Nové muzeum moderního umění Tate Modern funguje v Londýně od poloviny května. O přestavbě budovy bývalé elektrárny a možnostech muzea se však hovořilo v médiích dlouho před zahájením provozu. Příchod Tate Modern byl netrpělivě očekáván.Televize odvysílala nekolikadílný dokument o architektuře a realizaci budovy a rozhovory s řediteli Tate a Tate Modern, architekty a hlavními kurátory sbírek. V den otevření BBC1 živě přenášela dopolední návštěvu královny, podvečerní večírek a noční světelnou show. Zhruba v posledních šesti měsících se v tisku objevovalo množství článků, mnohdy přisuzujících současnému umění exkluzivní společenskou roli, do té doby vyhrazenou pouze hvězdám špičkové módy, populární hudby, nebo filmového průmyslu. Naprostá většina kritik v odborném tisku i denících byla příznivá, i když se občas objevily výtky na adresu instalace stálé sbírky. Celkově kritici hodnotili nový přístup k instalaci kladně, ocenili monografické místnosti a připomínky měli jen k některým konkrétním úsekům. Na pranýř se většinou dostalo spojení Monetových Leknínů a černobílého plátna Stopy vody Richarda Longa. I ze strany umělců samotných se ozývala chvála a to díky důrazu Tate Modern na spolupráci se současnými směry, provázanost disciplín a podporu mladého umění. První dočasná výstava s názvem Between Cinema and a Hard Place (Mezi filmem a skutečností) je praktickou a úspěšnou ukázkou této snahy. Zájem veřejnosti je díky superlativům v médiích značný a i přes obrovskou kapacitu budovy je ještě měsíc po zahájení o víkendech nutné návštěvníky pouštět dovnitř jednotlivě. Všeobecně jsou odborníci i veřejnost spokojeni, že Británie má konečně instituci srovnatelnou s Muzeem moderního umění v New Yorku či Centre Pompidou v Paříži.
Doporučené články
|
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
|
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář