Časopis Umělec 2001/5-6 >> Varšavská nálož / Měnící se tvář polského umění Přehled všech čísel
Varšavská nálož / Měnící se tvář polského umění
Časopis Umělec
Ročník 2001, 5-6
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Varšavská nálož / Měnící se tvář polského umění

Časopis Umělec 2001/5-6

01.05.2001

Władysław Kazmierczak | galerie | en cs

Náš seriál článků o středo- a východoevropských galeriích provozovaných umělci pokračuje představením varšavské Galerie Raster.

Varšavská Galerie Raster je v Polsku něco jako umělecký a sociologický úkaz. V roce 1995 založili Łukasz Gorczyca, Michał Kaczyński a Adam Olszewski umělecký časopis Raster. Toto rozhodnutí je stálo dost peněz, protože si jich po několik let nikdo zvlášť nevšímal. Tedy až do roku 1998, kdy otiskli článek “Integrovaný kruh polského umění” Piotra Śmigłowicze (který si od něj Raster objednal) a text s názvem “Slovník Rasteru”, jenž obrátil pozornost hlavně k mladým lidem, již si v něm drze uzurpovali právo soudit polský umělecký život. Jejich revoluční myšlenky se doté doby zaměřovaly zvláště na sféru jazyka, diagnostikovaly určité jevy, osoby nebo instituce a přiřazovaly jim neslušné názvy. Jejich zlomyslné komentáře si dobíraly zvláště dvě největší galerie ve Varšavě — Centrum současného umění na Ujazdowském zámku a Galerii Zachęta. Nešlo však jen o tyto dvě instituce. Lidé z Rasteru podávali dost brutální výpověď o celém uměleckém systému a o tom, jak je zkažený. Ukazovali prstem na situace, které byly buď naprosto příšerné, nebo jen ucházející. To, co říkali, zhruba odpovídalo neoficiálním názorům v Polsku.

“Síla ironie” časopisu Raster se ještě znásobila, když začal vycházet na internetu. Dnes již slavná kategorizace polských galerií a kritiků (s rozdělením na jestřáby a tučňáky) vyvolala značný skandál. Následkem toho se Raster zase objevil v tištěné podobě: ti, kdo měli přístup na internet, stránky vytiskli, aby je ukázali těm, kteří takové štěstí neměli. Ukázalo se, že lidé z Rasteru jsou inteligentní, aktivní a vlivní.

Jako jiní mistři rebelie si však i oni položili otázku: Jak dlouho si můžeme z někoho utahovat? Znevažovat ho? Řekli si, že to nejde příliš často, a tak bylo dalším logickým krokem založení galerie jako pokračování jejich “vize nesouhlasu” s existující realitou. Galerie se stala nezbytným prostředkem k tomu, aby mohli zůstat nadále spolu, šířit své myšlenky a aby mohli těm molochům, které kritizovali, ukázat, že se věci dají dělat i jinak. V Polsku se však všichni ptali: Jak dlouho může přežít komerční galerie, která nevydělává žádné peníze? Jak dlouho můžou lidé z Galerie Raster takovou zábavu financovat z vlastní kapsy? Stane se snad zázrak? Galerie sice měla získat 50 procent z prodaných děl, ale jen za předpokladu, že vůbec něco prodá.

Na každý pád, mladí lidé Galerii Raster bezmezně obdivují. Vzhlížejí k ní pro to, jak hájí jejich právo na existenci, jak odhaluje faleš a nudu a preferuje obyčejnost, humor a naprostou svobodu. Pro její anarchismus a nezávislost na establishmentu.

Z uměleckého a kritického hlediska okruh kolem Galerie Raster přijímá polský pop, kritické postoje, vyostřený pohled na svět. Ale oceňuje také myšlenky transavantgardy, konceptualismus a akční umění. Dokonce se jim líbí malba!!! Na to se některé kruhy dívají spatra.

Na internetu o své galerii píší: “Slavnostní otevření galerie — 24. dubna 2001. V tento temný a vlahý večer dav několika set lidí obsadil na dvě hodiny budovu, v níž sídlí naše galerie. Během oficiální části vernisáže vystoupila skupina Mały Szu (poprvé unplugged). Mariusz Maciejewski instaloval na popelnicích ve dvoře živé skulptury, zatímco uvnitř sestavil Tom Dale světelnou a zvukovou instalaci. Stěny galerie zaplňovaly nástěnné obrazy Moniky Sosnowské a časopis-tapeta Raster. Kvůli technickým potížím jsme nemohli promítat ohlášený film Wilhelma Sasnala (projektor bez příslušných kabelů nefungoval). Po vernisáži jsme hosty pozvali do klubu Pod Gwiazdami (Pod hvězdami), kde tento historický večer pokračoval už zcela neformálně konverzací.”

V roce 2001 Galerie Raster představila řadu umělců mladé generace: Wilhelma Sasnala, Marcina Maciejowského, Rafała Bujnowského, Macieje Sawického, Małgorzatu Jablońskou, Justynu a Wojteka Kucharczykovi a skupinu Magisters (Sławek Elsner a Monika Sosnowska). Všechny je vyznačuje rozvinutý pozorovací talent při sledování dnešního světa prostoupeného absurdnostmi.

Letos chystá Galerie Raster výstavy i nevýstavní akce. V dubnu například diváky pozve na hromadnou projížďku na kole nazvanou Vyjeďte si na kole, během níž je chtějí inspirovat k zdravějšímu životnímu stylu. Mezi tradičnější akce patří například lednová výstava 150 obrazů, tedy celé dosavadní umělecké produkce Rafała Bujnowského. V březnu zahájí galerie svůj mezinárodní program výstavou mladého vídeňského umělce Siggiho Hofera, který pochází z Tyrolska — lidé z Galerie Raster tvrdí, že tento fakt je pro jeho tvorbu velice důležitý. V květnu proběhne seminář Co dělat s paneláky? Jak je v nich možné žít? Záminkou pro tuto akci bude výstava francouzského umělce Yvese Belogeye, jenž navštěvuje sídliště po celém světě a maluje monumentální “portréty” paneláků. Na podzim se uskuteční výstava již kultovního polského umělce Zbigniewa Libery, jemuž kdysi firma Lego sponzorovala projekt malých koncentračních táborů z její stavebnice.

Kromě výstav bude galerie také pořádat hudební produkce a přednášky, jak jednoduše, levně a zdravě vařit. Jeden z provozovatelů galerie, Michał Kaczyński, dokonce založil celý website věnovaný vaření a nazvaný “pesto” (www.pesto.prv.nl). Návštěvníci si zde mohou recepty číst, ale i posílat vlastní.
Galerie chce také institucionalizovat pravidelnou Páteční party s filmem, koncertem, vernisáží nebo jinou akcí, zkrátka příležitostí k setkání. Raster hledá model galerie jako živého, přátelského diskusního klubu spíše než čistě výstavní síně s pevným programem — od jedné výstavy ke druhé.

Lidé z Galerie Raster postupně realizují svůj hlavní cíl: změnu tváře polského umění; atmosféra se zatím mění jen díky sledu různých náhod, kterým Kaczyński a Gorczyca napomáhají.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…