Časopis Umělec 2005/2 >> Zaručeně bez propagandy a bez kvót? Přehled všech čísel
Zaručeně bez propagandy a bez kvót?
Časopis Umělec
Ročník 2005, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Zaručeně bez propagandy a bez kvót?

Časopis Umělec 2005/2

01.02.2005

Susanne Altmann | hype a malba | en cs de

Kritický komentář k současné baště malby v Lipsku

Když se v únoru konala každoroční výstava lipské Vysoké školy grafiky a knižního umění (HGB – Hochschule für Graphik und Buchkunst), bylo zúčastněným jasné, že v tomto roce půjde o více než v těch předešlých. V roce 2004 překvapil nejen Lipsko nevídaný hype (termín vysvětluje Ivan Mečl v článku Německé číslo, pozn. red.) kolem umělecké produkce tohoto saského města. Především malíři z okruhu HGB se stali velmi žádaným materiálem, za nímž se houfně hnali galeristé a sběratelé. Ceny dosahovaly astronomických sum, jaké se už nějakou dobu platí například za díla Neo Raucha, a tak není divu, že protagonisté lipské scény, jako Tim Eitel, Christoph Ruckhäberle nebo Matthias Weischer nechali hranici 20 tisíc dolarů za velký formát daleko za sebou. Na výstavu se přihnaly řady skutečných a samozvaných lovců v umění z celé Evropy a hledali nové hrdiny a výhodné koupě. Přesto, až na několik výjimek, díla v ateliérech a na chodbách malířských tříd způsobovala spíše podráždění a autorka tohoto textu se mnohdy domnívala, že jde o jasnou ironii: stylisticky i v motivech se všechno točilo kolem Rauchů, Ruckhäberlů a Weischerů v takové míře, že to snad ani nemohlo být míněno vážně. Nebo ano?
Povyk kolem takzvané lipské školy činorodě povzbuzovala média jako ART či Spiegel. Otázkou je, zda tím na vzdělávání v malbě na zmiňované škole působily pozitivně. Otřepaná pravda říká, že příliš časné uvedení na trh a s tím spojený tlak často vede mladé umělce ke zbytečné pýše a jejich tvorbu do slepých uliček. V posledních letech si umělci vynesení nahoru berlínskými galeriemi LIGA a oběma nejvlivnějšími galeriemi v Lipsku Eigen+Art a Kleindienst už vyvinuly strategie proti hype – nakolik budou fungovat, ukáže teprve budoucnost. Mladší kolegové jsou bezbranně vystaveni tlaku nálepky „Lipsko“ a dostává se jim pozornosti kurátorů, tisku a sběratelů, kteří proudí chodbami vysoké školy – často pod tlakem najít tržní artikl.
Pozoruhodná je úplná absence obsahů, které by se zřetelně či dokonce kriticky vztahovaly ke společenské realitě. Možná to stále ještě souvisí se strachem z propagandistických návrhů, jež byly socialistickému realismu připnuty na klopu vedle odznaku stranické příslušnosti. Že může východoněmecká figurace nabídnout více než ideologii věrný program a že lipský neoverismus šedesátých a sedmdesátých let zahrnoval i skvělé umělce, jejichž jména nebyla tak prominentní, jako Bernharda Hiesiga, Sigharda Gille či Wernera Tübke, hraje sice svou roli v teoretickém přijetí – ale témata nové lipské produkce to nemůže nějak zásadně ovlivnit. Až příliš často charakterizuje toto peinture pour la peinture jistá vzdálenost od skutečnosti či úprk do surreálna i přes věcné zobrazení. Hravé či agorafobní světy se nesnaží zastírat, že zde panuje jistá obsahová bezradnost a že v popředí stojí řemeslná analýza média. Ne, tady se sotva kdo přihlásí se společenskou problematikou či angažovaností. Mnohem raději se zúčastníme osobní mytologie, která nás zahrne opakujícími se pohyblivými kulisami, jak je provádí Neo Rauch – jenže u Raucha jde pouze o jeden z mnoha pramenů jeho obrazné fantazie a taková interpretace je záměrně povrchní.
Že kritická figurace odráží aktuální vývoj malířství a podílí se na něm, ukázal například jeden z předčasně zemřelých amerických malířů Leon Golub: byl velmi ceněn jako umělecké svědomí národa, nicméně za života nebyl tak komerčně úspěšný jako jeho abstraktní či pop-artoví současníci. Vydat se po takto riskantní vývojové cestě vyžaduje jistý morální postoj a pocit nutnosti – tyto hodnoty ale v současné době v Lipsku nejsou zrovna na vzestupu. Nepřipouští ale právě vysoce kvalitní odborné vzdělání, aby se člověk občas vzdálil z „bezpečných vod“ a popřípadě k tomu ponoukl i své studenty? S pravděpodobností 1 : 2 by mohl Neo Rauch od podzimu 2005 nastoupit jako následník mocného malíře Arno Rinka; zkušební přednášky proběhly již minulý prosinec. Mohlo by být zajímavé sledovat, jak Rauch coby učitel uvádí tradici a skutečnost do nové rovnováhy...
Stále ještě se ozývají hlasy – například Julie Schmidt či Vereny Landau – jež sice nejsou příliš hlasité, ale potvrzují právo současného malířství zpochybňovat samo sebe a konfigurovat problémy v reálném čase: „...obraz musí klást otázky, jinak bych mohla dělat klidně něco jiného,“ (Art, 10/2004) tvrdí Julia Schmidt, která se svými fragmentárními, skicovitými pracemi vědomě pohybuje na hranici média. Její úspěšnější bývalí spolužáci jen zřídka upírají velkoformátovým opusům v oleji na plátně právo na existenci. Verena Landau se od začátku staví do pozice kritika kapitalismu – teprve jako součást komerčního systému si člověk může dovolit mu odporovat, říká. Když si malířka činila nárok na svá díla i po jejich prodeji určitým bankéřům, otevřeně to přiznala a rozhodla se, že už nebude prodávat podnikatelům. Tento problém tematizo- vala v obrazovém cyklu. Angažované poselství a delikátní malířský styl se zde naprosto nevylučují. V současné době Landau mimochodem experimentuje s obrazy společenského nepřítele – ne jen svého vlastního.
Pozoruhodné na lipském okruhu je, že malířky zaujímají kritické postoje častěji než jejich kolegové – jsou také mnohem méně zasaženy výše zmíněným hype. Arno Rink, který většinu z nich učil, velmi často poukazuje na tento paradox a na naprosto rovnocenné dovednosti svých absolventek. Patří mezi ně i Ulrike Dornis, která žije v Berlíně, ale má silné lipské kořeny: její otec Kurt Dornis patří k těm malířům, jejichž tvorba se vyvíjela spíše v ústraní – především proto, že jejich pojetí námětu odporovalo patetickým i propagandistickým gestům. Nezaměnitelné dojmy z lipské průmyslové krajiny Kurta Dornise patří vedle díla Dietricha Burgera k tomu nejpodceněnějšímu z lipské školy – která se beztak nedá pojmout v jednoduchých formulkách. V dílech jeho dcery se objevuje tato podmíněnost až dodnes, obzvláště v konstrukcích velkoformátových obrazů z ocelových mostků a normovaných nosných prvků. Daleko méně monumentálně, ale zato poetičtěji působí kompozice Henrietty Grahnert – i zde se rozvíjí téměř subverzní a ironií sršící protiklad k obvyklé emblematické ikoničnosti Lipska. Umírněná barevnost a záměrná nedokonalost je charakteristická také pro plátna Miriam Vlaming – pochází z Holandska a v Sasku přivedla k dokonalosti tónované, graficky pojaté linie. Její tematické bydliště se nachází v realitě vzdálených, pohádkových scénách, a to je to jediné, co ji činí příbuznou s Isabelle Dutoit, jejíž plaše narcistní idyly ukazují na pečlivé hledání umělecké a zároveň osobní jistoty: pohybuje se na prahu mezi hyperrealis- mem a abstrakcí.
Četné další tendence existují i mimo hlavní lipský proud a zaslouží si – když už to musí být Lipsko – v současné době stejnou pozornost jako obvyklí podezřelí, a mnohem více zájmu než usilovní epigoni z nižších semestrů malířských tříd. Ti by si měli nejprve v poklidu všechno vyzkoušet a neunavovat veřejnost svými experimenty s kopiemi. Možná jejich dnešní díla potká onen báječný osud sdílených maleb, které jsou dnes archivovány ve sklepích HGB. Před rokem 1989 museli absolventi povinně předat Akademii jednu ze svých diplomových prací. Místo, aby tyto důkazy lipského realismu s přílišným důrazem na duktus Bernarda Hiesiga, Arno Rinka a Sigharda Gilleho zplesnivěly ve sklepích, pořádá domovník Manfred Tränkner čas od času výstavy v podzemních chodbách. Studenti ze třídy Alba d’Urbana letos vynesli tato díla zpět do horních poschodí – k úžasu i hrůze mnoha návštěvníků. „Dávej pozor,“ šeptá mi kolega, „za deset let budou všichni malovat zase takhle.“




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Společný projekt české umělkyně Markéty Othové a francouzského umělce Pierre Daguina. Publikace je prezentací výstavního cyklu...
Více informací...
6,04 EUR
6 USD
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
231 USD
2000, 18 x 23.5 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
223,20 EUR
235 USD
Mother, 1994, acrylic painting on paper, 35 x 22,5 cm, framed
Více informací...
690 EUR
726 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS