Drž hubu nebo ti vystřelím mozek!

Je to už rok co mně navštívila moje kamarádka Roxanna z Kalifornie. Měla bydlet v bytě společně se mnou a s mojí přítelkyní, do telefonu nás ujišťovala, že nám nebude na obtíž, navíc prý s sebou přiveze velmi speciální dárek. „Je to Toy Porno, hračkové porno,“ slibovala po telefonu. „Jsem si jistá, že zrovna vám dvěma se to bude líbit“. Nechtěl jsem vypadat jako prudérní člověk, nechal jsem si proto své pochybnosti o tom, jak se mi bude líbit sex mezi hračkami, nebo dokonce sex mezi lidmi a hračkami jen pro sebe. Roxanna přijela a s ní i tajemná videokazeta. Protože byla nahraná v americkém systému, museli jsme čekat několik dní na to, než se nám podaří objevit někoho s americkým videem. Trochu jsme se styděli, že budeme něco neznámého podobného charakteru pouštět ve skupině lidí, kteří nebyli našimi blízkými přáteli, ale čert to vem. Po prvních minutách filmu stejně skoro všichni z místnosti odešli. Fascinováni filmem jsme tam zůstali nakonec jenom tři. Kazetu jsme si zato pustili hned několikrát za sebou.
V prvé řadě je nutné vysvětlit, že Toy Porno nemá nic společného s profesionální pornografií či pornografií vůbec. Je to po domácku vyrobený animovaný film, ve kterém vystupují jako hlavní hrdinové loutky vyrobené z vycpaných ponožek, a autory tohoto díla jsou bratři Jimmy a Dennis Flemionové, známí spíše svojí působností v lokálně známé skupině The Frogs z Milwaukee ve státě Wisconsin. Důvod, proč se toto dílo vymyká běžným pokusům o domácí videotvorbu, a proč ho podle mého názoru můžeme považovat za pozoruhodné umělecké dílo, musíme hledat v osobách jeho obou tvůrců. Oba bratři se již blíží čtyřicítce, ale zatím se jim příliš nedaří komunikace a kooperace s běžnou lidskou společností. Jsou to podivíni, kteří žijí v bytě se svou matkou, nemají žádnou práci, a jejich jedinou zábavou i činností je vystupování s dětinskou metalovou skupinou, jejíž vystupování zpestřují různými bizarními převleky. Jako u jiných skupin podobného zaměření jsou jejich texty plné Antikristů a pekla, což v rachotu hudby stejně nikoho moc nezajímá. Pak se ale skupina rozhodla natočit videoklip k jedné své písni, a tím začalo experimentování obou bratrů s videem.
Na jednom z prvních pokusů o obrazové zpracování jejich písně vidíme zpěváka skupiny, který má na sobě o dvě čísla menší divadelní kápi a z dýně vydlabanou masku posazenou na hlavě. V tomto kostýmu se ale nachází v normálním obýváku malého bytu americké střední třídy, za ním vidíme otevřené dveře do kuchyně se dřezem plným špinavého nádobí. Zpěvák heavymetalově gestikuluje, píseň má chytlavý refrén „Satan je v jesličkách, jsme všichni ohroženi“. Doprovází ho však pouze akustická kytara a u stropu svítí odporný lustr. Zpráva o Satanovi u kuchyňské linky má zvláštní naléhavost. Výsledný dojem je šílený, u desetiletých kluků by šel podobný nesmysl ještě vysvětlit, u dospělých mužů jen stěží.
Po těchto hudebních experimentech se bratři pustili i do animovaných scének s již zmíněnými ponožkami. Jedná se o krátké scénky, které jsou spojeny osobou jedné z ponožek (ponožky mají tváře vytvořené jednoduchým zásahem jehly). Styl animace je naprosto fantastický - tam, kde klasická animace rozkládá pohyb do jednotlivých fází, tedy ruka musí projít z bodu A do bodu B celou řadou poloh, aby vyvolala dojem pohybu, se bratři zajímají jen o krajní polohy. Nejdříve poloha A, pak hned B. Velká část záběrů je snímána v reálném čase, protože se během záběru nic nepohybuje. Obsah scének kolísá mezi jednoduchou a repetivní dětskou hrou a absurdním divadlem. Rozvážně hrané akordy na klavír emotivně podmalovávají putování jedné z ponožek. V jejím životě se odehrává všechno a nic: Její přítel umírá. Ona ho milovala. Je tma. Přichází duch. Ponožka pomalu usíná u blikající televize.
Nejdelší scénka přibližuje příhody dvou ponožek na výletě do divočiny. Během celé doby se nevzdálí od ohniště, jedna z nich polovinu doby spí. Je noc a ponožce je špatně, snědla moc ovoce a teď ji bolí břicho. Pořád kňourá a stěžuje si.
-“Není mi nějak dobře...“
-“Drž hubu nebo ti vystřelim mozek!“ Probere se vždy ta druhá z přerušovaného spánku a zamíří obrovitý revolver na její hlavu. Po chvíli se to celé opakuje, jen naříkání a výhrůžky se proměňují.
Vedou se diskuse o tom, jestli má dnešní umělecká videotvorba vůbec možnost konkurovat všudypřítomné televizi a především dokonalým holywoodským produktům. Týká se to ale jenom takových uměleckých pokusů, které lze s Hollywoodem poměřovat. Snaží-li se někdo sestříhat svůj materiál jako v Hollywoodu, je hned vidět, jestliže to neumí. Toy Porno je podle mého názoru velkým argumentem pro umělecké video. I s použitím těch nejprimitivnějších prostředků, nebo možná právě proto, je dosaženo emotivně silného účinku, chtěného i nechtěného humoru, dojemné a vemlouvavé atmosféry. Divák odchází po shlédnutí těchto scének očištěn katarzí, obohacen o svět, o jehož existenci neměl ani ponětí.

01.03.1999