Londýn

ICA
Ve svém červnovém programu ICA pokračoval v mapování umění významných městských center a po předchozích výstavách pekingského a bombajského umění institut představil umění současného Berlína. Série těchto městských výstav, která probíhá v posledních třech letech, byla podle organizátorů motivována jejich přesvědčením o stoupajícím významu městské identity, jež dnes do značné míry nahrazuje identitu národní. Ta se v případě berlínských umělců Olivera van den Berga, Sabine Horning či Katalin Deér příznačně projevila v zálibě ve strohých konstrukčních řešeních a urbanistickém myšlení.

Serpentine Gallery
Ještě předtím, než zde byla otevřena letní přehlídka Rachel Whiteread, která právě dohlížela na osazení svého pryskyřicového Monumentu pro prázdný čtvrtý sokl na Trafalgar Square, proti kterému hned po jeho slavnostním odhalení demonstrovala skupina mladých konzervativců, představila Serpentine Gallery dílo nedávno zesnulého umělce čínského původu Chen Zhena. Ten ve svých rozměrných hybridních skulpturách, které byly v roce 1999 mimo jiné zahrnuty do Obristových Cities on the Move a Szeemannova Apertutta, zkoumal především možnosti koexistence tak odlišných světů, jakými jsou tradiční východní buddhismus a západní masová kultura.

Západ
Anthony d’Offay
Až do konce července hostila galerie Anthony d’Offay nové práce jednoho z průkopníků videoartu, Američana Billa Violly. Ten ke ztvárnění svých typicky mysticizujících témat tentokráte kromě tradiční videoprojekce díla Five Angels for the Millennium, v němž za ohlušujícího burácení do vody padají a znovu se z ní vynořují lidská těla, využil rovněž plochých LCD displejů. Na nich byly promítány i extrémně zpomalené smyčky zachycující projevy základních lidských emocí — radosti, strachu, hněvu a smutku.

Gagosian
Americký fotograf Philip-Lorca diCorcia, jehož díla byla v loňském roce zahrnuta i do přehlídky Settings and Players: Theatrical Ambiguity in American Photography, kterou v současné době hostí Galerie hlavního města Prahy, se vedle starších prací z cyklu Streetworks (1993-2000) v londýnské galerii Gagosian, jež se chystá na další rozšíření, představil rovněž zcela novými fotografiemi z cyklu Heads. Stejně jako ve svých předchozích pracích i zde však diCorcia strategicky využívá momentu překvapení, neboť svou skrytou kamerou zachycuje filmově osvětlené tváře nic netušících kolemjdoucích.

Lisson
Vedle drobných prací v Mexiku žijícího Belgičana Francise Al˙se Lisson Gallery v červnu představila i nový projekt Don’t Think About It Douglase Gordona, jehož retrospektivu na letošní podzim připravuje londýnská Hayward Gallery. Gordon tímto charakteristicky mnohavrstevným dílem navázal na své starší práce, v nichž hlavní úlohu hrálo jeho tělo. V projektu Don’t Think About It je to jeho černou známkou označená dlaň, která se na promítané smyčce pokouší prudkými údery do kamery vymanit ze světa před objektivem.

Sadie Coles HQ
Pro vystřihované ubrousky své druhé výstavy u Sadie Coles HQ zvolil mladý Brit Simon Periton namísto svých známých angažovaných ornamentů kompozice figurální. Jestliže se v závanech našeho dechu dříve v Peritonových vystřihovánkách chvěly anarchistické symboly a ostnaté dráty, na této výstavě totéž činily mediálně modifikované tváře dalajlamy či Iggyho Popa.

Stephen Friedman
První držitel nově založené francouzské Ceny Marcela Duchampa, v Paříži žijící Švýcar Thomas Hirschhorn v předním prostoru Stephen Friedman Gallery postavil ze svých oblíbených recyklovaných materiálů angažovanou veřejnou prádelnu. V bubnech jeho kartonových praček se namísto špinavého prádla propíraly působivé zpravodajské záběry a vše bylo plné světla, neboť, jak se Hirschhorn vyjádřil ve svém nedávno publikovaném rozhovoru s Franceskem Bonamim, jeho nehierarchické dílo nemá co skrývat.

Východ
Anthony Wilkinson
Galerie Anthony Wilkinson, která bude pro svou výstavní činnost brzy využívat nové rozlehlejší prostory, v červnu představila díla v Londýně žijící absolventky Goldsmiths College španělského původy Angely de la Cruz. Ta ve svých pracích novým způsobem přehodnocuje klasické téma možnosti expanze dvojrozměrného uměleckého díla do skutečného prostoru a nechává oživlá monochromní plátna svých obrazů bortit jejich rámy a takřka lidsky se choulit v rohu místnosti.

Vilma Gold
V bezprostřední blízkosti populárního Hoxton Square, kde se v červnu konaly hned dvě výstavy Gilberta a George, z nichž je třeba vyzdvihnout především přehlídku jejich raných filmů a videí v The Lux Centre, se rovněž nachází celá řada méně známých alternativních výstavních prostorů. Vilma Gold Gallery zde představila vedle série animovaných filmů také plastiky dalšího absolventa Goldsmiths College a letošního finalisty ceny Becks Futures Briana Griffithse, jehož dílo bylo zastoupeno na basilejském Liste a objeví se i na bienále v Tiraně.

Matt’s Gallery
Francouzka Elisabeth Ballet ve své vůbec první samostatné londýnské přehlídce důsledně využila prostorové možnosti hlavního sálu Matt’s Gallery, neboť strategickým umístěním své architektonické instalace v podobě jakési hliníkové bariéry do jejího vyznění zapojila i výhled do otevřené předměstské krajiny za okny galerie. Obdobným problémům organizace vnímání byla věnována i její strohá videoprojekce, která sice obrazem zachycovala pouze muže stojícího v okně protějšího domu, pomocí výrazné zvukové stopy však jistým způsobem podávala obraz i o samotném pozorovateli.

Jih
Delfina Project Space
Nový Project Space nejvýznamnějšího britského rezidenčního centra Delfina, jehož studií v letošním roce využívají i Graham Gussin a Salla Tykka, v Londýně vůbec poprvé představil tvorbu v Paříži žijícího Albánce Anriho Saly, který za své dílo mezitím obdržel jednu z cen na letošním Benátském bienále. Jeho v Lille natočený 16mm film Nocturnes zdánlivě dokumentárním způsobem zachycuje výpovědi dvou mužů, jejichž životní zkušenosti vojáka modrých přileb na Balkáně, respektive prodavače akvarijních rybek jsou vzdálené pouze na první pohled.

Oxford
Museum of Modern Art Oxford
Výstava Open City v Museum of Modern Art v Oxfordu mapovala vývoj fotografie pouličního života od padesátých let do současnosti. Zaměřila se přitom především na rozchod fotografie s dokumentaristickými tendencemi, které jí dominovaly až do sedmdesátých let a jejichž opuštění pod vlivem nového pochopení tohoto média konceptuálním uměním, pro něž byla fotografie vedle slova hlavním výrazovým prostředkem, je koncentrováno v díle Jeffa Walla, jenž byl na přehlídce zastoupen dvěma méně známými díly Pleading a Man in Street.

01.03.2001