Časopis Umělec 1998/3 >> Jan Novotný Přehled všech čísel
Jan Novotný
Časopis Umělec
Ročník 1998, 3
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Jan Novotný

Časopis Umělec 1998/3

01.03.1998

Lenka Lindaurová | nové tváře | en cs

nar. 1973, letos končí studium v ateliéru veškerého sochařství u Kurta Gebauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze

To je ten, co udělal ty ruce na tom brouku v Knoflíkářích, dal by se mediálně přiblížit sochař Jan Novotný, který by asi raději slyšel, že je ten, co má jezdeckou sochu na náměstí Republiky.
Jako absolvent klasické sochařské školy v Hořicích si dobře osvojil prostorové cítění, které důsledně uplatnil i v „instalatérských“ cvičeních, jimiž nutně prošla celá jeho generace. V jeho případě nebylo těžké vymyslet x vícevýznamových variant, jak vizuálně i mentálně zvládnout prostor v jeho širším kontextu: ať už ve vybydlených domech (v Lisabonu a v Praze na Smíchově v projektu Kvanta) nebo v exteriéru na sympoziích v Panenském Týnci. Nikdy nerealizuje pouze vtipný nápad, ale snaží se sledovat dynamiku prostoru - například instalací Mosty v Lisabonu, kterou tvoří perspektivně pojatá konstrukce s prkny postupujícími skrze místnosti až do obrazu - světu za zrcadlem. Novotného práce jsou charakteristické jednoduchým tvarovým řešením a discíplínou, která ctí jasnou řeč. Sochařův postup je procesem očišťování od balastu, naučených klišé, formalit i vtipu bez humoru. Zdá se, že postupuje směrem k dalšímu abstrahování, ačkoliv o tom nepodává důkaz poslední práce - jezdecká socha z hlíny v životní velikosti. Jan Novotný si uskutečňuje zasutý sochařský sen, jehož základ spočívá v odvěkém spojení sochy a architektury. Přirozená a neokázalá krása dobré sochy patří do sociálního kontextu, tam, kde se žije. Novotného nahý hrdina vyjíždí na svém koni a zdraví nás otupělé zdviženou paží.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…