Časopis Umělec 2012/1 >> Kritika transcendentálního miserablismu Přehled všech čísel
Kritika transcendentálního miserablismu
Časopis Umělec
Ročník 2012, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Kritika transcendentálního miserablismu

Časopis Umělec 2012/1

11.03.2013 15:34

Nick Land | philosophy | en cs de

"Život pokračuje a kapitalismus dělá život způsobem, jakým nebyl dělán nikdy dříve. Pokud tohle neplatí za „nové“, pak bylo slovo „nový“ redukováno na prázdnou urážku. Musí být znovu vyhrazeno pro jedinou věc, která ví, jak ho účinně užívat, pro regenerativní anomalizaci osudu svolávající shoggothy, pro nezadržitelné stávání se tak nekonečné plasticity, že příroda se před ní hroutí a rozplývá. Pro Věc. Pro Kapitalismus."

Mezi neomarxisty se šíří sklon pohřbít konečně veškeré aspirace na pozitivní ekonomismus („osvobozování výrobních sil od kapitalistických výrobních vztahů“) a dosadit na jeho místo bezmeznou vesmírnou beznaděj. Kdo si ještě vzpomene na Chruščovovu hrozbu polokapitalistickému Západu — „pohřbíme vás“? Nebo na Maův slib, že Velký skok vpřed zajistí, že čínská ekonomika poskočí během patnácti let před britskou? Nyní vládne duch frankfurtské školy: přiznat, že kapitalismus porazí své konkurenty za téměř jakýchkoli představitelných okolností, a proměnit samo toto přiznání v nový druh proklínání („my jsme růst beztak nikdy nechtěli, je jen předzvěstí odcizení, a krom toho — neslyšeli jste, že lední medvědi se topí?“).

Od Baudelairovy Le Voyage s jejím truchlivým objevem, že lidská zkaženost se univerzálně opakuje i na těch nejexotičtějších místech, až po levicové čtení Philipa K. Dicka jako gnostického spílání zkomercionalizované změně, byla rozmanitost kapitalismu totalizována jako diference bez podstatné diference, jenom více téže nesmyslné rozrůzněnosti. Velmistrem tohoto postoje je Arthur Schopenhauer, jenž ho s filozofickou přísností explicitně uchopil jako modus transcendentální aprehenze. Když je zdrojem naší nouze čas — „černé železné vězení“ Philipa K. Dicka — jak můžeme od revoluce jakéhokoli druhu očekávat spásu? Tak se transcendentální miserablismus ustavuje jako nedobytný modus negace. Netřeba říkat, že v „komunistické“ verzi tohoto postoje nezůstává nic podstatného z marxistického historismu. Všechno, co přežívá poté, co ekonomie a historie byly zcela opuštěny, je ve skutečnosti psychologický svazek záští a nespokojeností, který lze redukovat na slovo „kapitalismus“ v jeho vágním a negativním užití coby jména pro všechno, co zraňuje, vysmívá se a zklamává.

Pro transcendentálního miserablistu je „kapitalismus“ utrpením touhy, která je v troskách. Je to jméno pro všechno, co lze chtít v čase, nesnesitelné mučení, jehož nejzazší podstatu gnostický vizionář demaskuje jako prohru, sešlost a smrt. A popravdě řečeno, to, že se kapitalismus stal předmětem tohoto nedůtklivého očerňování, není úplně neopodstatněné. Kapitalismus, který nezajímá nic krom jeho vlastního propastného, nevázaného růstu, a identifikuje se tak s touhou v míře, o níž si nelze představit, že by byla překročena, a bezostyšně povzbuzuje každý podnět, který by mohl v jeho neustále se rozmnožujících výrobních iniciativách zvýšit ekonomizovatelnou dynamiku. Ať chcete cokoli, kapitalismus je nejspolehlivější cesta jak toho dosáhnout a tím, že absorbuje každý zdroj sociálního dynamismu, činí kapitalismus růst, změnu a dokonce i čas sám integrálními složkami svého donekonečna sílícího proudu.

„Usiluj o růst“ nyní znamená „usiluj (tvrdě) o kapitalismus“. Je stále obtížnější upomenout se, že tato rovnice by kdysi vůbec nevypadala samozřejmě. Levice by ji kdysi odmítla jako směšnou. Tohle je nový svět a transcendentální miserablismus ho pronásleduje jako dyspeptický přízrak.

Snad bude vždy existovat nějaký módní antikapitalismus, ale každý posléze z módy vyjde, zatímco kapitalismus – stále více identický se svým vlastním sebepřekonáváním — bude vždy nevyhnutelně mít poslední slovo. Výrobní „prostředky“ a „vztahy“ současně emulgací vytvořily sítě pod numerickou kontrolou, a tak učinily paleomarxistické naděje, že postkapitalistickou budoucnost se podaří vyždímat z kapitalistického stroje, něčím naprosto nepředstavitelným. Stroje se staly tak sofistikovanými, že překročily hranice možností socialistické užitečnosti; integrovaly mechaniku trhu do svých nanotechnologicky vytvořených dutin a vyvíjejí se kvazi-darwinistickými algoritmy, jež zabudovávají hyperkonkurenci do „infrastruktury“. Už ne jenom společnost, ale samotný čas se vydal na „kapitalistickou cestu“.

Odtud sylogismus transcendentálního miserablisty: čas je na straně kapitalismu, kapitalismus je vše, co mě rozesmutňuje, tedy čas musí být špatný.

Lední medvědi se topí a my s tím nemůžeme dělat vůbec nic.

Kapitalismus stále akceleruje, přestože už uskutečnil novoty překračující jakoukoli dřívější lidskou představivost. Koneckonců, co je lidská představivost? Je to poměrně nicotná věc, pouhý sub-produkt nervové činnosti jednoho druhu pozemských primátů. Naproti tomu kapitalismus nemá žádnou vnější mez, pohltil život a biologickou inteligenci, aby stvořil nový život a novou úroveň inteligence, daleko překračující lidská očekávání. Transcendentální miserablista má samozřejmě nezcizitelné právo se nudit. Tohle je podle vás nové? Vždyť je to pořád jen změna! Na co transcendentální miserablismus právo nemá, je předstírat, že je pozitivní tezí. Marxistický sen o dynamice bez konkurence byl pouhým snem, reprízou starého monoteistického snu, vlkem uléhajícím vedle beránka. Pokud takový sen platí za „imaginaci“, pak imaginace není ničím více než vadou jistého živočišného druhu: balením křiklavých rozporů do utopických fantazií, jež se mají obrátit proti realitě ve službě sterilní negativity. „Post-kapitalismus“ nemá žádný skutečný význam krom zastavení pohonu změny.

Život pokračuje a kapitalismus utváří život způsobem, jakým nebyl dělán nikdy dříve. Pokud tohle neplatí za „nové“, pak bylo slovo „nový“ redukováno na prázdnou urážku. Musí být znovu vyhrazeno pro jedinou věc, která ví, jak ho účinně užívat, pro regenerativní anomalizaci osudu svolávající shoggothy, pro nezadržitelné stávání se tak nekonečné plasticity, že příroda se před ní hroutí a rozplývá. Pro Věc. Pro Kapitalismus. A je-li z toho transcendentální miserablista nešťastný, prostá pravda zní: byl by z čehokoli.

 

 

Z angličtiny přeložil Robert Kanócz.

Vybráno z Nick Land, Fanged Noumena: Collected Writings
1987-2007, Eds. R. Mackay & R. Brassier, vydal Urbanomic (UK) a Sequence Press (US), 2010. www.urbanomic.com / www.sequencepress.com





11.03.2013 15:34

Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Collection BIKRO / offset + silkscreen cover / 32 pages/ 13 x 20 x 0,7 cm / 500 copies
Více informací...
10 EUR
11 USD
Back to Roots Issue
Více informací...
6,50 EUR
7 USD
43 x 19cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
446,40 EUR
470 USD
American Issue
Více informací...
6,50 EUR
7 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS