Pas do civilních zón

Produkce aktivit současnosti (PAS) se datuje od roku 2000. Zaměřila se na vstup do „občansko-civilních zón“. Nejdříve po Čechách rozšířila vitríny, do nichž vyzvaní umělci šili projekty na míru. Později začala vydávat vlastní cyklostyly a plakáty. V červnu 2004 PAS vyzvala šest umělců, aby vyhotovili návody na sestrojení umění. Anatolij Osmolovskij (Rusko), Liam Gillick (Velká Británie), Monika Sosnowská (Polsko), Oliver Musovik (Makedonie), Roman Ondák (Slovensko) a Swetlana Hegerová (Německo) poslali své manuály místním výrobcům. V galerii Display se z realizovaných děl uskutečnila výstava Czech Made. Na otázky k projektům PAS odpovídal zakládající člen Tomáš Vaněk.

Tomáši, pokud si dobře vzpomínám, PAS se z počátku týkala zejména vitrín. Řekni mi, kam se projekt po několika letech dostal, jak se změnila jeho koncepce a jaká je jeho budoucnost?
PAS se zpočátku především týkala myšlenky koncentrovat energii na produkci specifických konceptů, kterými by bylo možné vstoupit do jakýchsi občansko-civilních zón. S tímto jsme s Vítem Havránkem a Jirkou Skálou PAS v roce 2000 zakládali. Co se týče samotného projektu vitrín, tak jak jistě víš, původně jsem jednu vitrínu jako pouliční galerii založil spolu s Josefem Bolfem, Jánem Mančuškou a Janem Šerých v době společného působení skupiny Bezhlavý jezdec v pražských Holešovicích. PAS pak tuto koncepci převzala: Nechali jsme vyrobit několik dalších vitrín a nainstalovali je v Brně, Ostravě, Plzni, pražském Proseku, Českých Budějovicích, Stuttgartu. Minulý rok se nám podařilo jednu dopravit do Moskvy a letos další vitrínu do Londýna. Původní idea byla, že celý okruh míst produkčně propojíme připravenými projekty od různých umělců, a po určitém čase tyto projekty posunem z místa na místo, až projdou všemi vitrínami. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsme se domluvili, nebo se stále pokoušíme domluvit, s lidmi z uměleckých kruhů přímo na místě, aby je sami využívali ke svým aktivitám. Aby zajistili správu přímo odtud. Původní idea cirkulace nás prověřila, ukázala se jako náročná a nákladná. Zjistili jsme, že už to nejsme schopní celé udržet v jakémsi chodu, proto jsme zvolili tuto cestu.


Nedávno jste přišli s novým projektem. Koupit jsme si od Vás mohli dva neobvyklé plakáty. Je to začátek nějaké dlouhodobější aktivity? A jak se bude vyvíjet…
PAS má vlastní edici paspress. Jako první věc jsme v ní vydali katalog k výstavě Jirky Skály Hygiena v galerii Display. Byl vytištěn na cyklostylu. Stejný stroj jsme využili v Palais de Tokyo v Paříži, přímo pro projekt s názvem PASPRESS. Jirka Skála, Ondřej Brody a Evžen Šimera psali o tom, co se okolo nich dělo a okamžitě to tiskli a distribuovali. Jakmile bylo jedno číslo hotové už připravovali další atd. Cyklostylem jsme také na konci roku 2003 vytiskli s Jesperem Alvaerem speciální novoroční kalendář.
Mluvím o tom všem proto, že se mě ptáš na NEOSAMIZDAT, který jsme začali vydávat tento rok ve stejnojmenné edici. Jde o jakési plakátové periodikum, které by mělo vycházet každé dva měsíce. Připadá nám důležité produkovat cosi s jistou pravidelností bez toho, aby to mělo především informační hodnotu. Zjednodušeně řečeno: budou to koncepty připravené různými lidmi nejen z umění a přímo pro toto médium. První plakát připravil Zbyněk Baladrán o invazních rostlinách v naší krajině, další připravuje Honza Uhlíř, Boris Ondreička, Avdej Ter-Oganjan a Edward Ward. Plakáty se tisknou na planografii, podobně jako architektonické plány a distribuujeme je za reprodukční cenu 8,- Kč. Jistá levnost, obyčejnost a produkční jednoduchost je v tomto případě i naším koncepčním záměrem.

V červnu jste vyzvali umělce, aby napsali návody na realizaci uměleckých děl. Tyto návody jste předali umělcům i lidem bez zkušenosti s uměním, aby je aplikovali - realizovali. Jaký efekt si slibujete?
Nutno říci, že tento projekt vznikl přibližně ve stejné době jako vitríny, jen jeho realizace se poněkud protáhla. Takže i z tohoto pohledu můžeme konkrétně mluvit o postprodukční vlastnosti celého konceptu. Důvodem této časové proluky bylo shánění peněz, místa kde by bylo vhodné tento projekt prezentovat a nakonec konkrétních aktivit každého z nás. U mě to byla Cena Jindřicha Chalupeckého, příprava mého katalogu, výstavy a následný tříměsíční pobyt v San Franciscu, Jirka byl rok v Palais de Tokyo a Vítek začal intenzivně připravovat koncepci Tranzitu.
Ale zpět. Jak jsem ti na začátku povídal o naší snaze vstoupit do občansko-civilních zón, tak projekt Czech Made měl toto propojení přiznat a tematizovat zároveň. Jasně, že můžeš říci, že realizace uměleckých děl se tím, že je necháš vyrobit, udělat někoho jiného, děje úplně normálně, spousta umělců si něco nechává vyrobit či zprodukovat. Nám šlo o to vystavit výrobní část vzniku uměleckého díla jako rovnocennou součást této produkční struktury. Přiznat těmto „výrobcům“ spoluautorství. To je základní kód k projektu Czech Made. Co se týče umělců ze zahraničí, bylo naším záměrem, aby výrobce a zadavatel, jejich námi zprodukovaný vztah byl zřetelnější, čitelnější a mohl se vystavit. Samotný výběr umělců pak byl věcí koncepčního spříznění s celým projektem.

Jak si představujete produkci aktivit současnosti. Definujete si nějaký směr, kterým se chcete ubírat? Schází Vám na umělecké scéně nějaká aktivita? Jakou alternativu vůči běžným produkčním strukturám chcete nacházet?
Když ti schází na umělecké scéně aktivita, tak není nic jednoduššího než, že jí vyvineš sám. Z takového impulsu vznikla vlastně i PAS. Nevybavuji si, že bychom kdy v souvislosti s PAS používali termín alternativa, ale o jakýchsi běžných produkčních strukturách, jednoduchých produkčních a distribučních systémech ve vztahu k současnému životu a umění hovoříme s Vítkem a Jirkou poměrně často. Naše úvahy dokumentujeme formou útržkovité evidence. Skrze zónu umění vstupujeme do jiných civilních zón a skrze civilní zóny vstupujeme do umění. Věříme ve funkci neosamizdatu a bytových seminářů.

Posledních několik měsíců jsi strávil v Anglii. Po návratu jsi naznačoval, že i pro PAS za tu dobu vznikly nějaké nové náměty. Cos měl na mysli?

Ano, pobýval jsem a pracoval v Delfina Studiu a realizoval své projekty pro Camden Arts Centre v Londýně.
První akce kterou jsem po mém příletu do Londýna navštívil byl SELF PUBLISHING FAIR, první část projektu PUBLISH AND BE DAMNED. Tam jsem potkal jeho organizátory, Emily Pethickovou a Chrise Hammondse. Vyprávěl jsem jim o aktivitách PAS a o našem NEOSAMIZDATU. Ten byl nakonec zařazen do druhé části jejich projektu, samotné výstavy v galerii CUBITT, kde byla zřízena jakási veřejná čítárna tiskovin, co byly představeny a nabízeny v té první části. Celý projekt pak putoval do Manchesteru, pak proběhne v New Yorku a domlouvali jsme se na možnosti ho příští rok přivézt i do Prahy.
Další věc je, že se nám podařilo nainstalovat a zaktivovat jednu vitrínu v Londýně na Borough High Street 15, kde jsem nakonec vystavil takovou speciální mapu Londýna. Dál se o náplň budou starat právě Emily a Chris.
No a další konkrétní spolupráce je s londýnským kreslířem Edwardem Wardem, který pro nás připravuje neosamizdatový plakát. Vyjít by měl do konce roku.

01.03.2004