Časopis Umělec 2006/1 >> Domoreklama Přehled všech čísel
Domoreklama
Časopis Umělec
Ročník 2006, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Domoreklama

Časopis Umělec 2006/1

01.01.2006

Mariana Serranová | review | en cs

Výstava v galerii Daubner, 1.–15. 9. 2005

Zájem o reklamu, média a stereotyp institucí je v současném umění všudypřítomný, ale jen málokdy máme co do činění se skutečně důslednou interakcí s danými prostředími při totálním uhájení vlastních autorských pozic. V případě Tomáše Svobody se jedná o využití reálných vzorců ve smyslu logistiky. Tyto danosti jsou pro něj výzvou, jak využít znalost rutinních procesů typických pro zvolená prostředí a jejich normy komunikace. Danost není jen východiskem, ale i zadáním a přijatým omezením. Nejedná se o pouhou recyklaci postupů, Svoboda extrapoluje vtipem, dokáže do standardních struktur vnést nečekané obsahy, a to výhradně s použitím pro tyto struktury a lobby typických šablon a nástrojů. Odtud také formální úspornost jeho prací.
Podstatný je Svobodův široký obsahový záběr. Jeho mnohostrannost a schopnost proniknout do vnějších prostředí nám nijak neusnadňuje stručný popis jeho prací ani nenahrává nalezení jednotícího principu okruhů jeho aktivit. Výstava v pražské Galerii Daubner, kde jsme mohli vidět práce různého druhu, to jen potvrzuje.
Dalo by se přece jen říct, co práce spojuje? Je tu pohyb po ose, duktus, spuštěný proces. Zřejmě právě sem zapadá, že se nám pochlubil také svou inkoustovou tiskárnou, která čas od času propadá návalům tvůrčí energie a vytiskne si sama pro sebe jednu zcela originální A4. Tisky autorovy tiskárny zastupují jednu ze dvou poloh Tomášova zaměření: polohu intimní nebo domácí, ale současně odkazují k nekontrolovatelnosti dění kolem nás. Tomáš Svoboda respektuje, že nejen lidé, ale i věci (a elektronika zvlášť) mají svůj vlastní život a své individuální potřeby.
Zautomatizované úlohy jsou standardní součástí procesů naší každodenní reality, existují přesně naprogramované postupy s cílem neselhat. Sem tam něco nahodile překvapí, ale aby to nebyl jen stereotyp nebo jen byznys, tomu je většinou potřeba trochu pomoct. Od doby, kdy Tomáš Svoboda maloval sociologicky laděné obrazy se zaměřením na konglomeráty obydlí, objektů nebo na parkoviště, uplynula dlouhá doba. Už ho nezajímá pouhá reflexe objektivně sdílené sociální symboliky, jeho zájem se přesunul do sféry praxe uvnitř úzce vymezené logistiky, ke konkrétnímu pracovnímu postupu, k pohybu. V projektu Nabídka využití reklamních ploch k pronájmu v soukromém bytě Svoboda využívá zkušenosti z dávných dob, kdy pracoval jako konzultant v oblasti marketingu a médií. Na nabídku pronájmu reklamních ploch ve vlastním bytě odpověděly kladně 3 firmy ze 100, celkem 9 si jich dalo práci na přímý email alespoň zamítavě odpovědět (…naše možnosti jsou limitované … není v našich silách pozitivně reagovat na vaši nabídku). Vedoucí oddělení propagace Karosy patrně zaujala také symbolická cena 1 Kč / cm / rok:
„Vážený pane Svobodo, děkuji Vám za nabídku, musím se přiznat, že tak dobré finanční podmínky nám ještě nikdo nenabídl, a proto jsem se rozhodli Vaší nabídky využít, přestože koncoví uživatelé autobusů nejsou naší primární skupinou.
V příloze zasílám naši reklamu společně s úhradou za její zveřejnění po dobu 1 roku. Prosím o její vyvěšení v předsíni na vypínači osvětlení. Děkuji Vám, že nám zašlete slíbenou fotografii umístění. Osobní návštěvu nevyžadujeme.“
Pozitivní výsledek akce spočívá v tom, že se našli i tací, kteří přistoupili na hru. Český mediální magnát MAFRA zabral na originalitu nabídky, dokonce uvažuje o spolupráci na příští rok a pobaveně reaguje: „…Zajímavé by bylo např. využití celé plochy podlahy Vašeho bytu pro reklamní účely. To ovšem souvisí s reklamou na smetáku (viz str. 3 Vaší nabídky, bod WC), kde je ale frekvence využívání momentálně pod hranicí našeho očekávání. Navýšení frekvence by určitě ulehčilo naše rozhodnutí.“ Sympatie si Svoboda svým vtipem získal také u tiskové mluvčí BENZINY, která umístění loga v „lukrativní pozici“ WC uhradila poukázkou na benzín.
Centrální instalace Černého 428 je to první, čeho si na výstavě všimneme, lapidárně konstruovaný domeček by mohl zastupovat jakoukoli libovolnou stavbu. Definuje jen to elementární – vnitřní a vnější prostor, signifikantní jsou pro celou instalaci bez jakéhokoli nároku na věčnost pověšené tisky na čelní vnější straně domu. Záznam všech nápisů a označení na zdech rodného domu Černého 428.
Tomáš Svoboda je jako těleso zaznamenávající sledování vlastní dráhy v prostoru a v čase.
Video 1 km by se sice neuplatnilo jako pokus o cirkusácké číslo, ale zato představuje precizní experiment z oblasti kinetiky, který dokazuje, že 1 km lze ujet za 4 minuty. Kamera zabírá z okna domu parkoviště, kde plynulou, konstantní rychlostí krouží osobní auto, opisovaný kruh se mechanicky opakuje.
Podstatná je důslednost, s jakou Tomáš Svoboda přijímá svou kritickou roli. Vstupuje do umění civilními atributy každodennosti, proto jeho práce dobře komunikují. Umožňuje nám představovat si vžité situace v určitém odchýlení od normy.
Obdobně jako princip reklamy patří do sféry Tomášových jemně subverzních aktivit využívání veřejného prostoru médií. Že Umění léčí, mohli před několika lety zachytit vnímavější diváci televizního pořadu Kotel, jehož hostem byl ministr zdravotnictví, kde Tomáš v hledišti ukázněně čekal, až takto sugestivní text transparentu zachytí kamera. Sem patří i jeho herecká minirole manažera v seriálu Rodinná pouta nebo výstup v populární soutěži Prima vařečka na Primě, kde debutoval kuřetem Cézanne.
Vystoupení Tomáše Svobody v galerii Daubner nemělo blíže specifikovaný název, na první pohled se zdálo, že koncepce výstavy nemá v obsahové rovině předem navolený klíč a že celkem čtyři prezentované projekty spojuje jen období posledního roku, ve kterém vznikaly. Ve skutečnosti se jedná o dobře vyvážený projekt, který pracuje s polaritou vnitřního a vnějšího, intimního a veřejného a s mírou svobodné volby jedince uvnitř omezení.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…