřást lidmi, kteří nechodí po galeriích.”|“Snaží se probudit utahané dělníky, jejichž mozky jsou plné strachu a konzumu. Je to systém hyperaktivních životů, jenž se nenechá obtěžovat podmínkami, které nemůže řídit.” Myslím, že vhodným prohlášením by bylo… “V sázce je příliš mnoho na to, aby politika byla pouze diváckým sportem.” Nevím, kdo to řekl, ale je to dobré. |Zřejmě to Vinnie Ray viděl nasprejované někde na zdi – na ulici – určitě ne v galerii. ||prosinec 2003|"
Doporučené články
|
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář