|
(nar. 1974) je studentem Akademie výtvarných umění v Praze, nejdříve ateliéru Jiřího Sopka, nyní Vladimíra Skrepla
Společenskokritické obrazy Tomáše Svobody jsou míněny zcela vážně. Jejich obsah je jednoznačný a srozumitelně podaný. Parkoviště se skutečně týkají ekologie, autokempy konzumerismu a války vypovídají o hrůzách války. Svoboda používá i ironii, ale jen nepatrně, protože jde o vážné věci. Kromě závažného obsahu je v obrazech i velká dávka estetiky, protože obrazy podle Svobody musí být krásné, neměly by být ani řemeslně nezvládnuté. Tomáš Svoboda pracuje v cyklech až do vyčerpání určitého obsesivního tématu. Omalovánkově čistou formou, která se v poslední době začíná křížit s komiksovou lapidárností, se Svobodovi daří udržet intenzitu opravdového sdělení.
Doporučené články
|
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář