Stránky našich hádankových sešitů Novelty Library zaplňuje bezpočet chytáků, rébusů, problémů i tajemství. Přijďte je všechny rozluštit! Nenechte si ujít tu velkou legraci! |Chris Ware získává rozmanité ceny za svou designérskou práci Acme Novelty Library tak často, že se přehlíží samotný obsah jeho příběhů. Lze to pochopit: vezměte si do ruky jakékoli číslo a hned objevíte jeho novátorský styl. To, co je na první pohled už obtížnější zjistit, je jakému účelu toto novátorství slouží. Všeobecně se soudí, že jeho práce skvěle vypadají: ať už skrývají jakýkoli význam jsou skvěle graficky upraveny. Ware si ale nehraje s formou jen tak. Jeho zacházení s postavami komiksových sešitů Acme se vyznačuje téměr chirurgickou chladností. Po právu si zaslouží pozornost, která se věnuje více než jen okamžitému vizuálnímu účinku, jeho komplikované struktuře. |Při svém pokusu proniknout touto spletitou sítí budu muset přinést také několik obětí: budu semuset vyhnout těm hluboce experimentálním a jedi-nečným postupům, které lze nalézt v číslech 2, 3, 4 a 7. Z našeho zkoumání tak vyřadíme muže s bramborovou hlavou, Myšáka Quimbyho, Sparkyho Kočičí Hlavu, Rocket Sama, Big Texe a Rusty Browna. V našich úvahách pomineme rovněž falešné inzeráty, které zdobí vnitřní strany obálky téměř všech čísel Acme a nabízejí taková lákadla, jako jsou "Příliš často používaná slova beze smyslu", "Gigantická tyranská bedna ze skla a oceli" nebo "Věci, které vypadají jako jiné věci" ("umělá hmota vypadající jako dřevo"). Tyto inze-ráty jsou předkládány chvastounským stylem katalogů společnosti Sears & Roebuck z 20. let minulého století. Mimo oblast našeho rozboru jsou také vystřihovánky, objevující se v téměř všech číslech: návod na výrobu detailně propracovaných papírových modelů postav nebo scenérií, objevujících se v Acme, miniaturní kamerka, divadlo nouveau s instrukcemi ve francouzštině.||Soustředěním se pouze na postavu Jimmyho Corrigana a pominutím dalších elementů Acme ztratíme kontext, v němž jsou Corriganovy příhody vyprávěny a tento kontext má velký význam, jak pro navození atmosféry, tak proto, že je zatraceně legrační. Příběh Jimmyho Corrigana, Nejchy-třejšího děcka na světě, nejnemožnějšího muže na světě, je však tou hlavní hnací silou Acme a důvodem, proč si kupuji další a další díly, nutím je svým přátelům i neznámým lidem, a na co se zaměří i tento článek. |Hlavní protagonista Acme je v současné literatuře naprosto jedinečný. Jimmy Corrigan jsou dvě postavy najednou: Jimmy Corrigan, Nejchytřejší děcko na světě, je devítiletý génius. Žije se svou matkou a převážná část příběhů se točí kolem jeho chybějícího otce. Model otce se objevuje v postavě Supermana, podsaditého superhrdiny, který se chová naprosto nehrdin-sky. Superman se tu objevuje také jako Bůh. Dětská postava Jimmyho Corrigana se představuje hlavně v Acme číslo 1 a 10, dále pak v občasných stripech. ||Dospělý Jimmy Corrigan vystupuje v číslech 1, 5, 6, 8, 9, 11, 12, 13 (celý příběh této řady sešitů má dojít k jakémusi rozuzlení v čísle 14, které dosud nevyšlo). Objevuje se v různých věkových fázích, ale většinou je mu 36 let. Vypadá však mnohem starší. Žije směšně všedním a nudným životem. S oběma "verzemi" Jimmyho se set-káváme hned v první čísle Acme Novelty Library, které uvozuje jednostránkový příběh Jimmyho, malého génia, jenž s použitím stroje naprogramuje cizího člověka tak, aby se stal jeho otcem. Poté se střihem přesouváme ke smrti dospělého Jimmyho Corrigana. Jimmy jde do nebe, kde Bohem je Superman, který se na Jimmyho obrací s takovými poznámkami jako: "Člověče, tys byl ale ňouma, co?," zatímco Jimmy na něj jen tupě zírá. Odtud se poté rozvíjí řada epizod, jež ukazují, jak naprosto prázdný a nemožný je život dospělého Jimmyho Corrigana, zvláště ve srovnání s podivnými a fantastickými dobrodružstvími malého Jimmyho, který se může zmenšovat, rozpůlit se a z obou půlek vyrůstají Jimmy Corriganové. ||Zásadní k pochopení příběhů Acme je fakt, že obě verze Jimmyho Corrigana mají velmi živou fantazii a sny. Tyto fantazie jsou většinou podávány bez jakékoli narativního klíče. Takže pasáž, kde dospělý Jimmy vytáhne revolver, zamíří si na čelo, vystřelí si mozek a prohodí, "To je divné… Myslel jsem si, že tohle bude fungovat," je zobrazena stejným způsobem, jako když se Jimmy neúspěšně snaží upéct bábovku. Mezi "realitou" a "fantazií" v Acme číslo 1 není žádný narativní rozdíl, což se v poněkud menší míře týká i zbytku Acme. Můžeme se jen dohadovat, zda scény z Jimmyho nudného, všedního života, kdy je ponižován, jsou "skutečné", a zda scény Jimmyho jako playboye na jachtě nebo ženatého muže jsou "fantazií": jediným ospravedlněním těchto úvah je intuice a v řídkých případech (konkrétně uprostřed čísla 8 nebo na obálce čísla 11) fakt, že Chris Ware to výslovně uvede ve formě synopsí. Z nich se dá také vyvodit, že Robot je součástí Jimmyho snů a scény na farmě jsou také sny. Do té doby jsem si je vykládal způsobem, jakým jsem si vysvětloval většinu únikových pasáží Acme: jako epizody, které posunují příběh dopředu, nikoli však ve smyslu příčiny a následku, ale emocionálního účinku a dopadu. Domníval jsem se, že tyto únikové pasáže jsou prostředkem pro vyjádření osamění, hořkosti, strachu. Zjištění, že jde o sny Jimmyho Corrigana, ale pochopitelně tuto interpretaci nijak nezpochybňuje. |Číslo 1 je nejjasnějším příkladem prolínání fantazie a reality. V aktuální řadě sešitů se objevuje jen velmi málo klíčů, které čtenáře upozorní na "statut" scény, ale najdou se. Vztah mezi fantazií a realitou a tím, jak se postavy v tomto vztahu angažují, je naprosto určující. Interpretovat Acme je tedy, mírně řečeno, velmi složité. V několika situacích se Chris Ware vysmívá přesně těm snahám o nalezení smyslu, do jakých se nyní pouštíme. Na konci čísla 11 nám strip "Comic Art 101 s Dr. Jamesem Corriganem" sděluje dva "údaje": 1. Komiksy v sobě nesou hluboké poselství. 2. Komiksy mají také hádanky, které v nich můžete nalézt a hrát si s nimi! Příkladem právě takové "hádanky" je počítání, kolikrát se v Acme objevují "broskve": "A je to mnohem zajímavější činnost, než žvanění o ztroskotaných vztazích, sexu a smrti!" Další podobnou "hádankou" je motiv zlomené nohy: obě verze Jimmyho Corrigana si zlomí nohu a chodí o berlích. Ani v jednom případě však toto zranění není zobrazeno a vysvětleno. Legrační hádanky. Jaká je tedy spojnice mezi Jimmy Corriganem, Nejchytřejším děckem na zemi, a Jimmy Corriganem, 36-ti letým odcizeným a ustrašeným mužem? Oblékají se stejně - bílá košile s černou vestou. Oba se bez varování oddávají svým fantaziím. Jejich vztah k matce nejlépe shrnuje citát stripu z čísla 2: "Telefon - zvoní! Nepochybně je to moje matka, k níž cítím odpor i nepřirozenou oddanost, nemluvě o podivně znepokojujícím sexuálním napětí."||(Poznámka na okraj: tento strip z čísla 2 je Wareovou komickou parodií na celý vývoj příběhu Jimmyho Corrigana. Na dalších řádcích čteme: když Jimmy otevírá dveře, říká, "To je jenom Superman, moje imaginární postava otce, který pravděpodobně pronese slova jako ‚ňouma' a řekne mi ať už ‚vyrostu', zatímco provede něco tak absurdního, že to je možné vyložit jen metaforicky." Superman ho zastřelí.) ||Bylo by snadné říci, že Jimmy Corrigan, Nejchytřejší děcko na zemi, je výplodem fantazie dospělého Jimmyho: imaginární alter ego. Důvod, proč se k tomuto předpokladu nepřikláním, je to, že příběhy malého génia Jimmyho jsou jen zřídka jakousi formou úniku. V čísle 10, zatím nejdelším z takových příběhů, Jimmyho nechají na pustém ostrově. Nejdřív jej tam zanechá Superman, a když se poté objeví matka se svým přítelem, hned mizí a opouštějí Jimmyho také. Později Superman zavraždí bandu dětí, oblečených jako superhrdinovi parťáci: "Muž v kostýmu zaboří své supersilné palce do očních důlků bezbranných dětí, odrovná jednoho po druhém." To není obvyklou součástí bdělých snů. Další hypotézou by mohl být fakt, že malý génius Jimmy je opakující se řadou snů dospělého Jimmyho. Vzhledem k surreálnosti příběhů, jejich vnitřní logice a neustále se objevujícím tématům opuštění, by mohla být opodstatněná. Pokud však taková korelace není v komiksu přímo uvedena, je taková hypotéza pouze něčím víc než hádáním z kávové sedliny. Zatím bude lepší, když se spokojíme s nejednoznačností vztahu mezi těmito dvěma postavami: jejich životy jsou zároveň odrazem i protikladem jeden druhého. |Dospělý Jimmy je neuvěřitelně pasivní postavou, poddajně a zpravidla tiše kráčející, kam jej vedou životní osudy. Ty neodvratně směřují k ponížení, osamělosti a bezvýznamným setkáním, ale dosud jej nic nevyprovokovalo k tomu, aby s tím cokoliv udělal. Aktivnější přístup k životu malého génia Jimmyho také přivádí k ponížení, opuštění a bezvýznamným setkáním, ale mladý Jimmy je poněkud chráněn svými (neblahými) pokusy tento osud změnit a svou naivitou. Jestliže je malý génius Jimmy fantazií, jak můžeme vědět, že dospělý Jimmy jí není? Už jsem uvedl, že mnohé prvky, na něž ve světě Acme narazíme, jsou prostředky, jak příběh prostřednictvím emocionální rezonance posunout kupředu. Tak proč by dospělý Jimmy nemohl být jen jedním z dalších nástrojů, rozvíjejích příběh ke zdárnému konci? Domnívám se, že dospělý Jimmy funguje jako ukotvení celé této řady komiksových sešitů, udržuje ji v poznatelném prostředí. Ware rozvíjí příběh a detaily z Jimmyho života v mnohem větší úplnosti, než jak je tomu u zbývajících postav. Aktuální řada sešitů (čísla 5, 6, 8, 9, 11, 12, 13) nastoluje následující realitu. Příběhovou linii komiksu tvoří ve skutečnosti dva paralelní příběhy: Jimmy dostane dopis a letenku od svého otce, kterého nikdy neviděl, a odlétá do Michiganu, aby se s ním setkal. Jejich setkání a nedostatek jakéhokoliv pouta je jádrem celého jednoho dílu. V roce 1893 se odvíjí paralelní příběh o vztahu (či spíše jeho neexistenci) mezi Jamesem, devítiletým, a Williamem Corriganem, jeho otcem (Jimmyho dědečkem, respektive pradědečkem). Pozadí tohoto příběhu tvoří Světová kolumbovská výstava v Chicagu.||Tematicky se aktuální řada zabývá vztahem mezi otcem a synem, především jejich neschopností najít společnou řeč. Jimmyho otec je ve svém postoji k opuštění Jimmyho v raném věku věcný. Jeho nedostatek jakéhokoli smyslu pro takt nebo zodpovědnost je pozoruhodný: když se Jimmy dozví, že má sestru, otec prohlásí: "A ty sis myslel, že jsi jedi-ná chyba, kterou jsem kdy v životě udělal?" Na jiném místě: "Fotoalba, slavnostní večeře, ‚rodinné dovolené' … To je podle mě všechno blbost." Jimmy na něj obvyklým způsobem jen zírá a ve své fantazii rozvíjí způsoby, jak jej zabít. I když otec Jimmyho opustí, a při opětovném setkání se ukáže jeho téměř nelidský nedostatek taktu, nenajdeme tu stopy zjevného nepřátelství (přestože o tom Jimmy často sní). Paralelní příběh mezitím detailně popisuje, jak Jimmy Corrigan vyrůstal a trpěl kvůli častému krutému zacházení, jak fyzickému tak psychickému. |Zásadním rozdílem mezi oběma narativními liniemi je snad to, že James Corrigan vypráví svůj vlastní příběh, což mu propůjčuje sílu vlastního hlasu. V čísle 8 a 9 je toto vyprávění vzdálené a nekonkrétní do té míry, že je autorské a k Jamesovi odkazuje ve třetí osobě. V čísle 13 vyjde najevo, že jde o zápisky Jamese Corrigana, popisující jeho dětství. Při vypravování svého vlastního příběhu James Corrigan do Acme zavádí nový prvek. Jimmyho reakce na krutost okolního světa jsou v podstatě nevědomé: všudypřítomný tupý pohled. To čtenáři umožňuje, aby měl od Jimmyho života jistý odstup. James Corrigan je ale zraňován otcovou krutostí i krutostí svých spolužáků a své pocity vyjadřuje způsobem, jaký Jimmy nezná: James vybuchne hněvem, pláče a v několika málo scénách z něj vyzařuje dokonce štěstí. Oproti Jimmymu dokáže James své bolesti čelit (nebo alespoň - jde přeci o vyprávění - někdy ve svém životě jí čelil) a dosáhnout jakési formy klidu. Oba příběhy by měly být považovány za tragické, oba popisují svět jako studené a často kruté místo: ale Jamesův příběh také naznačuje možnost katarze. Když Jimmy mluví o svém vztahu k otci, říká: "Samozřejmě, že mi tisíckrát řekl, že mě nechce a že vůbec žádné dítě ani nechtěl. Nevím, ale prostě jsem mu to nevěřil." Bolest v tomto případě směřuje do samého nitra člověka. James ji dokáže oslovit zpříma bez toho, aby se musel proměnit v robota nebo imaginárního pomocníka na farmě a nebo v malého génia. James má živé sny a fantazie, ale zároveň se dokáže postavit bolesti svého života. Jeho schopnost vyprávět svůj vlastní příběh je toho nejlepším důkazem. Na druhou stranu pro Jimmyho je fantazie výpustí jeho emocí a tužeb, fantazie je únikem. |Nic z uvedeného by ovšem nebylo zdaleka tak účinné, kdyby to nebylo prezentováno realisticky. Ware je mistrem popisu fyzického prostředí v jeho moderní ošklivosti: Jimmyho okolí se skládá s kancelářských buněk, jídelen, prázdných bytů - vše vyvedeno do nejmenších detailů. ||Prostředí roku 1893 je evokováno upoceností bytů, kde James žije se svým otcem, i nádherou Světové kolumbovské výstavy. Ware také klade značný důraz na interakci mezi svými postavami. Číslo 9 se téměř celé odehrává v nemocniční ošetřovně, kde otec Jimmyho Corrigana zapřádá nezávazné rozhovory, zatímco na něj Jimmy tupě zírá. Ware to popisuje takto: "Komičnost a smích se dostavují, když je každý bezvýznamný detail vyveden s palči-vou usilovností, takže si můžete být jisti, že tohle bude dosud nejnudnější díl." Toto číslo se soustřeďuje na zachycení jazyka těla Jimmyho i jeho otce, drobná gesta a pohyby, rytmus a ticho jejich konverzace. Šest panelů: Jimmyho otec zírá na Jimmyho. Jimmyho otec: "Co je?" Jimmy na něj tupě zírá. Jimmyho otec: "Co je? Myslíš si, že si dělám legraci?" Jimmyho otec otočí svůj pohled jinam. Jimmyho otec: "Podívej - můj otec matku nikdy neměl a je docela v pořádku." Tato výměna zabírá méně než čtvrtinu jedné strany ve dvaatřicetistránkovém sešitu. Spíš než komiksovým ekvivalentem Warholova Empire je číslo 9 dokonalým zachycením trapnosti, vynucených emocí a umělosti jejich vztahu.||Jedna z nejpodivnějších pasáží v celé sérii Acme Novelty Library (která má pochopitelně velmi tvrdou konkurenci v mnoha jiných pasážích) se objevuje v čísle 12, kdy Jimmyho otec najednou uvidí svého vlastního otce, jak jde po ulici, a seznámí Jimmyho s jeho dědečkem, téměř stoletým Jamesem Corriganem. "Ty jsi jeho, co?" ptá se James. "Tak ho nenech, ať s tebou zametá, slyšíš?" A pak si James začne stěžovat, jak se pokoušel koupit dětské sedátko na toaletní mísu. "Už to nestojí za nic, nestojí to za nic, to ti říkám. Málem jsme propad' rovnou do mísy." A takový je osud Jamese Corrigana, asi té nejsilnější postavy v celé řadě sešitů. Zatím je předčasné dělat jakékoli závěry z této nadále pokračující řady. Poslední číslo 14 má teprve vyjít. V něm možná Jimmy konečně odhodí svůj tupý pohled, úniky do svých fantazií, neskutečný odstup od svého vlastního života. Možná by mohl na otce vykřičet svůj hněv a frustrace, vrátit se do práce v Chicagu a vysadit Peggy z poštovního oddělení (kterou lze často vídat v jeho šťastných fantaziích) na svého koně a pomalu se ztrácet v záři zapadajícího slunce na horizontu. Mohlo by k tomu dojít. Ale pravdě-podobně nedojde. Pravděpodobnější bude, že na vnitřních obálce se objeví nějaká vystřihovánka, falešné inzeráty na něco, jako je štěstí, stripy plné černého humoru a smutku. ||Co se týče závěru příběhu, bude obsahovat hluboké poselství a legrační hádanky. Neočekávám ale žádný klíč, podle něhož se dopátráme odpovědí. ||Přeložil Vladan Šír |Repro se svolením Acme Novelty Lib. ||
Doporučené články
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář