|
Nar. 1975, v letech 1994-98 studoval v otevřeném ateliéru Rudolfa Sikory na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, v současné době je na stáži v intermediální škole Milana Knížáka na pražské Akademii výtvarných umění
Sociálně laděné instalace a videa Juraje Dudáše využívají všech současných masově mediálních projevů od reklamy až po internet. Dudáš zkouší tato média používat pro vyjádření velmi osobních pocitů. Formou televizního či digitálního kvízu rozmlouvá s vyššími silami, dává dotazník sám sobě, vytváří interaktivní hypertexty. Umělecké objekty prezentuje jako zboží, ovšem zboží ideologické. Obchod s ideemi jakoby diktuje umělec, který je ve skutečném světě monopolních firem bezmocný. Otázka moci a bezmoci se v Dudášově díle objevuje v poměru, který je dán ironickou sebereflexí.
Doporučené články
|
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář