Časopis Umělec 2000/5 >> Pražské pouliční boje jako významné umělecké dílo Přehled všech čísel
Pražské pouliční boje jako významné umělecké dílo
Časopis Umělec
Ročník 2000, 5
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Pražské pouliční boje jako významné umělecké dílo

Časopis Umělec 2000/5

01.05.2000

Barbara Schurz, Alexander Brener | focus | en cs

26. září 2000 vzniklo v Praze díky několika tisícům demonstrantek a demonstrantů vskutku velkolepé umělecké dílo: demonstrace, která vyústila v pouliční boje s policií a několik rozbitých skel. Ať žije umělecká tvorba! Chceme ale zároveň předeslat, že tato událost, pulzující jako srdce vorvaně na palubě velrybářské lodi, nepatří k pomalu antagonizujícímu dvacátému století, ale k doposud neznámému, naši fantazii povzbuzujícímu oceánskému jednadvacátému století. Ano, je to tak. Nepokoje v centru českého hlavního města nejsou ubohým pozůstatkem minulosti, ale počátkem čehosi nového, stále se obnovujícího, jehož jméno zní anarchismus... Rádi bychom tomu věřili... Anarchistky a anarchisté nehovoří nikdy o svých plánech a neuznávají umění.
Prohlašujeme rovnou a bez všech oklik: pražské mistrovské dílo splňuje všechny teoretické požadavky, které my, autorky a autoři tohoto textu, klademe na současné umělecké dílo. Za prvé vyvolala tato pražská událost - jak se na správný anarchistický čin sluší - hlubokou nespokojenost v řadách vládního establishmentu, v kruzích české státní moci stejně jako v nejvyšších řadách mezinárodní liberálně-kapitalistické elity. (Dokonce FBI se cukala.) Finanční žraloci a policejní šakali se znechuceně šklebili a kroutili se zlobou. Toto je bezpochyby hlavní efekt a principiální úkol aktuálního umění: vyvolávat nespokojenost, která jako zvlhlá krysa proniká do duší zazobanců a přitakávačů. Obrušující a vysávající nespokojenost je prostě nutná! Zdůrazňujeme ještě jednou: demonstrantky a demonstranti způsobili nové buržoazii střevní křeče.
Za druhé měly pražské nepokoje kolektivní charakter, což je opravdu skvělé. Zde citujme Lautremonta, který řekl: “Poezii musí vytvářet všichni a ne jednotlivci.” Bezpochyby tomu tak je a pražské pouliční boje jsou nejlepším po-tvrzením této pravdy. Nesmíme zapomínat, že umění samozvaných “profesionálů” dnešní multikulturní elity není nic jiného než chechtající se reprezentace současných cynických “pánů nad životem”, neoliberálních papalášů. K čertu se všemi “profesionály”! Pouze kolektivní vulkanická aktivita, která se soustředí na ničení majetku těchto vlastníků je schopna plnohodnotného výrazu v kultuře. Zničte kapitalistické vlastnictví! Nechť se toto ničení valí jak vlna za vlnou, tak jako útoky demonstrantů v “modrém sektoru” na obrané valy policie. Anarchistické aktivity jsou založeny na principu bezdůvodnosti a zároveň tento princip podkopávají. Tyto aktivity neurčují svévolně jen vlastní konec, ale i vlastní počátek... A v okamžiku, kdy se převalí nová anarchistická vlna, stávají se všechny staré něčím velmi vzdáleným, vrženým do minulosti. Nový začátek je kategoričtější, nebezpečnější, hrozivější... To minulé ale nemizí úplně. Probouzí - tak jako nečekaný dotek čepele - zběsilost přítomnosti.
A nakonec třetí důležitá charakteristika pražského mistrovského díla - jeho odpor k technologiím. Co to znamená? Rozeberme si to... Pochopitelně, že demonstrantky a demonstranti užívali mnoho různých technologií. Organizovali bloky, vyráběli transparenty, volali hesla a slogany, vykopávali z chodníků dlažební kostky, házeli molotovovy koktejly směrem na policii, stavěli barikády atd. To jsou všechno zcela určitě technologie, jak také jinak... Odporem k technologiím rozumíme ale něco jiného. A sice zásadní rozchod s ideologií technologie, narušení a popření této ideologie při fyzických aktech, jaké představují střety s policií a ničení majetku. Skutečný problém aktivistek a aktivistů spočíval v tom, postavit se tváří v tvář policejní struktuře, jako poslednímu a nanejvýš zjevnému ztělesnění hierarchického myšlení, jaké je vlastní státu a společnosti. Avšak právě toto myšlení zaručuje kontinuální “pokrok” technologie! Postavit se tváří v tvář policii tudíž představuje pokus o rozchod s hegemoniální tradicí, která se ve svém historickém vývoji opírá o takové kategorie jako je posvátno a mytologie, Bůh a symbol, rozum a znak, smysl a struktura atd. Problém spočíval v tom, vybídnout k boji sylogismus a morálku, humanismus a romantiku, “vědomé” a “bezděčné”, “člověka” a “umění”! Je jasné, že ne všichni aktivisté a aktivistky formulují svou činnost v těchto pojmech.... To však také není nutné... Neboť odpor k technologiím není jen jednoduše analýza a kritika těch či oněch institucí a mechanismů, ale spíše neustálé střídání analýzy a kritiky; proměna kritiky v hyperrychlou operaci, která není řízena z centra, ale vychází z nitra aktivní prázdnoty, anebo - jak by se také chtělo říct - ze všech bodů rozbouřeného oceánu. Je to jasné?! Pokud ne, tak se pokuste přečíst si tyto řádky ještě jednou v okamžiku masturbačního orgasmu... Teď ale zapomeňte na nesmysly, jako je “umění”, “mistrovské dílo” atd. To, co se 26. září stalo v Praze byla politika a nic než politika. Politikou označujeme výzvu potlačovaných (a na okraj vytlačovaných) skupin a jednotlivců k boji proti stávajícím strukturám moci. Jedině prostřednictvím této výzvy, která přechází do fyzických činů, se uskutečňuje opravdová politická aktivita. Politikou tudíž nejsou jednání oficiálních zástupců MMF a Světové banky, ale kameny hozené na policii.
Vypočítejme nyní několik faktů a sociálně politických aspektů pražských demonstrací. Uvedeme je ve formě otázek a pokusíme se je v krátkosti sami zodpovědět. Tyto otázky a odpovědi slouží v první řadě nám - našim dalším úvahám stejně jako naší praxi odporu. Nerozdáváme žádné rady, ale pokoušíme se prostě jen pochopit. (Odkazujeme zde na “Ponížení hovořit za ostatní,” o kterém se zmiňuje Foucault. Hovoříme jen sami za sebe.)
1. Co MMF a Světová banka, proti nimž byla zorganizována akce “S 26” a demonstrace “Global Day of Action” v Praze (a v jiných městech), vlastně představují?
MMF a Světová banka jsou dnes orgány transnacionálního a globalizovaného kapitalismu. Poskytují různým zemím (kromě jiného také “postkomunistickým” a “rozvojovým”) půjčky spojené s programy strukturálního přizpůsobení, které přetvářejí hospodářství těchto zemí směrem k neoliberálnímu drancování. Naprosto nebojují proti chudobě, o čemž se snaží přesvědčit společnost, ale zvětšují chudobu chudých a pečují o bohatství bohatých. Blokují alternativní (nekapitalistické) iniciativy a ztělesňují nový kapitalismus.
2. Kdo jsou takzvaní “odpůrci globalizace”? Kdo se demonstrací zúčastnil?
Za “odpůrce globalizace” se sám téměř nikdo nepovažuje. Jedná se totiž o ne-kritickou nálepku médií, která kupříkladu zamlčují, že je řeč především o glo-balizaci kapitalismu. Spektrum různých skupin a jednotlivců je široké a různorodé. Hlavní organizátor v Praze - INPEG (Iniciativa proti ekonomické globalizaci) je kolektiv různých skupin, kromě jiných mezi ně patří také ochránci přírody, ochránci lidských práv, autonomní skupiny, anarchistky a anar-chisté. Demonstrací se zúčastnily ale také jiné skupiny a kolektivy: křesťanské (Jubilee 2000), trockistické, leninské, feministické, dělnická sdružení... Přítomni byli zástupci skupin bojující za práva “třetího světa”, jednotliví anar-chisté a anarchistky, “legal observers”. Byli tu lidé v botách od Nike, kteří se identifikují s utlačovanými... Tomu odpovídala pestrost požadavků demonstrantek a demonstrantů: od umírněných reformních výzev ke zrušení dluhů nejchudších zemí (“Drop the Dept!”), přes “Smash IMF/WB!” až k vandalským aktům namířeným proti osobnímu vlastnictví, které implikují zničení kapitalistického impéria. (“Abolish Capitalism!”)
3. Kdo věří v dialog a vyjednávání a kdo ne?
Otázka, zda se má s kapitalisty vést dialog, byla mezi protestanty často diskutována. Většina aktivistek a aktivistů chápe, že takzvaný dialog není možný a že tento dialog může vyústit jedině do nepříjemné mediální komunikace, která slouží pouze a jedině moci a nikomu jinému. Idea dialogu je typická “fasáda” reprezentativní demokracie, za níž se skrývá cynismus mocných a bezmoc utlačovaných. Václav Havel zorganizoval 23. září na Pražském hradě “dialog” mezi šéfem MMF Horstem Köhlerem, prezidentem Světové banky Jamesem Wolfensohnem, Georgem Sorosem a zástupkyněmi a zástupci nevládních organizací. Některým aktivistkám a aktivistům, kteří měli u tohoto stolu zastupovat INPEG ale nebyl povolen ani vstup do České republiky. Tyto rozhovory s výroky typu: “Chceme vlastně všichni to samé, totiž bojovat proti chudobě” a “Já mám také srdce” byly jako hleny obalené v cukru a nic víc.
4. Jak reagovaly hromadné sdělovací prostředky na události v Praze a ja-kou roli vlastně hrály?
Oficiální sdělovací prostředky nepřinášejí “nezávislé”, “objektivní” nebo “neutrální” zpravodajství. Hromadné sdělovací prostředky slouží moci - buď otevřeně a cynicky nebo bezděčně a zbaběle. Hromadné sdělovací prostředky šíří propagandu českého ministerstva vnitra a hystericky podporují policii a její brutální vyřizování si účtů s demonstrantkami a demonstranty a se všemi, které za ně považují. Hromadné sdělovací prostředky zamlčují fakta o okolnostech masového zatýkání. Je samozřejmé, že se to netýká ve stejné míře všech médií.
5. Násilí. Kdo užíval v Praze násilí? Demonstrantky a demonstranti, kteří házeli kameny a rozbíjeli sklo nebo zástupci moci?
V obecném povědomí (stejně jako v oficiální verzi událostí) je násilí spojováno s dlažebními kostkami letícími směrem na policii, tzn. s demonstrantkami a demonstranty. Je ale zřejmé, že systematické a strukturované násilí (brutální i subtilní) produkuje kapitalistický řád a jeho pochopové a ne politická a sociální hnutí. Bylo tomu tak i v Praze, kde bylo ráno 26. září zatčeno 422 osob a 28. září 892 osob. Policie zmlátila zatčené a odepřela jim jejich elementární práva (právo na konzultaci s právníkem, na použití telefonu, na stravu atd.) Mezitím stoupl počet zatčených na 950 a z nich “jen” 25 obdrželo obžalobu.
6. Byla pražská akce úspěšná?
Srovnáme-li demonstraci v Praze s tou v Seattlu (kde v roce 1999 protesty částečně překazily konferenci Světové obchodní organizace) můžeme konstatovat, že se “překvapení” odporu nedostavilo. Chyběl zápal, entuziasmus mas a ničivá síla. Prahou se ale potulovalo 11 000 speciálně vycvičených policistů a 1600 vojáků bylo připraveno pro každý případ. Školy byly na týden zavřeny a okolí kongresového centra bylo pod dohledem. To všechno v Seattlu nebylo. Seznam nežádoucích osob a další opatření zabránily mnoha aktivistkám a aktivistům vstup do České republiky. To znamená, že byla provedena preventivní policejní opatření, která měla negativní dopad na situaci. Nepřijelo také, tak jak se původně očekávalo, 20 000 protestantů. A přesto byly pražské demonstrace úspěchem. Zasedání MMF a Světové banky skončilo o den dříve, než bylo původně plánováno. Směšné? Nikoliv! Opakujeme ještě jednou: 26. září dokazuje, že se ve světě vytvořila politická síla, která je připravena vstoupit do otevřeného konfliktu s mocí. A to není málo! Ano, ano!
PRYČ SE VŠEMI PLOTY, ZDMI A VĚZENÍMI! PRYČ S TRESTEM ODNĚTÍ SVOBODY! PRYČ S HRANIČNÍMI STRÁŽEMI A PASOVÝMI KONTROLAMI! AŤ ŽIJE VOLNOST POHYBU VŠECH JEDNOTLIVCŮ! AŤ ŽIJE ODSTRANĚNÍ POLICEJNÍ A INSTITUCIONÁLNÍ KONTROLY VŠEHO DRUHU! AŤ ŽIJE VŠEOBECNÉ ZRU-ŠENÍ VŠECH STÁTNÍCH HRANIC! PRYČ S PRAVICOVÝMI VELKOHUBÝMI POLITIKY! PRYČ S LIBERÁLNÍMI VELKOHUBÝMI POLITIKY! PRYČ SE VŠEMI VELKOHUBÝMI POLITIKY! AŤ ŽIJE MEZINÁRODNÍ SOLIDARITA ODPORU! AŤ ŽIJÍ RŮZNÉ FORMY A ROZDÍLY ODPORU! AŤ ŽIJE NESMIŘITELNOST A AGRESIVITA NEKONEČNĚ ROZLIČNÝCH ODPORŮ! PRYČ SE STRUKTU-RÁLNÍM A BRUTÁLNÍM RASISMEM! PRYČ S RASISMEM, KTERÝ SE SKRÝVÁ ZA TOLERANCÍ A PŘÍZNÍ! PRYČ S VĚDOMÝM A BEZDĚČNÝM RASISMEM JEDNOTLIVCŮ I TĚŽKOPÁDNÝCH MAS! AŤ ŽIJÍ POLITICKÉ ANTAGONISMY, KTERÉ ODKRÝVAJÍ XENOFOBII, NEROVNOST A NÁSILÍ MOCI. AŤ ŽIJÍ KONFLIKTY, KTERÉ ODHALUJÍ SKRYTÉ VZTAHY MOCI A PODMÍNKY UTLA-ČOVANÝCH! AŤ ŽIJE OTEVŘENÝ STŘET MOCI A ODPORU! PRYČ SE SEXI- SMEM A DISKRIMINACÍ I UVNITŘ HNUTÍ ODPORU! PRYČ S JAKÝMIKOLIV NÁROKY NA MOC A DIKTÁTORSKÉ MANÝRY VE HNUTÍ ODPORU! PRYČ S VŮDCOVSTVÍM A S INTRIKAMI V TÁBOŘE ODPORU! AŤ ŽIJE ODPOR VE VLASTNÍM (PROFESIONÁLNÍM) PROSTŘEDÍ! AŤ ŽIJE ODPOR PROTI PANSTVÍ A UTLAČOVÁNÍ V HNUTÍ ODPORU! AŤ ŽIJE ROVNOPRÁVNOST, SUVERENI-TA A NEEXISTENCE MOCI! PRYČ S NEOLIBERALISMEM, JEHOŽ POLITIKA PODPORUJE ZNOVUZROZENÍ FAŠISMU! PRYČ SE STÁTEM, KTERÝ SCHVA-LUJE BRUTALITU FAŠISTOIDNÍ POLICIE! AŤ ŽIJE VYNALÉZAVOST INDI-VIDUÁLNÍHO POVSTÁNÍ A KOLEKTIVNÍ NEPOSLUŠNOSTI! AŤ ŽIJE POLITICKÁ FANTAZIE A ODVAHA! AŤ ŽIJÍ MÍSTNÍ A SPECIFICKÉ STRATEGIE A TAKTIKY ODPORU! PRYČ S PASIVITOU A UHRANUTÍ MOCÍ! PRYČ S PESIMISTIC-KOU OCHOTOU KE KOMPROMISŮM MENŠIN S REPRESÍVNÍ MORÁLNÍ VĚTŠINOU! PRYČ S BEZMOCNOU POLITIKOU SMÍŘENÍ A NORMALIZACE! AŤ ŽIJE DECENTRALIZACE A SAMOORGANIZOVÁNÍ ODPORU! AŤ ŽIJE POLITICKÝ EXPERIMENT, KTERÝ VEDE K MEZINÁRODNÍ SOLIDARITĚ VŠECH UTLAČOVANÝCH! AŤ ŽIJE NEJVYŠŠÍ PRÁVO, PRÁVO KAŽDÉHO A KAŽDÉ NA POVSTÁNÍ!




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…