Časopis Umělec 2002/4 >> Ostrov v bažinách Přehled všech čísel
Ostrov v bažinách
Časopis Umělec
Ročník 2002, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Ostrov v bažinách

Časopis Umělec 2002/4

01.04.2002

Jeffrey A. Buehler | galerie | en cs

Galerie uváděná v tomto čísle je výjimečná. I když není důvod, proč by tomu tak mělo být. V době, kdy by podobné snahy měly působit vedle ostřílených nekomerčních galerií z 90. let a soutěžit s nimi, se nová galerie HOME nachází v jedinečné pozici. Začínající prostor stojí téměř osaměle na zablácených zchudlých pražských svazích zpustošených povodněmi.
Galerie HOME odvážně vstupuje na umělecké kolbiště v době, kdy jakákoliv nová iniciativa současného umění musí náhle nést i zodpovědnost poskytovat výtvarnému umění budoucnost. A to s věčně nejistou podporou státu. Ale naděje existuje. Tento prostor v sobě nese naději z několika důvodů – díky svým fyzickým rozměrům, hmatatelným kvalitám osvětlení a prostoru, a díky osobnostem, které se o vše starají. S určitými obavami jsem se ptal dvou umělkyň, které stojí za tímto projektem, na jejich plány. Na to, jak chtějí uvést galerii v život a jak jí chtějí dát solidní základy, na kterých bude stát. Jiskru obezřetné naděje, která doprovází každý potenciálně dobrý nápad, vždy – pro rovnováhu – doplňuje také značná dávka váhání a nedůvěry. Osud příliš mnoha místních galerií z poslední doby vynucuje, aby očekávání byla realistická a držela se při zemi.
Jak se ukazuje, nápady jsou. Veronika Drahotová, umělkyně a hnací motor skupiny, popisuje magickou peněžní “trojici”, která galerii udržuje nad vodou, alespoň v jejích počátcích: peníze z prodeje (ano, ony vážně plánují prodávat umění, které vystavují), peníze od sponzora (doposud neznámý) a peníze od státu. Jako v případě většiny iniciativ tohoto typu, poslední třetina trojice je pro přežití a životaschopnost tím nejpodstatnějším. “S těmito penězi můžeme vydržet první polovinu roku,” vysvětluje jednoho chladného šedivého odpoledne Drahotová v kanceláři galerie, kde popíjíme ovocný čaj a choulíme se nad radiátorem, abychom se zahřáli. “A to jsou jenom náklady galerie. Ani to nezahrnuje instalace a vernisáže.”
Sama galerie měří celkem 180 m2, má obdélníkový tvar s vysokým stropem a dvěma pravidelnými řadami zapuštěných krychlových střešních oken. Galerie o jedné místnosti působí čistě, garážově, otevřený osvětlený prostor má hrubozrnnou kvalitu. Díky svému umístění ve středu města, přesněji své pozici stranou z ulice mezi dvěma vyššími obydlenými budovami, je dostupná i intimní zároveň. Není divu, že se jmenuje HOME.
Vliv prostředí byl zřejmý během otevření galerie, když po standardní konzumaci chlebíčků s různými krémovými pomazánkami a červeného a bílého vína v plastických kelímcích, se obvykle rezervovaní návštěvníci vernisáží rozjeli na podlaze uprostřed místnosti za zvuku poškrábaných punkových a disko desek. Umění na stěnách nebo na podlaze není zapomenuto v nějakých skrytých místnostech ani nehyne pod špatným osvětlením nad ošklivým kobercem. Je přítomno a je dobře vidět, dokonce i během vernisáží.
Veronika Bromová, druhá polovina dvojice vyjasňuje, proč chce dělat galerii, i když už toho dělá tak jako takdost jako multimediální umělkyně a vedoucí ateliéru Nová média II na pražské AMU. “Co bylo otevřené na počátku 90. let, nyní tak otevřené není,” říká Bromová. “Jsou tu špatné pocity a my bychom to rády změnily.” Představuje si to také v mnohem větším měřítku. Jednou z misí galerie bude pracovat i za hranicemi země. Ačkoli program pro první rok není zcela doladěn, plánují uspořádat mezinárodní výběr umělců. Galerie bude vytvářet konceptuální výstavy, které budou zahrnovat české umělce i umělce ze zahraničí. Jedním ze zajímavějších dlouhodobých cílů galerie bude zformování mezinárodně propojené sítě podobně smýšlejících galerií nazvané HOMEnet. V rámci sítě se budou předávat kvalitní výstavy, třeba i po několik let. S využitím zkušeností a kontaktů, které obě umělkyně lety nasbíraly, se již vynakládá úsilí tímto směrem. “Nyní je jiná doba,” říká Bromová. “Už není možné sedět ve svém bytě a dělat si svou práci. Je to změna myšlení, když přestanete pracovat pro sebe a začnete pracovat pro druhé.”
Galerie HOME otevřela své prostory 13. prosince 2002 výstavou slovinské umělecké skupiny IRWIN. Jediná dlouhá místnost galerie byla natřískána pravidelnými návštěvníky vernisáží. Atmosféra byla sváteční a živá; novináři a obchodní magnáti se mísili s mladými umělci. Performující postrach Obludárium udělali co vždy dělají (a ještě jim nebylo odpuštěno). Celkem vzato, jiskra naděje zde zazářila. Zbývá doufat, že za pomoci státních peněz, důvtipu a spousty štěstí HOME najde své místo na místní a mezinárodní scéně. Přejeme jim vše nejlepší.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.