Časopis Umělec 1999/4 >> Hang the Vj! / (Jak dělat hudbu obrazem) Přehled všech čísel
Hang the Vj! / (Jak dělat hudbu obrazem)
Časopis Umělec
Ročník 1999, 4
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Hang the Vj! / (Jak dělat hudbu obrazem)

Časopis Umělec 1999/4

01.04.1999

Vladan Šír | nová média | en cs

Video killed the Radio star|Video killed the Radio star|'Cause in my mind and in my car|We can't rewind we've gone too far|Pictures came and broke your heart|Look I'll play my VCR||The Buggles, Age of Plastic (Polygram, 1980)||Klubová nebo taneční scéna zaznamenala během posledních deseti let obrovský boom a dala vzniknout bezpočtu stylů. Pro svou sílu, přesvědčivost, dynamiku a především svobodu dosáhla značného vlivu hlavně mezi mladými lidmi. Není ovšem jen svobodná, ale i osvobozující. V průběhu vývoje si vytvořila své instituce a pojmy, udržela si však živelnost, neuzavřela se do sebe a vždy byla otevřená novým lidem s novými myšlenkami, přístupy, kteří dokázali rychle vstřebat a využít nejnovější technologie. |Ale zároveň není ve své rozmanitosti moc dobře uchopitelná. Sahá od srdcedrásajícího gabber, přes techno bez náznaku melodie, house, jungle, až po klidné, meditativní chill-out kompozice, do toho všeho vznikají klubové kapely čerpající inspiraci z těchto směrů elektronické hudby. Snad nejlépe ze všech kulturních hnutí bere klubová scéna na vědomí rozmanitost zájmů a preferencí. Najdete tu lidi, kteří si zakládají na zvukových nebo vizuálních efektech, někteří se snaží šířit příjemnou náladu, další svoje hudební nebo video mixy prošpikovávají politickými nebo sociálním komentáři, jiní vše, co dělají, přímo zakládají na konkrétním poselství (například "bezvládí je způsob života"). Dohromady však stále vytvářejí jeden celek. |I když na první, povrchní pohled se může zdát, že klubová scéna je pouze dusání, lasery, stroboskop, drahé zařízení, počítače, ve většině případů je výsledek celého snažení zaměřen na člověka, jeho emoce, životní zkušenosti i názory mnohem zřetelněji, než je tomu v případě jiných uměleckých žánrů. Někteří lidé vám bez zaváhání řeknou, že klubová scéna (protože už se dávno nejedná jen o "taneční" hudbu), jim změnila život. Tito lidé dokázali projít očistcem drsných beatů, aby se před nimi rozprostřely zvukové plochy a vlny efektů, které dokonale souzní s chaotickým koncem tisíciletí. |Film a video jsou bezesporu nejsilnějšími vizuálními médii našeho věku a pochopitelně se s hudbou, která nejvýstižněji zachycuje lidské emoce, propojily. Zpočátku byl obraz jen vizuálním doprovodem zvuku, ale postupem času si vybojoval rovnocennou pozici. Tak, jak DJs mixují na parties vinyly, můžete dnes vidět VJs (video DJ) míchat na projekčním plátně obrazy, pohyb a prolínání abstraktních tvarů, stříhaných záběry konkrétních objektů nebo figur. To, co je taneční hudba schopna vyjádřit zvukem (včetně zvukových citací z hudební historie, televize, filmu nebo třeba projevů politiků), dokáže obrazem zachytit VJ. |Médií a technologií, které VJs používají ke své práci je celá řada. Od analogové "old school", která spoléhá na diaprojekce, přes video mix (minimálně dva videoprojektory s mixážním pultem) až po práci s digitální technologií, DVD, počítačovými animacemi.|Wolfgang Spahn z berlínského uměleckého sdružení Tacheles se práci VJe věnuje už několik let a je zastáncem analogové technologie. Při svých setech používá výhradně diaprojektorů, ke kterým připojuje různá přídavná zařízení, jako je otáčecí se lupa, kolečko s otvory velikosti diapozitivu na opačných stranách, nebo také vlastní ruka. S jejich pomocí rozhýbává diapozitivy, promítá je lineárně za sebou i přes sebe. Zdánlivě jednoduchými postupem tak dosahuje neuvěřitelně působivých efektů. Přes to, že jeho doménou jsou jen a jen diapozitivy, je zajímavé, že nikdy neukazuje samotnou fotografii. Snímky vždy manipuluje a upravuje, domalovává nebo maluje zcela nové. I když někdy používá i počítač, je to pouze k vytváření jakéhosi pozadí pro další diapozitivy. Pracuje také s vrstvami a vytváří docela komplikované "sendviče", obrazy složené ze dvou i více diapozitivů. |"Dělat jenom instalace pro mě byla nuda," říká Spahn o tom, jak se dostal k VJingu. "Pro mě to začíná být zajímavé ve spojení s hudbou. Hudba mě dost inspiruje. Obvykle pracuji s muzikanty," říká. "Oni improvizují svoji hudbu a já k tomu svými diapozitivy vytvářím obrazy. Pracuji s kapelou, kterou znám, znám jejich písně a pro jejich hudbu se tak snažím vytvořit nový příběh. V jiných případech improvizuji, míchám diapozitivy."|VJ Video Virus 23 kromě diapozitivů pracuje často s videem a VJingu se věnuje přes rok. Videa z dílny Virus 23 hodně experimentují s efekty, které umožňuje videokamera nebo počítač. Jejich základem je nějaký záznam, třeba cesta autem, který pak Virus dál upravuje v počítači. Hraje si s kontrastem a barevností, objevuje možnosti střihu a prolínání záběrů, rozostřování a zaostřování. Mnohem víc se vyřádí s kamerou, která umožňuje naživo využívat různých efektů, jako je rozdělení záběru do několika okýnek, barevné filtrování obrazu, zpoždění a další. Jeho video se hemží odkazy na techno scénu - záběry z klubů, house party po širým nebem, záznam afrických tanečníků v akci. Jako jeden z prvních u nás se začal věnovat videomixu a diaprojekcím. "Poprvé jsem videomix viděl v klubu v Berlíně a strašně mě to zaujalo. Já jsem chtěl hrát desky, ale byl jsem fotograf. V tom videomixu jsem uviděl velikou sílu, přenos informací," vypráví Virus o svých začátcích. "Zabývám se tím krátkou dobu, nemám na to žádné školy, takže se učím každý den. Když si ale člověk převede princip jakéhokoli umění, hudby i malování, když ví, o co jde, pak musí jenom pochopit techniku a už ví, co dělá, pak to jde samo."|Digitální generaci představuje VJ z Rotterdamu Geert Mul, o němž se Umělec zmínil již v čísle 3/99, nebo dvojice VJů Safi Assaf Etiel a Ron Kazir, kteří se předvedli během akce The Last Underground koncem dubna v klubu Roxy. Jejich set byl velmi propracovaný, míchali obrazy uložené na video CD discích. Ale příliš často pouštěli s hudbou dokonale sladěné záběry z filmů nebo animovaných seriálů. Bylo to po nějakou dobu zábavné a trošku to vypadalo jako novodobý němý film - postavičky se hýbaly přesně do rytmu techno hudby. Projekce ale po chvíli přestala bavit, reálné postavy se změnily v jakýsi komiksový televizní seriál a všechno jelo dál ve stejném duchu. Zařízení, které tito dva VJs používali, vypadalo monstrózně: monitory, videa, spousty kazet, CD, ale bohužel z jejich setu člověku v hlavě nejvíc utkvěly ty realistické tanečky do rytmu. |Klubová scéna se jakoby vrací k prazákladům člověka. O mnohých věcech, které jinak běžně nevyjádříme, protože se z nich stala klišé, vypráví s ohromující upřímností, až si občas říkáte, že ti lidé jsou naivní a nevědí, kam kráčí dnešní svět. A narozdíl od mnohého komerčního umění či komerční pop music má obsah, náklad významů, který snad jednou vybuchne nebo se jen tak vypaří mezi populaci. Proto se z ní postupně stává hnutí, které se viditelně zasazuje o hodnoty a ideály v současném přetlaku informací málem zapomenuté nebo duté. Svoboda, nezávislost, samostatnost, tolerance. |Ti, pro něž se stala prací, se shodují na označení party jako rituálu, kde se člověk učí být opět sám sebou, kam si přichází oddychnout od tlaku společnosti. To, co mají hlavní aktéři techno nebo house party, DJ a VJ, společné, je schopnost citlivě reagovat na svoje publikum. Jako šaman musí mít cit pro to, v jakém rozpoložení jsou jeho posluchači a diváci a podle toho mu předkládat další a další zvuky nebo obrazy. DJs i VJs se shodují na tom, že v tom spočívá podstata umělce, a tak se za ně zcela přirozeně pokládají.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…