Trina Robbins — Jak jsem poznala Octobrianu /

Poprvé jsem se s Octobrianou setkala tak, jak ji objevili i ostatní: v knize Octobriana a ruský underground vydané nakladatelstvím Harper a Row v roce 1971. Sama jsem dělala undergroundový komiks a fascinovalo mě pomyšlení, že podobná undergroundová scéna existuje i v Rusku. A jako ženě, která ve svých politických komiksech kreslila ženské hrdinky (což většina mužů v oboru nedělala), mi přišlo skvělé vidět další politickou hrdinku v undergroundovém komiksu z opačné strany zeměkoule. Tehdy jsem, vzhledem ke svým omezeným znalostem, věřila všemu, co bylo v knize napsáno.
Posuňme se však do roku 1984. Byla jsem tehdy na komiksovém festivalu v Lucce, v Itálii. Zjistila jsem, že ve stejném hotelu jako já byla ubytována i skupina animátorů ze Sovětského svazu. Byla to šance dozvědět se o Octobrianě něco víc! Když jsem se jich na ni zeptala, řekli mi, že to byl podvod a ve skutečnosti ji nakreslila žena, autorka komiksů ze San Francisca. To bylo velice podivné, protože já sama jsem byla známá jako komiksová umělkyně ze San Francisca a znala jsem všechny ženy, které v mém městě komiks dělaly. (Uvažovala jsem, jestli někdo nevymyslel fámu, že jsem Octobrianu vytvořila já. Ale to se už nikdy nedovím.)
Začala jsem pochybovat o pravdivosti Sadeckého knihy. Můj přítel našel obrázek v komiksovém časopise Vampirella Jamese Warrena ze sedmdesátých let. Byla na něm Octobriana signovaná Sadeckým, jen místo rudé hvězdy měla na čele netopýra. Dozvěděla jsem se, že Billy Idol ji má vytetovanou na paži, viděla jsem ji nastříkanou na motocyklu v Londýně. Protože nikomu nepatří — je jedinou současnou komiksovou hrdinkou, na kterou nikdo nemá autorská práva —, tak ji Brian Talbot použil ve svém komiksu o Lutheru Arkwrightovi. Jelikož patří celému světu, další v tom pokračovali. Stále se ještě nepodařilo sestavit celý její příběh. Doufám, že se jednoho dne o Octobrianě dozvím pravdu.

01.03.2002