Časopis Umělec 2007/1 >> FRAC: Jednoduše složité | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
FRAC: Jednoduše složitéČasopis Umělec 2007/101.01.2007 Leonor Nuridsany | review | en cs de |
|||||||||||||
Jak by řekl Thomas Bernhard, FRAC jsou „jednoduše složité“. Začněme jednoduše: zkratka FRAC znamená Fonds Régionaux d’Art Contemporain, Regionální fondy současného umění. Úkolem každého regionu je díky státním a regionálním financím vytvářet sbírku současného umění, kterou udržuje a šíří po Francii i v zahraničí...
V praxi to vypadá tak, že se jednou ročně schází nákupní komise, aby rozhodla o nových akvizicích. Skládá se z ředitele FRAC a čtyř až šesti dobrovolných členů vzešlých z uměleckého prostředí. Ti jsou voleni správní radou na návrh ředitele FRAC po konzultaci s regionem, a to na tři roky s možností znovuzvolení. Podle nedávné studie spadá pod všech 23 FRAC na 17 000 uměleckých děl od zhruba 3 700 umělců, z nichž 40 % je zahraničních. Až do nynějška přispíval každý rok do rozpočtu na nové akvizice a provoz FRAC z 50 % stát a z 50 % region. Už několik let však převažují nad státní dotací peníze z regionů a zároveň se množí případy spolupráce se soukromým sektorem. Tato tendence rok od roku roste zejména vlivem intenzivní decentralizační politiky. Abychom ale lépe pochopili, jak tato typicky francouzská instituce funguje, vraťme se do doby jejího vzniku roku 1982, krátce poté, co nastoupil do prezidentského úřadu François Mitterrand. Tehdy chtěl stát prostřednictvím FRAC uměle vzkřísit trh s uměním – který prakticky neexistoval – v naději, že jeho posílením přitáhne sběratele, aby nakupovali ve Francii. FRAC proto měly ze začátku kupovat díla výhradně ve francouzských galeriích. Trh s uměním to skutečně posílilo – a objevilo se i mnoho nových francouzských galerií, které vycítily možnost snadného prodeje. Bohužel málo z nich bylo schopných nebo ochotných využít podporu k vytvoření mezinárodní sítě a většina se spokojovala s nákupy státu. Zahraniční galerie přitom začaly tuto možnost rychle využívat a ve Francii našly nová odbytiště. K dnešnímu dni se provoz FRAC nepatrně zpružnil. Již se obracejí přímo na umělce, které nezastupuje žádná galerie, přestože nadále upřednostňují nákup od galerií. Jedna snaha však přetrvává: pomocí současných akvizicí vybudovat historický základ. Důvody jsou jistě finanční, ale sahají až do 19. století, kdy Francie nechala zmizet mnoho impresionistických obrazů do zahraničí, což pro francouzský stát dosud představuje hluboké trauma. Dnes vlastní stát a regiony díky FRAC díla historické hodnoty, ať už se jedná o Skříňku v kufru Marcela Duchampa, kterou v roce 1988 získal FRAC regionu Poitou-Charentes, nebo o avantgardní tvorbu ze 60. let, o Arte Povera, nebo o minimalistická a konceptuální díla pořízená v době, kdy byla ještě cenově dostupná a ve francouzských muzeích relativně vzácná. V devadesátých letech tak jednotlivé FRAC zřetelně usilovali o stvoření „historie v přítomnosti“, se všemi zřejmými a nevyhnutelnými riziky, která to přináší. Zájem muzeí se až na výjimky stále více obrací k minulosti, byť okamžité. Je třeba rovněž zdůraznit, že založení FRAC je jedním z důsledků decentralizačních zákonů z roku 1982. Cílem FRAC bylo v rámci určitého regionálního území vytvářet sbírky mezinárodního formátu. Některé FRAC, jako v Pays de la Loire, kromě toho začaly brzy zakládat ubytovny pro umělce, a většina se jich dnes angažuje v produkci uměleckých děl, která často odpovídají specificitě jejich akviziční politiky. Například FRAC Nord-Pas-de-Calais se odlišuje vazbami, které udržuje s designem, FRAC centrálního regionu spíše upřednostňuje umění a architekturu, FRAC Alsasko umění ve veřejném prostoru, krajinou a teritoriální politiku, zatímco FRAC Lotrinsko se zaměřuje na nehmotná nebo efemérní díla a na ženskou tvorbu. Sbírky bez hranic FRAC Lotrinsko je jedním z pěti FRAC, které stály u zrodu výstavy Naturalia v uměleckém centru Futura a v pražském Francouzském institutu v listopadu minulého roku. FRAC Alsasko, Burgundsko, Champagne-Ardenne, Franche-Comté a Lotrinsko se sdružily pod názvem „Frac Velkého Východu“, aby umožnily svým sbírkám kolovat na evropské úrovni. Projekt, nazvaný „Sbírky bez hranic“, vybízí ředitele evropských institucí, aby vytvářeli vlastní výstavy na základě uměleckých děl pocházejících ze sbírek uvedených pěti FRAC. Nejde tedy o putovní výstavu „na klíč“, nýbrž o „volnou ruku“ každému z oslovených ředitelů. Záleží jen na nich, jak zorganizují výstavu, která by tak či onak vypovídala o původu děl, v daném případě o francouzské institucionální sbírce. To se zatím vždy nepodařilo. Naturalia v Praze byla pátou výstavou uskutečněnou v rámci „Sbírek bez hranic“. První proběhla ve spolupráci s Galerií moderního umění v roce 2003 v turínském Promotrice, druhá v témže roce ve varšavské Galerii Zacheta. V roce 2004 se výstava odehrála ve dvou skotských uměleckých centrech: Dundee Contemporary Arts v Dundee a The Fruitmarket Gallery v Edinburghu. Čtvrtou výstavu uspořádala ve slovenské Trnavě Galerie Jana Koniarka v roce 2005. V Praze jsme mohli zaznamenat v souvislosti s výstavou několik nových iniciativ: jeden z umělců ze sbírky FRAC Champagne-Ardenne, David Renaud, strávil měsíc na zámku Třebešice, kde vytvořil dílo in situ. Toto dílo je nyní součástí sbírky Futury. Ve Francii i v Praze se vážně uvažuje o zřízení nových ubytoven. Další novinkou je pozvání, které dostali tři čeští umělci (David Černý, Františka Gilman Ševčík a Tomáš Vaněk) a Italka Caterina Notte, aby vystavovali ve Futuře a na zámku Třebešice. A ještě jedna novinka: série přednášek o tvorbě uměleckých děl a uměleckých centrech ve Francii a v České republice, zorganizovaná pražským sdružením Tranzit. Všechny tyto iniciativy samozřejmě vznikly díky nadšení a dynamičnosti jak na české, tak na francouzské straně, ale zřejmě také díky dohodě o spolupráci, kterou hlavní burgundské město Dijon v roce 2001 podepsalo se Středočeským krajem. Tyto silné politické a politicko-ekonomické vztahy mezi oběma regiony jsou již staršího data a v současnosti představují vklad navíc do budoucích projektů… Naturalia Téma tohoto pátého podniku vybral Alberto Di Stefano, pořadatel výstavy a ředitel Futury, ještě předtím, než si ve Francii prohlédl sbírky FRAC. Téma současného vnímání a ztvárňování přírody je mu blízké, ovšem nepojal by jej stejně, kdyby neměl přístup k jednotlivým pěti sbírkám. A o to právě jde: kromě šíření sbírek, tvorby, současných i budoucích možností ubytování a výměn, které vyplynou ze setkání s četnými zástupci české umělecké scény, je ve hře nové zviditelnění těchto sbírek. Sbírky už přes dvacet let dávají dohromady různí ředitelé, kteří tak během svých volebních období vnášejí do státní instituce osobní pohled. Novým pohledem byl v daném případě i pohled ředitele nezávislého prostoru (Futury), který se ve spolupráci s FRAC objevil prvé, protože až dosud se FRAC obracely výhradně na instituce. Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že sbírka není něčím neměnným – budoucnost ukáže, zda se těchto pět sbírek rozroste i o české přírůstky.
01.01.2007
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář