Časopis Umělec 2005/2 >> UM-MJE-LEC Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 2005, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

UM-MJE-LEC

Časopis Umělec 2005/2

01.02.2005

Henny Pagels | editorial | en cs de

Kdo je Umělec? Umělec je česky, vyslovuje se to umnjelec a znamená to prostě umělec. Za název je zodpovědný vydavatel Ivan Mečl, sám umělec – jen je bohužel zaneprázdněný, protože musí vydávat časopis. K české redakci patří hrstka angažovaných kunsthistoriků, novinářů, překladatelů a grafiků. Německé číslo je jejich prvním krokem k dobytí světa. Že to myslí vážně, vím už od našeho prvního setkání před několika lety v Praze. Čtyři muži ve vojenském mundůru ozbrojeni kalašnikovy vyskákali přímo přede mnou ze stříbrného dodge. Byl to Ivan, dva jeho přátelé – umělci, a tehdejší šéfredaktor. Točili film.
Tímto vydání dosahuje Umělec poprvé zároveň k česky, anglicky a německy mluvícím čtenářům. Dovolte mi tedy představit Umělce německým čtenářům. Původní redakce sídlí v Praze, autoři článků pochází z celého světa. Příspěvky se dlouhodobě zabývají převážně východní Evropou, volba témat je ale stále častěji mezinárodní. Náš zájem patří umělci a jeho umění v jednotlivých zemích v kontextualizovaném diskurzu jejich vnímání sebe sama i vnímání zvenčí. Mnohá z témat a umělců, které vám Umělec představuje, nachází jen zřídka svou základnu v jiných uměleckých časopisech.
Vydání Umělce, které vám předkládáme, míří k novým čtenářům, které chceme lépe poznat. Zároveň bychom rádi představili mezinárodnímu publiku německé umění a kulturu. Z tohoto důvodu otevřel Umělec loni v září v Berlíně na Prenzlauer Berg vlastní redakci. Od té doby se aktivně podílí na německé umělecké scéně. Požádali jsme různé německé a zahraniční autory, aby se na procházku německým uměním a kulturou vydali s námi. A doufáme, že naše volba témat a umění bude zajímavá nejen pro stálé čtenáře, ale i pro německou veřejnost.
Někteří čtenáři se možná budou ptát, co dělá v německém vydání časopisu Rusko a Bělorusko. Na počátku roku se v Rusku konalo první moskevské bienále. Naše korespondentka Alena Boika oslovila několik autorů, aby sepsali své zkušenosti s touto hojně diskutovanou událostí. Děkujeme jim také za skvělé příspěvky k tématu přetrvávající lásko-nenávisti Bělorusů k Němcům. Pěkným protikladem k Aleninu článku je esej hamburského kulturologa Jana Verwoerta, který se intenzivně zabývá novým image Němců. Také zde spočívá kouzlo v protikladu, a stěžejní roli hraje estetika.
Časopis, který držíte v rukou, čtou lidé v České republice, na Slovensku, v Rumunsku, v Srbsku, v Černé Hoře, v Kosovu, ale i ve Velké Británii, Francii, v Nizozemí, Švýcarsku a Rakousku, a některé výtisky se dostanou i do zámoří. Zní to skvěle, a i kdyby se někde našlo jen padesát či sto dalších čtenářů, je to vynikající. Příští vydání bude přeloženo do španělštiny, přespříští se věnuje Rusku. A tak Umělec neupouští od svého plánu – dobýt svět jen s několika plastovými pistolemi a filmovými rekvizitami.






Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…