Časopis Umělec 2000/6 >> Potulný šašek (Iepe Rubingh) Přehled všech čísel
Potulný šašek (Iepe Rubingh)
Časopis Umělec
Ročník 2000, 6
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Potulný šašek (Iepe Rubingh)

Časopis Umělec 2000/6

01.06.2000

Vladan Šír | umělec | en cs

Odvedli ho k výslechu na policii. Ale s tím počítal a dopředu se poradil se svým právníkem, který mu rozebral všechna možná postižení od prominutí trestu, přes pokutu po odnětí svobody. Teď už jen čekal, podle jakého scénáře budou uniformovaní ochránci pořádku postupovat. S právníkem se ovšem bude snažit o co nejmírnější trest. Vždyť nic tak strašného neudělall.
Už dvakrát a ve dvou zemích dvou světadílů nizozemský umělec Iepe B. T. Rubingh překročil zákon tím, že v otevřeném prostoru města způsobil dopravní kolaps a totální chaos. Aspoň na několik minut narušil zaběhnutý životní rytmus, když se svými pomocníky upředl síť, do níž polapil chodce a projíždějící auta.

Berlín, 1. října 1999 večer
Křižovatkou Hackesche Markt ve čtvrti Mitte pomalu projíždějí taxíky, tramvaje a přes ulici přebíhají chodci. V okolních restauracích a barech posedávají lidé, baví se a koutkem oka pozorují ulici. Nikdo z nich zatím netuší, čeho se za malou chvíli stanou svědky. Po ulici se nenápadně začne pohybovat skupina lidí, v níž je i Rubingh, a zaujímá strategické pozice. Najednou všichni vybíhají s dlouhým hadem červenobíle pruhované výstražní pásky, jejíž začátek před tím omotali kolem sloupů na kraji vozovky. Chaoticky protínají křižovatku a zanechávají za sebou stovky metrů napnuté pásky. Během několika sekund se křižovatka změní v pavučinu, která zmrazí trajektorie aut, tramvají a chodců.
Z oken aut vykukují překvapení řidiči. Chodci se snaží proplést mezi napjatými páskami. Tramvaje otevírají dveře a nechávají cestující v zoufalé situaci vystoupit. Nikdo nechápe, co se stalo. Do nastalého chaosu zní tleskot a smích zúčastněných. Začnou se smát i lidé v lapených autech. Kolemjdoucí, kteří měli to štěstí a nezapletli se do sítě, se zastavují a pozorují zmatek. Nervózní řidiči taxíků se snaží umělohmotný pás napnout k prasknutí a uniknout ze zajetí. Následují dlouhé minuty čekání, než přijede policie, zadrží narušitele pořádku a začne odklízet překážky z ulice.

Tokio, 11. března 2000 večer
Křižovatka Shibuya leží na okraji populární čtvrti stejného jména. Je mnohem větší a rušnější než ta předchozí v Berlíně. V několika proudech tudy projíždějí taxíky, z nadzemní i podzemní dráhy vystupují každou minutu stovky lidí. Auta se na zelenou rozjíždějí do několika směrů, zatímco chodci spořádaně čekají. Celý prostor osvětluje množství blikajících světelných reklam a velkoplošných projekčních pláten. V davu se objevuje postava v pruhovaném černožlutém kostýmu s šaškovskou čepicí na hlavě, Iepe Rubingh. V tu chvíli z několika míst opět vybíhají lidé s červenobílými výstražnými pásy a cik cak přebíhají vozovku. Když vzniklý chaos dostupuje vrcholu, stoupne si šašek na podstavec uprostřed křižovatky a máváním praporků řídí celou akci. Doprava stojí a kolem Rubingha se vytvoří dav lidí, kteří skandují a tleskají. Objevují se dva strážníci a odvádějí performera na blízkou policejní stanici k výslechu.

Šašek
Tato chaotická forma performance, zahrnující křižovatku, dopravní prostředky, veřejnost, 5000 metrů výstražné pásky a policii, je v podstatě neměnná. Rubingh však počítá s tím, že v každém místě bude její vyznění jiné. “I když je forma zachována, přímý význam se bude lišit podle prostředí, do něhož je zasazena,” píše v konceptu performance. “Forma pracuje s napětím a problémy specifickými pro dané místo, kulturu. Pracuje s energií a frustracemi lidí, kteří se denně s těmito negativními aspekty svého okolí potýkají.”
Když se náhodný chodec nebo řidič dostane do situace vytvořené Rubinghem, napadá ho hned řada otázek, které by mu přišly na mysl, i kdyby nešlo o performanci? Co je to za blázna, který zastavuje dopravu uprostřed města? A čeho tím chce dosáhnout? Je to nějaký politický aktivista nebo terorista, že si troufá narušit veřejný pořádek? Jde snad zase o nějakou demonstraci? Nebo je to jen pomatenec, který přišel o rozum?
Protože se Rubingh v těchto performancích staví do role šaška, není poslední z otázek až tak od věci. Šašek byl v absolutistic-kém režimu autonomní institucí. Měl od vládce dovoleno vtipkovat na jeho účet, napadat jím určený řád věcí, říkat mu krutou pravdu, aniž by musel mít strach z trestu. V dnešní zastupitelské demokracii už ale nenajdeme absolutního vládce. Ani instituce šaška v ní, zdá se, nemá místo. Naopak autonomní instituce, které se přímo nepodílejí na utváření, výkonu a udržení moci v demokracii, naopak však zpochybňují její postavení, nastavují moci zrcadlo, jsou často podezřelé. Proto se Rubingh ptá: “Co je království/společnost bez šaška?” Jde mu o reakce veřejnosti – původce moci v demokracii – a policie – ochránce moci – na jeho šaškovský akt. “Bude zajímavé zjistit, zda je tato pozice v různých kulturách udržitelná nebo ne. Připustí si různé společnosti existenci šaška? Přijmou projekt jako umělecké dílo obsahující společenskou kritiku nebo je jednoduše budou považovat za trestný čin?” V Tokiu byla veřejnost v názorech na performanci rozdělena. Zatímco ji mladí lidé oceňovali za to, že si dělala legraci z policie, starší ji odmítali, protože ji považovali za asociální čin, který si zaslouží potrestat. Jako dokonalá autonomní instituce fungující v zastupitelské demokracii obsahovala Rubinghova akce, jak sám zhodnotil, “prvky překvapení, improvizace, individuality a konfrontace. Jsou to prvky, které mladé Japonsko chápe, ale o nichž starší Japonsko nikdy neslyšelo.”

Následky
V Berlíně se Rubingh snažil svou performanci vůči zákonu prezentovat jako spontánní demonstraci, která je v Německu legální a nemusí být předem nahlášena úřadům, pokud její příprava nezabere více jak půl dne. Dokonce vyrobil leták se záměrně ultralevicovým textem, jenž byl určen pro policii a nebyl vlastním cílem perfor-mance. Po zatčení policie vyslechla jeho historku a musela jej propustit. Za měsíc však přišla obsílka a vyšetřování pokračovalo, protože se ukázalo, že podle zákona je čas na spontánní demonstraci pouze čtyři hodiny, které Rubingh překročil. S pomocí právničky nakonec vyvázl s tím, že musí zaplatit dar, nikoli pokutu, ve výši 500 marek.
Policie v Tokiu postupovala mnohem rázněji, protože podezřívala Rubingha z teroristických úmyslů. Nejprve jej zadržela na jeden den k výslechu a poté propustila. Za několik dní ale přijela dodávka s deseti policisty a Rubingha opět zatkli. Tentokrát ve vězení strávil deset dní, během nichž se vyšetřovatelé usilovně pídili po lidech, kteří mu při performanci pomáhali. Soudkyně jeho verzi uvěřila a po zaplacení pokuty 50.000 jenů jej propustila.
Jako šašek králi Iepe Rubingh říká: “Je mi líto, ale není to legrace?”




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."