|
Nar. 1978, studoval od roku 1997 do roku 2000 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru ilustrace a grafiky Jiřího Šalamouna.
Michal Jindra je nezařaditelný autor velmi rozmanitých žánrů. Jeho projev by se dal popsat jako insitní, nebo jako výplod psychicky narušeného jedince, mírněji třeba mimozemšťana. Je těžké odhadnout, nakolik je to Jindrova matoucí image, spekulace, nebo jen neovladatelné výkřiky podvědomí. Nejspíš je to namícháno dohromady, a tak pod jeho rukama vznikají sice psychedelická, ale také velmi inteligentní a výtvarně originální dílka. V komiksech a animovaných filmech převažuje dětský rukopis, nad nímž však v barevných verzích dominuje barva a kompoziční cviky. Pointy příběhů se zdají nejednoznačné, je v nich patrná naděje, že zlo nezvítězí, ačkoliv tomu tak stále je. Jindra naprosto bezelstně používá černočerný humor, který jeho infantilnímu projevu dodává hororový rozměr. Prvky sci-fi nejsou u Jindry zjevně tendenční, spíš jsou důsledkem jeho mimosociálního napojení. Je zajímavé pozorovat jeho umělecký vývoj, jemuž nejlépe sedí přívlastek apokalyptický. Bohužel, byl nucen odejít z umělecké školy.
Doporučené články
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
|
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
|
|
|
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
|
|
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář