Časopis Umělec 2006/2 >> Dost bylo kreativity. Služme kráse. Přehled všech čísel
Dost bylo kreativity. Služme kráse.
Časopis Umělec
Ročník 2006, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Dost bylo kreativity. Služme kráse.

Časopis Umělec 2006/2

01.02.2006

Lenka Vítková | profile | en cs

Greta Frau je tajemná umělkyně a zjistit o ní něco není jednoduché. Nevystupuje na veřejnosti, vystavuje málo a nezúčastňuje se vernisáží. Z fotografií známe pouze její záda. Nemá obvyklou uměleckou minulost – školy, účast na sympoziích, první výstavy – a její dílo tvoří tři série prací, jejichž charakter nijak nenapovídá, že vznikly právě na začátku jednadvacátého století. Tento text by nevznikl bez pomoci Massima Carasiho z galerie The Flat v Miláně, která Gretu Frau zastupuje.
Greta Frau se narodila roku 1942, nebo 1952, nebo 1962 v Německu. Studovala medicínu a vybudovala si slibnou kariéru v mikrobiologii. V roce 1987 během cestování po Sardinii havarovala na silnici mezi Olbií a Sassari. Těžká autonehoda změnila její život. Zůstala na invalidním vozíku, rozhodla se usadit v Sardinii natrvalo a začala se věnovat umění.
Základní dovednosti získala z oblíbené italské malířské příručky pro amatéry. Studujete-li malbu z příruček pro amatéry, pravděpodobně se vaším cílem stane ovládnutí akademické olejomalby. Greta klasickou technikou uchopila elementární téma – zpodobnění bytosti, portrét. Trance di Compagna je série portrétů, na nichž jsou zobrazeny skutečné ženy i muži, obojí jako dívky na prahu puberty. Mají zosobňovat představu krásy – po jednotlivých porcích. Greta založila sektu zvanou Sekta krásy, jejíž členky a členové se nazývají trancia, což je totéž co porce. Trance di Compagna lze ale také přeložit jako trans, vytržení družky (společnice, kamarádky...).
Jednoduchý kánon je směsí historických citací i klišé. Co je krásné – symetrie, bezchybná pleť, klidné ustrnutí, jež nečeří jediný mimický pohyb. Zbavené pohybu jsou i uhlazené vlasy. Jediným fyziologickým projevem jsou načervenalé oči, jaké lze získat pláčem nebo nehnutým zíráním na jedno místo. Barevnost je redukovaná na barvu pleti. Bělost límečku odkazuje na nevinnost a čerň šatů na potlačenou tělesnost, kterou potvrzuje zkosená linie ramen. Setkáváme se spíše se zjevením než s živou bytostí, s pouťovou kulisou s oválem vyříznutým pro obličej. Živé jsou oči. Dívají se do dálky, a každé do „jiné dálky“. Portrét nepřímo zrcadlí to, co je v této dálce láká, v očích se odráží to, co je jimi pozorováno. A ačkoli to tak na první pohled nevypadá, pokaždé je to něco jiného.
Trance di Campagna, vytržení, trans země (venkova), nebo také část, porce krajiny je série fotografií, na nichž se arkadickou krajinou pohybuje drobný muž s výraznýma očima oblečený v  ženských šatech. Je to společník, průvodce, sluha i zástupce tajemné ženy na invalidním vozíku, z níž lze spatřit pouze záda a ani tak není na fotografiích vždy přítomná, pokud nepočítáme přítomnost za objektivem fotoaparátu. Jde o Gretina asistenta Giuliana a jeho úkolem je být krásný v inscenovaných situacích. I zde jde o určité klišé – idylické obrázky z cesty, během níž se obdivují překrásná panoramata, maluje se, podává se čaj. Na ručně poháněném invalidním vozíku a na vysokých podpatcích lze vykonat cestu kopcovitou krajinou předurčenou k putování – je to sen o svobodě odejít daleko a sen o tajemných poutnících. Černobílé provedení fotografií je vzdaluje současnosti. Nejen slovní hříčkou v názvu je fotografický cyklus jakýmsi pandánem k malbám – může jít o krajinu, do které androgynní bytosti uvězněné v malbách hledí.
Třetí oblastí Gretiny tvorby jsou performance. Jejich schéma vychází z činností provozovaných během školního vyučování, jako je třeba diktát (Dettato). Vyučování je performance. Performance je prostředkem k předání poselství:
„Krása je všechno. Všechno je krásné.“
„Utrpení je slabost. Už nám nepřipadá dojemné. Můžeme se mu vyhnout a udělat něco jiného.“
„Dost bylo kreativity. Budeme sloužit znovustvoření krásy.“
„Krása není synonymem pravdy. Krása paralyzuje pravdu a faleš.“
„Podívejte se přímo do nevinných očí školačky. Krása může vypadat nevinně.“
„Tolik se toho nadělá s přítomností a absencí, marně. Falešné problémy! Krása je přítomná. Vždy.“
„Trpělivost ženy je největší výzvou proti nafoukanosti umělce.“
„Pryč s melancholií, sem s odvahou, pryč s pochybami, sem s jistotou, pryč s kňučením, sem s povinností, pryč se skepsí, sem s vírou, pryč s bačkorami, sem s jehlovými podpatky.“
„Mou největší touhou je vstoupit a být součástí vašich životů.“
Ženy a muži z obrazů předstupují před publikum a distribuují Gretiny aforismy o kráse – zapisují je a zmuchlané papíry vrhají vstříc divákům. Často je Greta na druhém konci telefonu, ve zprostředkovaném kontaktu s publikem.
Malby, fotografie a performance jsou prostředkem navázání kontaktu, překonání vzdáleností, rozprostření identity. Jak bylo řečeno na začátku, Greta Frau nemá uměleckou minulost. Její dílo je výtvorem zralé osobnosti, která vstoupila doprostřed umění s naléhavostí a bez pochyb, aby transformovala svou osobní situaci. Jako to dělají vědci a skvělí umělci, sáhla po adekvátních prostředcích bez toho, aby sebe i nás zdržovala experimenty.

www.carasi.it





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…