Časopis Umělec 2003/2 >> Get rid of yourself Přehled všech čísel
Get rid of yourself
Časopis Umělec
Ročník 2003, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Get rid of yourself

Časopis Umělec 2003/2

01.02.2003

Suzanne Altmann | news | en cs

Propadnu depresím? Podám žádost o vycestování? Spáchám sebevraždu, nebo budu pokračovat dále jako doposud? Tyto otázky si musí položit umělci, když si uvědomí, že žijí v politicky restriktivním státu. To je alespoň názor kurátora Franka Motze, který v posledních letech sledoval pronikavé změny v USA přímo na místě. Jako stipendista Whitney Museum a poté jako lovec talentů pro Whitney Biennale 2002 zažil v New Yorku, jak se zprvu nenápadná oprátka dohledu, cenzury a rozpočtového krácení stále více stahuje i na krku umělecké scény – na začátku ve stínu událostí 11. září 2001, potom stále svévolněji. Dlouholetý šéf ACC-galerie ve Výmaru a “vyučený DDR-občan” vidí v tomto vývoji zřetelnou paralelu s vlastní minulostí v totalitním státu a vzpomíná si na fikané strategie, kterými se umělečtí tvůrci snažili ošálit systém. Nyní využil svůj pobytu k tomu, aby se zeptal amerických umělců z USA na jejich vlastní metody přežití. Výsledek vystavil v “Hale 14” v Lipsku a v ACC-galerii ve Výmaru.
“Hala 14” se nachází na místě bývalé přádelny bavlny a patří k areálu, ve kterém se bída postindustriálního zpustnutí proměnila ve ctnost. Bezpočet umělců kolonizovalo tuto působivou budovu z kameninových cihel, vznikly kavárny a s “B/2” (bývalou expediční halou závodu) a nově s “Halou 14” také respektované výstavní prostory, které si navzdory vší profesionalitě zachovaly šarm ruiny. Už v prosinci 2002 tam Frank Motz zorganizoval sympozium, které přijalo sociální odpovědnost architektury a umění a představilo její dnešní mezinárodní alternativy. Proto druhý angažovaný projekt nikoho nepřekvapil.
Deset seskupení, kurátorem označovaných jako kolektivy, umisťovalo do konce srpna své práce ve středu velké haly – tam kde se kdysi nacházely sociální zařízení a obrovské zvlhčovací přístroje na produkci příze. Motz, zvyklý z výmarské ACC na malou výstavní plochu, si nyní osahal zdejší gigantické prostory. Takže například instalace v bývalých dámských umývárnách a převlékárnách jsou představeny jako adaptace jedné přes e-bay nabízené pouštní parcely v Utahu (umělecká skupina e-team).
Během pěti týdnů “na výrobu” přijížděli umělci a umělkyně, aby výstavu zkompletovali. Touto téměř laboratorní situací chtěl Motz apelovat na zvědavost publika. Tak se stalo, že například Bill Brown z NYC Surveillance Camera Players v Lipsku rozhodl mapovat bezpečnostní kamerové systémy a v centru Lipska jich postupně objevil úctyhodných sedmdesát tři. K dokumentaci Camera Players se návštěvník dostane jen zděným a okrouhlým světlíkem, který tvořivým gestem vyjadřuje náhled Surveillance. Brown a jeho spolupracovníci se chápou spíš jako sociální pracovníci nebo osvícenci ve věcech monitorování a cítí se v této situaci – jako umělci – stísněně. V USA komunikují prostřednictvím hesel na transparentech s anonymní silou za všudypřítomnými objektivy kamer a uvedli mobilní divadelní hru George Orwella 1984, což mělo vést ke zmatení personálu u monitorů. Během chladné zimy se zase zrodila myšlenka Guided Tours – držet ve vzduchu plakáty vlastní výroby. Službu se společenskokritickým akcentem nabízí také Michael Rakowitz – staví stany pro bezdomovce. Do galerie ji však přenesl v její odlehčenější podobě – prezentoval ji na trávou porostlé střeše “Haly14”. Každý stan je přitom originál, svařený z celofánových sáčků a zaopatřený hadicemi, které se dají ukotvit jako tenákly na odvzdušňování v privátních domech. Těmi se sousední hadice nafouknou a současně zahřejí. V kontaktu “underdogs” s občanským blahobytem se skrývá symbolická síla, která připomíná jak následky drastických Giulianiho čistek v New Yorku, tak stále přibývající omezení sociálních programů, ke kterým přistupuje současná Buschova administrativa.
Anne Marie Schleiner a její Nerds si vymysleli virtuální písemnou nabídku. Jako jakási cyber-feministická hackerka se Schleiner nabourala do populární internetové hry Counter Strike. Plundruje starší verze hry a doplňuje jimi fundus oněch rekvizit, kterými hráči vybavují svá digitální místa boje. Mimoto častuje mladistvé bojovníky (většinou mužského pohlaví) pacifistickými slogany jako “Jsi oběť válečné hry!” Není divu, že se od hráčů Counter Strike dočkala nenávistných mailů.
Také Temporary Services plní úkoly na pomezí sociální mise a absurdního představení. Mezi jejich aktivitami nalezneme mobilní galerii s devíti bláznivými sbírkami, které jsou umění většinou hodně vzdálené, a zajímavý projekt Vynálezy vězňů (Prisoners Inventions). Na základě rad kalifornského vězně Angela vytvářejí bizarní přístroje jako například ponorný ohřívač ze žiletky, papírové imitace hracích kostek nebo “Muff Bag” – antropomorfní sexuální pomůcka z filcových dek a igelitových tašek naplněných vodou. Nedávno publikovaný, pečlivě vypracovaný manuál dokumentuje tyto vynálezy svépomoci v extrémních podmínkách.
Pozicemi na pokraji civilizované společnosti se zabývá také The360degrees Team. Své jméno její odvozují aktivisté, kteří si vydělávají na svůj chléb v občanském životě jako weboví designéři Picture Projekt, od poloměru svých výzkumů. Na svých stejnojmenných webových stránkách portrétují trestance v jejich bezprostředním okolí. Ve videostreamu pouštějí ke slovu oběti, vězeňský personál a členy rodiny. Sedmi zásadními studiemi a dokumentacemi amerického trestního systému pronikají k charakteru mocně vzkvétajícího vězeňského průmyslu. Webová stránka www.360degrees.org se vlastně stala seriózní studijním materiálem. který využívají i na amerických univerzitách. Se srovnatelně systematickým nasazením sledují rešerše od Cabinet Magazin, vystavené v původním zvlhčovacím bazénu, osud oněch parcel, které katalogizoval kdysi Gordon Matta-Clark v Queens/ NYC jako hospodářsky nezajímavou půdu. Vědecký kroužek, nebo přinejmenším kroužek s duchovně-vědeckými ambicemi, 16Beaver Group není asi třeba představovat. Jeho každotýdenní diskuse v Lower Manhattan se staly legendou. Nyní je zopakovali s lipskými aktivisty a s lidmi ze zdejší umělecké školy HGB. Matthew Buckingham zase soustředil svá zkoumání univerzálního faktoru moci do jednoho dvoudenního workshopu, kde se smí vedle filmových představení Anděl smrti (Buňuel) a The Perfurmed Nightmare (Kidlat Tahimik) nevázaně diskutovat.
S tímto druhem komunikativních relaxačních cvičení se konfrontuje – při tak velkém počtu sociálně relevantních projektů – sotva odvratitelná náročnost této výstavy co se týče textu a intelektu. V každém případě znamená pro každé z deseti seskupení alternativu ke společenské bezohlednosti zcela jednoznačně angažovanost skrze umění a s jeho pomocí. Individuální únik z této mizérie, ať už sebevraždou, exilem nebo poustevničením nepřichází v úvahu. “Osvoboď se od sebe!” – “Get rid of yourself”, jak to navrhuje titulek filmu Bernardette Corporation, znamená vlastně jen nebrat se tak vážně.

www.acc-weimar.de




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…