Časopis Umělec 2006/3 >> Pavel Švec Přehled všech čísel
Pavel Švec
Časopis Umělec
Ročník 2006, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Pavel Švec

Časopis Umělec 2006/3

01.03.2006

Jiří Ptáček | nové tváře | en cs de


„Pokud lék pomáhá, neptáme se, odkud pochází.“ (Pavel Ryška v oponentském posudku k filmu Pavla Švece Life on other planets)


„Pokud lék nezabírá, necháme si předepsat jiný,“ řekl bych. A na to, že nás nelze vyléčit, vždycky myslíme až nakonec. Člověk se snaží zachovat co nejdéle, i když vlastně moc neví k čemu, a lidé si přejí dlouhý život, jako by šlo o nějaké důležité vítězství. Hltáme příběhy z nemocnic a válčišť, protože tam se to často obrací naruby, ale většinou si říkáme: „Hrůza. Co bych dělal já, kdyby...“ Naštěstí pud sebezáchovy překoná všechna tázání a nad rakvemi devadesátiletých stařečků se většinou přistihneme u tichého doznání „Požehnaný věk“.
K filmu Pavla Švece (nar. 1980) Life on other planets by se měli vyjadřovat spíš filmoví kritici, ale protože to je první film studenta výtvarné školy (FaVU Brno, intermediální ateliér Václava Stratila), probíhá to trochu jinak.
Hlavními postavami precizně animovaného snímku jsou Oči, tedy vlastně Pan a Paní Oko, takoví Residents v papučích, a spolu s nimi Hlas, vlastně Stephen Hawking. Zatímco Oči sledují telku, a když už to jinak nejde, odskočí vykonat potřebu, Hawking obřadně, jak jen to jeho strojový hlas dovolí, pronáší ty vůbec neskeptičtější pravdy o omezenosti lidského poznání. Jestli tohle má být život na jiné planetě, je sakramentsky podobný našemu. Že by se životy ve vesmíru mezi sebou navzájem připomínaly? Už dlouho máme radary obrácené do kosmu, fotíme pouště cizích planet a někteří třeba vyhazují do vzduchu hrnce, aby předložili důkaz, že Oni nás navštěvují. A někteří vědci upozorňují, že pátrání po mimozemských formách života omezujeme jen na ty, které jako „formy života“ budeme schopni pochopit. Teď si představte, že bychom na nějaké narazili a zjistili, že jsou stejné jako ty naše: Vesmířané ví jen to, co my, a prožívají jen to, co my. Nebylo by to zklamání?
Hawking škrábe klíčem do ochranného laku lidských iluzí, jež za běžných okolností zpomaluje průběh duševní koroze. Naštěstí je jen dalším falešným prorokem a jeho promluvy trpí stejnými neduhy jako lidstvo, pro které/proti kterému káže. Zpochybněné pravdy zas nahrazuje novými pravdami.
Pro všechny, kdo budou procházet archivy, aby zjistili, proč to s námi Hawking myslí tak dobře/zle, několik upozornění:
1. Nemá to cenu, nenajdete to.
2. Nakoukněte do Knih neklidu od Fernanda Pessoa.
3. Uvědomte si, že za všechno může Švec, sugestivní dj těch nejbezvýchodnějších vizí, co si na sebe lidstvo vymyslelo.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…