Několik kroků k rekonstrukci skutečnosti - Integrated Music, Ars Morta Universum a Metaphysics of Confrontation

Jen těžko lze určit jejich umělecké záměry, a už vůbec ne zařadit jejich aktivity pod nějakou zavedenou kategorii. „Umění“, „hudba“, „performance“ – všechny tyto pojmy ztrácí svůj původní význam, když se je pokusíme aplikovat na tajuplnou pražskou zastřešující organizaci Ars Morta Universum. Podobné to bude, když dojde na „sound art“, protože tito lidé odhodlaně pracují mimo galerie a soustavy institucí. Co se týče žánrů, vymyká se všem. Není to „industriální hudba“, nejsou to „dark ambient soundscapes“, ani „neo-klasika“ či „death industrial“, a ani žádná kombinace zmíněného. Co nám tedy zbývá jiného, než vyvrátit zděděné ideály, popřít tradiční konceptuální rámce? Chaotické dobrodružství založené na anarchické síti protikladných intuitivních motivů, jejichž hlavním cílem je transformace hledání nových, neobjevených dimenzí skrze zvuk. „Vytváříme taktiky,“ říká Tom Saivon. „Budujeme struktury.“
Ars Morta Universum založil před deseti lety Tom Saivon ve snaze prosazovat své vlastní aktivity a zároveň se spojit s dalšími lidmi, kteří se zabývají podobnou prací. Tehdy se vrátil do rodné Prahy z Ukrajiny, kde část svého mládí hledal vysněný Divoký Východ. Ars Morta Universum funguje jako čistě autonomní těleso, a od doby vzniku dohlížela na vznik infrastruktury „extrémního“ hudebního podsvětí bývalého východního bloku, v němž spojila širokou síť umělců, kteří od začátku minulého desetiletí (v některých případech již od doby před pádem železné opony) pracovali téměř v naprosté izolaci. Spolu s Martinou Sanollovou, s níž tvoří dvě třetiny skupiny Skrol, vybudoval Saivon z Ars Morta produkční agenturu, která do Prahy přivezla západní formace jako White House, Non a Controlled Bleeding, a přitom představovala východní umělce v zahraničí. Vznikl také videolabel a Pražský industriální festival, který v prosinci slavil své desáté narozeniny.
Historie Ars Morta Universum se propojuje také s historií Integrated Music, která je vynálezem skladatele Vladimíra Hirsche a která popisuje základní účel jeho projektu Skrol – vytvoření nové umělecké formy skrze sloučení „klasické“ hudby s postindustriálním kulturním prostorem. Integrated Music dnes existuje jako samostatný label a vydává alba projektů podobných Hirschovým.
Hirsch začal skládat hudbu pro klavír a varhany již jako středoškolák. Brzy se zbavil klasických a romantických tendencí, prozkoumal rockovou a jazzovou hudbu v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let a nakonec vytvořil postpunkovou darkcoreovou kapelu Der Marabu, která se na pražské undergroundové klubové scéně objevila v roce 1987.
Teprve v roce 1996 se zrodil Skrol a myšlenka Integrated Music začala získávat tvar díky bizarní syntéze vynucené příspěvky jednotlivých protagonistů do projektu. Ve Skrolu vytvořili skladatel Hirsch, sound artist Saivon a vokalistka Sanollová mučivou synestetickou epickou vizi jako transcendenci přítomného okamžiku. Bylo tu sice možné rozeznat některé stopy, ale Hirsch a jeho kolegové rozhodně netvořili rockovou hudbu jako takovou. Nelze také říci, že by se zapojili do industriálního proudu, protože industriální hudba se v tomto regionu nikdy neprofilovala jako samostatná subkultura či hudební žánr. Tehdy v polovině devadesátých let se „industriální hudba“ západního světa nicméně stala jakýmsi průmyslem výnosného kašpárka, v němž se na vítěznou stranu přidaly kapely jako nine inch nails a Marylin Manson. Se Skrolem se Hirschovi podařilo obloukem přistát u vlastních kořenů klasického skladatele, jehož nejbližšími předky by byli spíše Stravinskij a Janáček než Throbbing Gristle a Einstürzende Neubauten. Zároveň skládal hudbu pro syntezátor místo pro „tradiční“ klasické nástroje. A spolu se Saivonovým noiseovým rušením a samply a Sanollové okouzlujícím vokálním stylem – pohybuje se mezi výkřiky deliria a strašidelnými sopránovými polohami – vyvinul Skrol neofuturistický zvuk, který prostupuje hlu- binami lidských zkušeností a dovádí posluchače krajní dynamičností a celkovou intenzitou na pokraj šílenství a zjevení. Při poslechu starých nahrávek Skrolu si smutně připomeneme velká omezování a naprostou bezduchost toho, co se v umě- leckém snažení mnohdy profiluje dnes. Skutečnost, že jen málo umělců je ochotných investovat více sama sebe do své práce, místo toho, aby upřednostňovali rezervovanější postoj ironie a cynismu, samozřejmě může být připsána přirozenému a velmi rozšířenému strachu z neznámého; je to přirozený a snadno ro- zeznatelný nedostatek lidské povahy, ale nesmíme tuto rostoucí odtažitost označovat za „pokrok“. S příchodem Skrolu a rozvojem konceptu Integrated Music a Ars Morta Universum dorazil do Čech nový druh uměleckého génia – ten nebojácně kráčí po umělých hranicích, jež tradičně oddělují „umění“ od „skutečného života“. Hirschovi, Saivonovi a Sanollové nestačilo sednout si a jen kritizovat okolní svět z bezpečné vzdálenosti; místo toho se odhodlali vytvořit svou vlastní verzi reality – poskvrněnou mocnou alchymickou syntézou tří nezkrocených a horečnatých fantazií.
***
Brzy zjistili, že nejsou sami, a tak začali organizovat. Spolupráce s jinými oficiálními organizacemi se jim nedařila, protože tento typ spolupráce vždy znamenal kompromis, a ten končil selháním. A jestliže všechno nakonec selže, je mnohem lepší, když se toho ujmete sami, protože tak omezíte okolnosti, jimž byste to mohli klást za vinu. Tak začali organizovat události například společně s punkovými skupinami. Nelze říci, že by měli něco společného s punkem, ideologicky či esteticky. Punkeři jejich hudbu neposlouchají ani jí nerozumí, a naopak oni rozumí tomu, co punkeři dělají – především Saivon, pro nějž je punk jakousi vstupní drogou k hlubší noiseové intoxikaci. Punkeři ale mají své prostory, kde hrají, squaty a místa ideální pro akce, kde se nemusí řešit otravné námitky úřadů, můžete si zahrávat s ohněm a s metalem a hlučet, jak se vám zlíbí. Punkeři Skrol přijali a vzájemně si neškodili. Vzniklo tu jakési vzájemné porozumění – což je v dnešním světě vzácné. Jedna ze zajímavých akcí se odehrála ve squatu Papírna v Praze. 23. května 2002 se tu konala performance ve spolupráci slovenských noiseových umělců Einleitungszeit a české tanečnice Sangredans. AuraNoise zachycený na filmu připomíná filmy Kennetha Angera a umělci jej příhodně obdařili titulkem „rituál post-humánní katarze“.
Zpočátku je všechno temné a tiché. Jsme někde v kobce. Hlasy šeptají, v dálce je slyšet křik. Zpoza červeného světla se objevuje žena. Horor. Člověk jako stroj a naopak. Zesílené výkřiky pokřivené maskou. Podle nich se ženské tělo svíjí ve zkroucené nevázanosti, v nevázanosti, která se střídá s naprostou ukázněností. Světlo se mění z červeného na zelené. Teď leží na zemi. Oheň. Záblesky světla. Je svázaná, chodidla má zachycena v čemsi, co visí ze stropu, nohy visí z nehybného těla. Shora létají jiskry, plameny vyrážejí ze stran. Ječící a křičící ohňové šílenství. Všechno – podlaha, zvuk, dívka – jako by tálo. Řetězy visící ze stropu drásají cementovou podlahu: je to syrová halucinogenní hypnóza. Kruh plamenů. Dívka je stále tady, ale přeměnila se: její kůže změnila barvu – je to bílý zombie. Ukázka dopadu technologie na lidské tělo – rakovinné postižení – genetická porucha – umělé implantáty – morfologické transgrese – vše ve jménu „pokroku“.
***
V roce 1999 přišel Skrol s ještě abstraktnějším projektem. Aghiatrias spojuje dvě extrémní citlivosti zosobněné dvěma členy Skrolu – noise (Saivon) a neoklasicistní tendence (Hirsch). Jako dvojice přijali za své motto větu „Konfrontace jako akt transsubstanciace“. Projekt je založen na snaze „uchopit obojí takovým způsobem, který by umožnil sdílet své zásadní formální atributy jak na bázi násilných konfrontací, tak i skrz vzájemnou empatii, jež by měla vést ke sjednocení zdánlivě neslučitelných světů.“ (Saivon) Hirsch skládá; Saivon rozkládá. Hirsch se zabývá zaváděním (flexibilní) struktury, Saivonovou rolí je injektovat do této substance jakousi protilátku – není to negace psaní, ale jakýsi dekonstruktivní přístup k psaní, v němž dobré a zlé a další dvojice extrémů jsou simultánně uplatňovány i zamítány ve prospěch propasti, která leží mezi těmito dvěma póly. To je prostor, který osidluje hudba a kterému jsme my, nevinní okolostojící, nuceni čelit.
Tento motiv konfrontace prozkoumali celkem podrobně na první nahrávce Aghiatrias, Field Mass. Formálně se album podobá klasickému opusu – je to mše se všemi standardními liturgickými elementy, umístěnými do prosté, téměř operní osnovy. Bitvu vedenou v první části náhle přeruší výkřik z nebes, jenž je tak bolestný a tak znepokojivě proniká zuřící vřavu dole, že obě strany složí zbraně a společně se zúčastní mše na bitevním poli. Mše se nakonec promění v analýzu pravých motivů boje. Hloubku této vnitřní bitvy v bitvě zobrazuje hromová palba bodavých pulsů, jež končí rozhřešením pokory a znamením míru. Album je zvukovou metaforou, odkrytím násilí, jež pracuje pod povrchem všech lidských interakcí jako hněv přírody, který se projevuje v sebedestruktivních tendencích lidského druhu. Nakonec ale odcházíme se zprávou o naději a možné obrodě, jež se váhavě vznáší nad naším nízkým pozemským žitím a účinně vytváří životaschopné spojení mezi Hirschovým katolicismem a Saivonovým existencialismem.
Další projekt Aghiatrias měl abstraktnější formu, a přesto představoval další krok směrem k integraci skrze konfrontace tonality a atonality, noise a klasiky, atd. Téma je z názvu celkem jasné, Epidćmia Vanitatis se zabývá epidemií marnosti, která sužuje moderní svět. Album není jen odrazem tohoto stavu, ale ukazuje nám i obraz jiného možného plánu existence. Opět je konfrontace akcí transsubstanciace, a tentokrát duchovní transcendence vzniká jako věcná nutnost, jako prostředek překonání materialistickým mezí, které nás uvězňují v našich strojových existencích.
Právě v tomto zainteresování se s „druhou stranou, pro nedostatek lepších termínů“ můžeme zřetelněji vidět, proč se členové Skrolu a Aghiatrias nezajímají o politiku jako takovou. Nejsou k tématu slepí, ale jako umělci jsou rozpolceni mezi dvěma způsoby bytí zároveň ve dvou plánech existence – vždy jedna jejich část žije, dýchá a myslí „tam“, v nepojmenovaném a nepojmenovatelném terénu, který se pokoušejí evokovat synesteticky skrze své umění. Kromě své kariéry skladatele je Hirsch lékař. Ze zvědavosti jsem se ho zeptal, zda jeho každodenní práce s nemocemi a slabostmi lidského těla měla nějaký vliv na jeho rozvoj jako umělce. „Omylem moderní vědy je, že nahlíží tělo čistě jen jako tělo,“ říká. „Jako lékař musím vnímat člověka v celé jeho složitosti. Viděl jsem pár hrozivých věcí, rozdrcená těla ležící na ulici... Co mě ale děsilo víc než pohled na smrt, byly dotěrné pohledy kolemjdoucích.“
Hirsch nepracuje jen se Skrolem a Aghia- trias, je také autorem několika symfonií a varhanních děl, z nichž většina byla poprvé uvedena v kostele sv. Václava v Praze, a zabývá se také vedlejšími projekty, včetně rockově orientované kapely Subpop Squeeze a konceptuální projekt Zygote, jež byl poprvé předveden v roce 2000 a později byl přepracován na album Geometrie nevědomí s texty od Saivona a zpěvem Sanollové.
Třetí a nejnovější album Aghiatrias Regions of Limen pojednává o konfrontaci mezi vědomím a nevědomím, mezi skutečným světem a světem za. Album také zpracovává téma, které Hirsch zkoumá v hudbě pro integrovaný hudební útvar De Regionibus Liminis, totiž podprahové smyslové vnímání a jeho fiktivní hudební aplikaci.
Sanollová přispěla svými vokály v Epidćmia Vanitatis, její role v projektu Aghiatrias je ovšem nejasná do té míry, že si sama není jistá, zda je členkou formace. Byla ale součástí i Regions of Limen, a tak tvoří nepochybně významné duchovní spojenectví s bratrstvem Aghiatrias. Živá představení mají obvykle formu videoprojekcí s Hirschem a Saivonem na syntezátorech a laptopu v černých maskách, které skrývají jejich rysy. Sanollová se nedávno objevila s Aghiatrias naživo v představení v Rock Café, kde vystoupila také v černé masce jako oboupohlavní anděl smrti zahalena rudým světlem, v ruce nůž, jehož čepel mířila střídavě na diváky a na ni samotnou, a na jevišti se hroutila k zemi v jakési agonické extázi, jako ve splynutí s Bohem. Podobně jako u Skrolu jsou strategie představení vždy promyšlené předem a vyžadují celé týdny příprav. „Díky abstraktnosti hudby,“ říká Sanollová, „je potřeba pečlivého naplánování, abychom mohli skrze představení sdělit epický příběh.“
Kromě konceptu Integrated Music „pro nás v mnoha případech hudba nehraje hlavní roli,“ říká Saivon. „Důležitější jsou prostory, které může otevřít zvuk pro posluchače. Osvícení fantazie a představivosti – to je výživa pro mysl jednotlivce.“ Otevřený přístup Ars Morta k experimentování v hranicích zvuku je také dlouhodobě sbližuje s regionálními noiseovými teroristy V.O.I.D. z Děčína a se S/M Silvie Hromádkové, a také s divokým elektronickým duem ze Slovenska Einleitungszeit. Všichni tito umělci se také v minulosti zúčastnili pražského industriálního festivalu, který se každý rok koná na jiném místě jako obřadní oslava experimentální hudby a sound artu a také uvedl mezinárodní hosty jako Delayer a Bad Sector. Ars Morta také pravidelně spolupracuje s umělci z probouzející se post-industriální a noiseové scény v Polsku, jako jsou Moan, Jude a Job Karma.
Kromě prosazování projektů vlastních i jiných skupin je jedním z hlavních úkolů Ars Morta archivovat jejich koncerty a akce. Z toho důvodu založili v roce 1999 video label, který dosud vydal 12 DVD. Sanollová a Saivon si najímají týmy profesionálních filmařů, aby zaznamenali jejich živá vystoupení. Performance se zachovají na videu a stanou se legendou, skutečnými uměleckými filmy a zároveň zdokumentovanými happeningy.
***
Rok 2004 byl pro Hirsche, Saicona a Sanollovou velmi rušný. Kromě vydání Regions of Limen koncertovali po celé Evropě a připravili se na zimní turné Aghiatrias. Vyšlo dlouho očekávané album Dances and Marches for the Orphan Age, nemluvě o organizaci desátého pražského industriálního festivalu, který se ukázal být velkým úspěchem. Na festivalu, jehož představení po dvě noci rvaly uši v historickém kině Morava, vystoupily V.O.I.D., Oxyd, Hieros Gamos, Schloss Tegal, Tábor Radosti, C.O. Caspar, Skalpell, Moan, stejně jako naprosto výjimečně vystupující veteráni staré české industriální školy Do Shaska! a Střední Evropa, jejichž vystoupení zahrnovalo performance Američana Rona Atheyho, krvavé sebetrýznění, jež připomínalo naživo předvedené „ukřižování“.
Pak je tu nahrávka nového alba Aghiatrias, které se bude jmenovat Ethos. Vzhledem k jejich kolektivnímu postoji a až filmovému smyslu pro morálku, který je základem všech jejich akcí, je titulek příhodný. Abychom citovali Saivona: „Od počátku jsme se snažili podporovat a propagovat hudební projekty, které měly jen malou šanci na veřejnosti díky jejich nekonvenční emocionální a duchovní – někdy i agresivní, násilné a konfrontační – povaze. Měli bychom se zajímat o každý duchovní produkt a vzít jej v úvahu. Takzvané zlo i takzvané dobro. Pohybujeme se mezi fascinací a strachem, neustále sloužíme tomu, co považujeme za správné a dobré, a bojujeme za to.“

Vybraná diskografie:
Aghiatrias, Epidćmia Vanitatis (Integrated Music, 2002)
Aghiatrias, Field Mass (CatchArrow, 2000)
Aghiatrias, Regions of Limen (Epidemie, 2004)
Der Marabu, Cruci-fiction (courtesy of Vladimír Hirsch, 1994)
Einleitungszeit, Auranoise (Einleitungszeit, 2001–2)
Einleitungszeit w/ Sangredans, Auranoise (Ars Morta DVD, 2002)
Einleitungszeit, Doba úvodu (Einleitungszeit, 1999)
Vladimír Hirsch, Concert industriel pour orgue, op. 49 (Integrated Music, 1998)
Vladimír Hirsch, Symphony No. 3, op. 52 (CatchArrow, 1999)
Schloss Tegal, Black Static Transmission (Cold Spring, 2003)
Schloss Tegal, Live at the Arsenal (Tegal, 2002)
Schloss Tegal, Neoterrik Research: The Hidden History of Schloss Tegal (Cold Spring, 2004)
Schloss Tegal, Oranur III “The Third Report” (Interzone, 1994)
Schloss Tegal, The Soul Extinguished (Tegal, 1997)
Skrol, Heretical Antiphony (Membrum Debile, 1999)
Skrol, Insomnia Dei (Membrum Debile, 2003)
V.O.I.D., Arde
Zygote, Geometrie nevědomí (CatchArrow, 2001)

Online:
www.arsmorta.org
www.vladimirhirsch.com
www.pragueindustrial.org
www.schlosstegal.com
www.einleitungszeit.host.sk
www.industrialgallery.com

01.04.2004