Časopis Umělec 1998/2 >> Kdo vyhrál v Tate 20.000 liber? Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1998, 2
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Kdo vyhrál v Tate 20.000 liber?

Časopis Umělec 1998/2

01.02.1998

Petr Pavlík | cena | en cs

The French House of Soho is a place where Brit Pop stars occasionally meet with other personalities who just happen to show up in London trying, too, to become popstars for just a short moment.
After Lawrence Weiner’s Towards Motion opening at the Canary Wharf, this was where the after-party took place as well. Tracey Emin showed up bringing with her the neverending moaning over the fact that she had not been nominated again for the 1997 Turner Prize. Her main reasons included her proletarian descent which is more than funny. Frustration of unsatisfied Tracey The Social Case naturally prepared the grounds for a media frenzy: who will pick up the cheque this year?
The first runner-up was Christine Borland, a conceptual thirty-something artist who is charmed by various types of violence. She made color photographs of watermelons smashed on stairs and guns tucked into jackets which she also showed in the British Council Window Gallery in Prague. Her interest focuses on collecting various things, objects and human fates. In the Tate, she showed a “museum collection of historical objects“. She reconstructed a human backbone out of a former backbone by placing it on a glass panel and showering it with some powder (flour, sugar or whatever). Then she took the bones away and created “an even more fragile and strange“ backbone than we can imagine. She places the panels horizontally in various heights and positions illuminating them with a spotlight. The resulting image is then projected on a wall or a floor. Christine Borland is Scottish and she is represented by the “almighty“ Lisson Gallery. Most people had expected that a representative of this stable was to win but they were wrong. Perhaps this was because Douglas Gordon, who won the Prize two years ago, is also Scottish.
Cornelia Parker, around forty, was the oldest of the Turner Prize runner-ups. Her interest lies in the state of things after destruction. At the Tate, she presented an object which consisted of pieces of some burnt-down church. The pieces were tied to transparent threads and hung from a ceiling like Ivan Kafka’s arrows (in a technical sense). The entire object was placed in a levitating cube. I know of one other similarly amusing piece by Parker. She built a wooden shed, had it blown up and then followed the above-mentioned process with burnt and destroyed pieces to create a unique outcome. Parker also collects hairs from Sigmund Freud’s chairs and pillows and inserts them in between two pieces of glass, etc. The most interesting thing about her part at the Turner Prize were the arguments about why she should be the one to win: “She is the oldest and she is represented by the solid Frith Street Gallery in Soho“.
When I was leaving the opening and telling people of my tip for the winner, I just heard a very strict “never“ behind me. Then we were told that Angela Bulloch would make the right queen for this contest. Again, very conceptually-oriented artist. I don’t think her previous and current activities are very different. Her ideas use technique and she likes to grant them the appearance of simple design. Do you know her sexy dawning balls? Or a piece she also showed at the Tate which consisted of automatically painted picture. It was controlled by some sort of accidental impulse. I didn’t really get the idea behind this piece but I know other of her works: a painting hung in a restaurant with scribbled geometrical curves on it. One can see a mechanism in the painting which instegates this operation. The impulses are generated by opening and closing door to the restaurant’s bathroom. Bulloch also plays guitar in a band as is typical for London. She also exhibited a large soft chair (for children?) and when you sit on it, it makes some noise. She also pasted some texts on the walls with some scribbles over it and something blinking in the corner. Two Italians who call themselves Robert Prime run one of the most interesting galleries in London where you can see some non-British art but they also exhibit Angela Bulloch.
And who is the winner? Gillian Wearing’s work looks like some strange social documentary. One of her better-known pieces consisted of stopping people on the street and asking them: “What do you feel right now?“ She then demanded that they write their answers on a piece of paper which is also part of her work. The result looks like this: a photo of a person holding a piece of paper with the answer, for example “I’m desperate“. She also placed ads looking for people to participate in various activities. At the Tate, she presented two video works. The first “action“ piece, called “Sasha and Mom“ (which was also part of the City Projects Prague in the mid-90‘s), was probably about trust. A mother and a daughter are having some sort of fight but we don’t know whether they really fight or hug each other. The film is shown backwards.
Her other video, “60 Minutes of Silence“, looks like a film projection of a graduation snapshot at a police school. It is a very strong image which needs no explanation or hints.
Before I forget, G.W. is represented by Interim Art in East London owned by Maureen Payley. The gallery is only open on Fridays and Saturdays but it is very flexible.
And where were the men? Mark Wallinger is a natural part of Brit Pop. At the end of the 80‘s and beginning of the 90‘s he ran a studio at the Goldsmith College, which G.W. attended. Mark and Gillian have lived together for several years so it’s no wonder that Mark is grinding his teeth these days as he was also nominated for the Prize but he was then competing with other people. At that time, Damien Hirst was the winner. This year, Gillian Wearing got the 20.000 pounds but for many people who know the background, Mark Wallinger was the winner.
Summary
1997 Turner Prize was quite boring and dry despite the fact that the “right“ winner was selected. I think that there are many more interesting places in London than the Tate Gallery.
It’s a pity that Czech curators stick with tired-out Brit Pop (there is an exhibition planned at the Modern and Contemporary Art Collection in addition to the current exhibition at the Municipal Library) as it lost its momentum. London is no longer shaken by the monstrous Damien Hirst or the arm-chair artists, the Chapman brothers, and Sensation-like exhibitions. What is hip in marginal galleries is Easy, Trashy, Cheap Style. Watch out for names like Phill Allen, Gary Perkins and Frankie Sinclair who we will admire when Venice or other established intitutions approve them.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Elephant, 2009, silkscreen print, 50 x 35 cm
Více informací...
65 EUR
68 USD
Transcedentální příběh emzáků v reálném světě i když trochu jiném než ho známe my a v říši smrti, kde dochází k neuvěřitelným...
Více informací...
4,02 EUR
4 USD
Hand, 2003, acrylic painting on canvas, 24 x 18 cm, on frame
Více informací...
900 EUR
948 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS