Filip Nerad

Na začátku desetiletí se kolem filmaře Filipa Cenka soustředil malý okruh umělců z brněnské FaVU zkoumající jazyk animovaného filmu. Charakteristické pro něj byly krátkodobé aliance mezi několika autory, přeskupování znaků a různých jazyků animační narativity, reminiscence na generační zkušenost s pohádkovou tvorbou i časté využívání hudebního doprovodu. Uplynula nějaká doba a brněnské scéna se změnila, ale konkrétně na této větvi vyrůstají nové výhonky. Petr Strouhal, Jan Žalio, Petr Kocourek, Jan Šrámek nebo Pavel Švec už přímo nevycházejí z Cenkových lekcí, ale vzniklé klima rozvíjejí novými směry. Základní rysy vybledlého, technoemociálního mixu obrazů přetrvaly.
Určitým spojením mezi první a druhou generací brněnského okruhu je nenápadná osobnost Filipa Nerada. Pracoval s Cenkovým blízkým tvůrčím partnerem Jiřím Havlíčkem, s týmem Cenek, Havlíček, Filip Nečas a Magdalena Hrubá vytvořil animaci Nora a Petyja. Nora a Petyja má dvě verze, jež se navzájem doplňují. Tu druhou dělali už pouze Cenek s Havlíčkem, ale použili v ní materiál z předchozí verze. A teprve pozorné shlédnutí obou vysvětlí některé detaily a posune osu vyprávění.
Nerad se narodil se v roce 1977 v Prostějově. Ateliér Tomáše Rullera vyměnil za ateliér Richarda Fajnora. Je DJ a multimediální umělec. Jeho projev zahrnuje animaci, intermediální realizace, weby, po- čítačové grafiky a kresby.
Už jeho práce z roku 2002 definovaly jemnou, spirituálně založenou senzitivitu, s níž si vybírá témata. S Lenkou Kočišovou natočil video Jin li bai hua thou shan s květákem jako zlatou velehorou, přes níž vítr přesýpá zlaté šupinky. Toto okouzlující zelinářské tao a vyprázdněná, oslňující krása třpytivé hory stojí na začátku Neradových reprezentací civilního světa v jeho symbolickém rozměru. Animace Ježíš ti říká sbohem každých 35 vteřin je smyčka, v níž se Spasitel loučí stručným jazykem reklam z veřejných velkoplošných obrazovek.
V roce 2003 následovala multimediální performance Zorilor s Jiřím Havlíčkem a dvojice instalací Ahoj všichni a Haná.
Zorilor netrvá ani čtvrt hodiny. Nerad a Havlíček s černými maskami strnule stojí za mixážním pultem. Za sebe promítají černobílou koláž městské architektury. Na okamžik se v projekci objeví text s příběhem, ale ani nejrychlejší čtenář ho nestihne přečíst. Tupá modernita domů se kříží s aranží performance ŕ la Residents 21. století a marná sláva, také s nečitelností textového „svorníku“. Divák zůstává na vážkách, nakolik Nerad s Havlíčkem usilují jen o spektakulární VJ-ing a nakolik o vyprávění pro více smyslů.
Neradova instalace Ahoj všichni se skládá z manipulované fotografie Brna a hudební kompozice pouštěné do sluchátek. Městské krajině dominuje gigantická šedivá budova, hudbu postupně začíná rytmizovat psí štěkot. Brno se ocitá až na druhém místě, převládá dojem neútulné, ale úchvatné městské peri-ferie. Haná vychází z podobného principu. Divák sleduje jen malou šedou vlajku v okně a je stimulován ambientní elektronikou z reproduktorů. Hudba pomalu přechází v dymanický drum’n’bass. Stejně jako u Ahoj všichni zažíváme, jak hudba podněcuje pohyb mysli, přestože se stále díváme na neatraktivní statický objekt.
V současné době Nerad pracuje na počítačových grafikách krajin „obydlených“ lidmi, zvířaty a rostlinami. Řeknete si, že kdyby secesní umělci měli k dispozici grafické programy, možná by se vyjadřovali podobně. Také jimi se ovšem Nerad přibližuje svému záměru: při jejich dešifrování překročit geometrii významů a vstoupit do prostoru poezie.

Jiří Ptáček

01.01.2006