Časopis Umělec 1998/2 >> BJ (Josef Bolf, Tomáš Vaněk, Ján Mančuška, Jan Šerých) Přehled všech čísel
BJ (Josef Bolf, Tomáš Vaněk, Ján Mančuška, Jan Šerých)
Časopis Umělec
Ročník 1998, 2
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

BJ (Josef Bolf, Tomáš Vaněk, Ján Mančuška, Jan Šerých)

Časopis Umělec 1998/2

01.02.1998

Lenka Lindaurová a Vladimír Voříšek | nové tváře | en cs

Kontraproduktivní text o skupině BJ (Bezhlavý jezdec, proč to neříct) by mohl znít asi takto: fungují momentálně skupinově, protože vycítili, že společně se jejich věci dobře snášejí. Neformulují cíle, neznají horizont, protože je to trapné a postromantismus je nonsens. Z masově vnímané virtuální reality si vypůjčují příjemné a akceptovatelné motivy - komiksové příběhy s ufony, supermany, počítačové „omalovánky“, tanky, umělecké pseudosvěty s neviditelnými významy. Jsou ozbrojeni nesnesitelnou lehkostí projevu, nenapadnutelnými frázemi a zjemnělou asocialitou vůči uměleckému provozu. Jejich díla jsou použitelná do libovolných výstavních konceptů, protože svou poddajností zapadají do nejrůznějších subjektivních představ vytříbených myslí. V tom je jejich nebezpečná rafinovanost: používat střelný prach v podobě fosforeskujících konfet. Rozjíždějí se teď asi takhle: Tomáš Vaněk na průsvitných křídlech postmoderní závěti, abstraktně přímočarý, Jan Šerých v nesentimentálním long vehiclu mediálních zkratek vypreparovaných do stručného sdělení v bublině „bang“, Josef Bolf třímá uzdu zelenkavého oře, jehož sedlo lehce masíruje pohlaví, Ján Mančuška pěšky bosý jako duha z rosy, tak pěkný.
(Lenka Londaurová)

Produktivní text (který měl být na začátku) zní: Postromantismus umírá. Neurčitelnost obrazových kompozic je tajemství, jehož střed (oheň, ohnisko) je krmen z nicoty. Umělcův mozek žije, divákův je mrtev. Komunikací mezi nimi je srdce.
Obrazotvornost - obrazovolnost je tma v počátku a konci. Tma v morbidním početí a v rajské nesmrtelnosti. Tma mezi východem a západem. Iracionalita tvorby je kouzlem pocházejícím z nadrozumu, z nadcitu, z nadhlouposti, z nadstoky. Ale něco setrvává neměnné - je to vnitřní síla a opojení z ní, umění. Může postromantik v postromantismu jako romantik v romantismu najít fatální ideu, obrodit, zhodnotit duši, najít přirozenou čistotu? Může postromantismus, tak jako jeho předek, být vodičem nové, hutné hodnoty, silné kvality, nasměrované od lidského světa k Bohu, ke kosmickému universu? Postromantická samota je nebýt. Samota myšlení, samota vzniku, samota bytí - nebytí, předživotní i posmrtná. Romantik mířil někam, usiloval o něco, prchal samotou, prchal před nimi a měl kam prchnout. Postromantik nikdy nebude sám a nemá kam prchnout. Proti z přírody vyvinutému idealismu stojí bezuzdnost. Tam, kde Bůh se baví, je umělcova samota. Postromanismus je přízrak mrtvoly.
(Vladimír Voříšek
)




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…