Časopis Umělec 1999/7 >> Berlínský expres Přehled všech čísel
Berlínský expres
Časopis Umělec
Ročník 1999, 7
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Berlínský expres

Časopis Umělec 1999/7

01.07.1999

Vladan Šír | info | en cs

Na berlínské umělecké scéně to bzučelo jako v úle. Na přelomu září a října se sem sjeli bohatí a slavní mezinárodní umělecké scény, aby prodali, nakoupili a poklábosili na čtvrtém veletrhu art forum berlin.
Letošní rok podle veletržních harcovníků nebyl nic moc: žádná zřetelná pecka a centra světového uměleckého průmyslu - Londýn a New York - si na Berlín stále nemůžou zvyknout (více než stovka ze 141 vystavujících byla z Německa, Rakouska a Švýcarska). Ale v jeho průběhu město nabízí spoustu jiné legrace: během jediného dne se tu můžete svézt klou- začkou Carstena Höllera v Kunst Werke, vyměnit si názory na pražské jaro 68 s ředitelem benátského bienále Haraldem Szeemanem, který se chlubí kudy chodí tím, že je první ředitelem jmenovaným na dvě bienále za sebou, popovídat si s moskevskou galeristkou Jelenou Selinovou, zastupující tamní buřiče Kulika, Brenera či Osmolovského, podívat se do centra uměleckého undergroundu Tacheles, kam už žádný aspoň trošku etablovaný berlínský umělec ani nezabrousí, nebo do skladišt ních galerií ve čtvrti Friedrichshain, kde se usazují mladí nezávislí umělci, pro které je v populární Mitte draho. A samozřejmě absolvovat pravidelný galerijní Rund-gang, kdy podle vyfasovaného plánku můžete do pozdních večerních hodin bloudit v Mitte od galerie ke galerii, od baru k baru a všude potkávat své nebo jen známé.
Během chvíle ale zjistíte, jak snadno se propadá uměleckému obžerství. Stačí jedno kolečko po kójích na veletrhu, vycházka do několika galerií a začnete na sobě pozorovat jeho účinky. Pokud vás nějaké dílo vyloženě nepraští do očí, strávíte nad jednotlivými kusy maximálně deset sekund. Průměr se neuznává, buď ta věc musí být podezřele nicotná, nebo naopak obludně křiklavá. S tím také mnozí počítají. Tak třeba botka Sylvie Fleury v kóji galerie Mehdi Chouakri. Je tak ohyzdná a obrovská, že ji ze své paměti nevymažete, ani kdybyste se sebevíc snažili.
Berlínské galerie už snad ani nevystavují a neprodávají obrazy. Na veletrhu i ve výstavních síních narazíte především na fotografie a instalace. Přesto se galerie INIT výstavou Malerei pokusila obnovit reputaci malby, když v prostoru bývalé samoobsluhy umístila obrazy umělců různých generací: John Currin, Kerry James Marshall, Franz Ackermann, Martin Kippenberger, Chris Ofili, Gary Hume, Albert Oehlen, Monique Prieto nebo Christopher Wool.
Mnohem více zaujmou instalace. V několika galeriích byly k vidění práce Mathildy ter Hijne. V Arndt & Partner vystavovala lepenkové krabice s otvorem, do nějž byla umístěno zvětšovací sklo jako okénko v ponorce nebo vesmírné lodi. Uvnitř jako na řetízkovém kolotoči poletovaly obrázky vystřižené z časopisů a plácaly sebou do lupy. Znělo to jako, když moucha narazí do okenní tabule, a vypadalo to jako podivné, nemotorné exhibicionistické defilé popových hvězd před kamerou při natáčení videoklipu. Krabice nesla název Expres GmbH. V galerii Podewil zase nainstalovala do chodby u schodiště hromadu lepenkových krabic, z nichž se ozýval zvuk zapnutého televizoru. Z různých krabic šly různé zvuky.
Arndt & Partner nabídla také instalace Maxe Mohra. Byly to podivné objekty, jakoby vyrobené podle ilustrací z Neználka. Člověk nevěděl, k čemu mohou sloužit nebo co zobrazují, ale jejich tvary byly pro oko velice svůdné, erotické a jejich bledé pastelové barvy lákavé. Instalace vyvolávaly vzrušující pocit něčeho tajemně smyslného. Bylo to, jako byste měli chuť na něco, ale nemůžete si vzpomenout, jak se ta věc jmenuje, víte jenom, jak to vypadá, chutná a že je to moc dobré, a tak jdete stále dál a snažíte se zjistit, co to vlastně chcete. Max Mohr je vynikající provokatér.
Pořádný náklad umění je na skladě v Hamburger Bahnhof, kde je umístěna část velké výstavy německého umění 20. století. Hned u vchodu na vás bliká televizní a rozhlasová instalace Nam Jun Paika, která se svými asi dvěma metry vypadá jako drobeček ve srovnání s gigantickými objekty ve zbylém prostoru bývalého nádraží. Instalace Archiv Arnolda Dreyblatta je nejpůsobivější. Temná místnost, ve které je na několik vrstev průhledných fólií promítán mikrofiš jakési encyklopedie. Do prostoru zní střídavě mužský a ženský hlas, které čtou slovníková hesla: otec, náboženství, politik, země, demokracie, atd. Člověk v té tmě neviděl na krok a srážel se s ostatními návštěvníky, kteří postávali kolem tak, aby na ně nedopadalo světlo z projektoru.
Jen přes ulici od Mitte sídlí galerie Shift. V době veletrhu prezentovala zábavnou výstavu Re-load. Umělci převedli počítačové hry do reálného prostoru galerie a vytvořili reálnou simulaci virtuálního prostoru. Mohli jste tak poskakovat mezi vytvořenými překážkami, podívat se na přesné fyzické kopie virtuálních prostorů videoher a dokonce si pár bojovek dát na počítači. Skvělým nápadem byla speciálně vyrobená bojová hra, jejíž děj se neodehrával ve vymyšleném prostředí, ale v prostorách galerie současného umění. Zatímco jste se honili za padouchy a snažili jste je rozstřílet na padrť dřív, než to udělají oni, mohli jste se kochat obrazy a fotografiemi na stěnách. Hra má vynikající terapeutické účinky, když zjistíte, že můžete beztrestně rozstřílet obraz od Jeffa Koonse nebo jakékoli jiné dílo podle vlastního uvážení. Kurátor galerie Martin Berghammer hru realizoval spolu s autory jedné onlinové bojovky, s nimiž se seznámil při hře na internetu. Užil si při tom hodně legrace.
Výstava mladých umělkyň ve čtvrti Friedrichshain byla zajímavým pohledem na začínající umění. Zatímco v Mitte, které je etablovaným centrem uměleckého obchodu, je vidět mnoho zajímavého a osvěžujícího umění, na této výstavě v nezávislém prostoru se člověk divil, kolik akademického suchopáru se tu najde. V jedné místnosti byly hezké depresivně vzhlížející portréty kreslené silnou černou tuhou, ale v další se našla skulptura sestávající ze šťouchadla na brambory, čouhajícího ze zdi, k němuž byl připevněn igelitový pytlíček se dvěma vejci. V jiné místnosti zase visela upatlaně vypadající koláž všeho možného s rybou uprostřed a nesla název Fisch Kitsch.
A z Friedrichshainu můžete jet zpátky do Mitte nebo do dalších částí Berlína a odškrtávat si na seznamu místa, kde už jste byli. V Berlíně máte skutečně o několik dní zábavy postaráno.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.