Časopis Umělec 2009/2 >> Off Spaces ve Vídni – Pulzující scéna Přehled všech čísel
Off Spaces ve Vídni – Pulzující scéna
Časopis Umělec
Ročník 2009, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Off Spaces ve Vídni – Pulzující scéna

Časopis Umělec 2009/2

01.02.2009

Ursula Maria Probst | scéna | en cs de

Skutečný boom zažívá nyní ve Vídni off space scéna, jejíž umělecké intervence mají na kulturní dynamiku města nanejvýš stimulační efekt. Stále se otevírají dočasné projektové prostory s originálními názvy jako Pro Choice, Clubblumen, Bell Street Project, Saprophyt nebo Ve:sch, které tím, jak spoluutvářejí městské sociotopy, vyzývají společensko-politické umělecké praktiky nebo konvenční umělecké pojmy. Přestože pojem „off space“ od 70. let prošel od ilegálního, subverzivního obsazování domů až po komunálně dotované dočasné využívání prázdných prostor změnami významu, disponují otevřené neziskové struktury off space oproti institucionálním logikám zisku stále stejně tou výhodou, že se dokáží chovat flexibilněji.
Vídeň sice neplatí tak jako Berlín za Mekku mladých výtvarných umělců, nájemné je tu drahé a Vídeň dosud nemá jako New York nebo Londýn pověst „place to be“ na mezinárodní umělecké mapě. Profil města jako atraktivní lokality pro veletrhy umění nebo pro Vienna Artweek byl v posledních třech letech pilně vybrušován. Nezávisle na kulturně-ekonomických masterplánech tohoto druhu, signalizují živé aktivity na off spacové scéně a její akce v prázdných obchodech, sklepních prostorách, bytech, továrnách, správních budovách nebo na tržních plochách po celém městě, jaký tu existuje potenciál, ale také potřeba výstavních možností. Rovněž koncept umělce Maria Grubisice, organizátora Viennabiennale (2006 a 2008) byl založen na otevřených strukturách off spaces. Volba pro akce v roce 2008 padla na místa, která publikum přivedla k offspacové galerii na „Schauplatz“ ve Vídni Leopoldstadtu nebo k off space na Hundsturm na druhé straně města, tedy na místa, která se za normálních okolností nacházejí méně ve středu zájmu veřejnosti nebo mediální pozornosti k umění.
Na rozdíl od nafouknutého provozního systému uměleckých institucí, jejich závislosti na subvencích, sponzorech a rozpočtech, jakož i na ekonomickém prodejním systému galerií a uměleckého trhu, vycházejí nekomerční projektové prostory většinou z vlastní iniciativy umělců, architektů nebo nezávislých kurátorů. Jako neziskové organizace mají k dispozici volné pole spontaneity a chuti improvizovat, kterého se zpohodlnělým institucionálním systémům často nedostává. Oproti galeriím se off spaces nevyskytují nakupeny v centrálních čtvrtích města, nýbrž, jednotlivě rozptýleny, vznikají často z ateliérových společenství, napojují se na ně nebo krátkodobě reagují na prázdné prostory.
Na rozdíl od Berlína či New Yorku, kde existuje dlouhá tradice nenákladného a byrokraticky nekomplikovaného adaptování prázdných budov nebo městských prostorů ležících ladem k uměleckým účelům, byly ve Vídni takové možnosti získávání prostor více využívány teprve v posledních třech letech. Přitom se zamezuje tomu, aby jako v případě předchozích mezinárodních modelů docházelo k nejistotám procesu gentrifikace¹. Dočasné využívání prázdných prostor nabízí tu výhodu, že nájemné za tyto prostory je většinou podstatně nižší a tím jsou prostory v krátké lhůtě dostupné. I když na nájemné nebo na realizaci projektu existují často minimální komunální nebo státní dotace, jednají organizátoři většinou sami bezplatně nebo dostávají určitou
malou částku na pokrytí výloh. Od rizikového podniku galerie se tyto projektové prostory liší tím, že umělci sami přejímají organizaci, mediální práci, budování a udržování sítí – provozují tedy multitasking v nehierarchizovaném týmu. Angažovaná
„just do it” mentalita, potřeba být zapojený do vytváření hodnot uměním, působit proti ofenzivnímu znehodnocování důležitých uměleckých pojmů skrze trh s uměním, intervenční umění, kritika institucí nebo posilování gender umění – to vše je zde hnacím motorem. Rubem této nejisté bezplatné práce v kultuře je, že je kvůli ekonomickému vyčerpání většinou už předem naprogramováno skončení po dvou či třech letech existence. Fungování off spaces provází nejistá životní situace a nebezpečí sebevykořisťování, takže když potom odpadnou už většinou dost nízké dotace, které pokrývají tak akorát náklady na nájem, může to také znamenat konec. Jistoty přidělení dotací neexistují a i po několikaleté úspěšné činnosti mohou být dotace na základě argumentů o vzrůstající institucionalizaci provozu off space zastaveny. Jinou variantou je, že se nabízející se platforma zapojí do galerijního systému, jako tomu bylo v případě Dany Charkasiové nebo u Andrease Hubera, spolupracovníka projektového prostoru Offspace.
Přestože se off spaces nyní nutně nezabývají rezolutně politickými tématy, svými intervencionalistickými praktikami, lokálně specifickými instalacemi, které pronikají do vnějšího městského prostoru, díky svému společenskému fluidu a také kritickému hodnocení podmínek produkce a městské veřejnosti uvádějí na scénu paradigmatickou změnu dosavadních modelů výstavních praktik. Místa, kde se projekty realizují, jsou často neokázale ponechávána v originálním stavu, umělecká intervence do sebe častokrát zahrnuje jejich původní využívání nebo polohu na hlavní či průjezdní ulici.
Provozovatelé off space Swingr – Raum auf Zeit (Swingr – Prostor na čas) Christoph Holzeis, Luisa Kasalicky, Birgit Knoechlová a Rainer Spangl, kteří jsou sami aktivní jako umělci, realizovali mezi roky 2006 a 2008 šedesát výstav. Rozhodujícím impulsem pro zorganizování takového „artist run space“ byla v případě prostoru Swingr vlastní potřeba vystavovat a výhodná možnost pronajmout si prostor hned vedle svého ateliéru. Prioritu měl ve Swingr aspekt produkce a experimentálního uměleckého studia, takže se jeden večer konala zároveň vernisáž jedné a dernisáž druhé výstavy. Off space Auto vedli v suterénních prostorách přes pět let až do roku 2007 umělci Gerald Grestenberger, Jacob Lena Knebl a Bruce La Mongo. Tady šlo především o zviditelňování společensky stále ještě marginalizovaných témat, jako jsou transsexualita a genderové diskursy.
Umělecké projekty jako unORTnung nebo ZimmerKücheKabinett (PokojKuchyňPracovna) reagují krátkodobě a adaptují na dva až sedm dní vyprázdněné byty nebo prodejní prostory. Obytný pokoj v Kaiserstrasse, tovární hala na Ottakring, deset let nevyužívané tržiště na vídeňské periferii a terasová kavárna na Donauinsel, oblíbeném místě pro trávení volného času ve Vídni, patří k dosavadním působištím série projektů unORTnung, zorganizované umělkyněmi Andreou Marií Krenn a Veronikou Barnas.
Už vytvořený výraz unORTnung² poukazuje na umělecké označování teritorií, která jsou městským rozvojem zanedbávána. Užívány jsou prostory, jenž vědomě zůstávají stranou etablovaného uměleckého kontextu. Strategie, kterou sledovala také řada výstav Space Invasion ve svých projektech z let 2006 až 2008.
Bell street project space, v momentálně trendovém 2. vídeňském městském okrsku, vychází z vlastní iniciativy umělců Marity Fraser a Alexe Lawlera a sítě jejich mezinárodních spolupracovníků. Navázání na klíčová období moderny a modernismu v posledních letech tu jako pracovní princip do projektu zapojených umělců skrze minimalistické intervence vytváří kontaktní momenty v prostoru. Jako z hospůdky s okny do ulice tu existuje čilá směna se situací venku. Náhodní kolemjdoucí se stávají konzumenty umění.
Umělkyně Flora Neuwirthová definuje clubblumen jako utopický podnik, společenskou plastiku, v níž umělecký a životní prostor spolu vzájemně splývají. Clubblumen není koncipován jako prostor výstavní, nýbrž hlavně jako performativní instalace, ve které se za dobrovolné příspěvky během otvírací doby podává kulinářská denní nabídka, k samoobsluze připravené nápoje a k dispozici jsou také umělecké časopisy. Tento prostor – bývalé květinářství – byl ponechán v původním stavu. Takzvaný „kuchyňský subjekt“ („Küchensubjekt“) je coby mobilní prvek jeho jediným zařízením. Akce jako jsou filmové projekce, přednášky a performance zajišťují rozmanitý program. Předchůdci jako Warholova Factory, Kippenbergerovo Büro a projekt „Food“ Gordon-Matty Clarka tvoří vztažný rámec toho, jak sociálním aktivismem působit proti tržně orientovanému uměleckému provozu. Ve srovnání s blízkým 4. městským okrskem, kde se nachází jedna z vídeňských galerijních čtvrtí – Schleifmühlgasse, je 5. okrsek relativně bez uměleckých prostor. Umělců zde ovšem žije hodně, čímž se stává relevantním další aspekt, totiž že umělci realizují své projekty v bezprostřední blízkosti svého životního prostoru a tak si vytvářejí otevřenou infrastrukturu sociální a umělecké výměny – komunitu.
Ve zvláštních případech jako jsou projektové prostory ve:sch či Saprophyt hraje roli také prozument³, tedy konzument umění v podobě sběratele, který je sám aktivní a na síti produkce se podílí tím, že poskytuje gratis nebo levně prostory ve svých nemovitostech. Prostor Saprophyt organizovaný umělci Barbarou Kapustovou a Stephanem Lugbauerem je experimentem, z něhož má vzejít „sociální plastika“. Prázdný, doposud nevyužívaný prostor je výchozím místem světelné intervence architekta Thomase Osterwintera a další umělci, kteří budou v prostoru působit, by měli reagovat na svoje předchůdce. Součástí konceptu je výměnný program s vícero off spaces z Mexika. Také umělecký prostor Pro Choice, provozovaný Lucií Stahlovou, Annette Südbeckovou a Willem Benedictem, sází na mezinárodní program. Jednat spontánně a svobodně, to je motto, jímž se tento umělecký prostor odlišuje od institucí. Vést zcela kontroverzní diskuse je druhé, což naznačuje název Pro Choice, odvozený od názvu pozice radikálních zastánců potratů. Ostatně v nikterak poslední řadě je blízkost k institucím a galeriím vyhledávána umístěním v 1. městském okrsku. Neboť trendu subspaces jako pulzující platformy se chopily už také galerie, jak to ukazují Krinzinger Projekte a Georg Kargl Box.
Projektový prostor Open Space se chápe programově jako centrum pro hranice překračující a regiony spojující umělecké projekty a tím zamítá spojování off spaces s jakoukoli marginální pozicí. Provozovatelka Open Space, Gülsen Balová, funguje jako kurátorka částečně sama nebo zve mezinárodní projekty ve spolupráci s Jurajem Čarným či Daphne Dragonovou. Upředňostňována je interdisciplinární spolupráce těch mezinárodních umělců, kurátorů, kritiků a vědců, kteří se zabývají především důsledky a tendencemi rozšiřování Evropy. Kladení politických otázek zde stále spěje k diskusi, jaké důsledky mají geografické, společenské a kulturní situace na identitu a identifikaci.
Jak živé aktivity na off spacové scéně ve Vídni iniciují strukturní změny v oblasti umění, se projevuje v tom, že etablované instituce jako BAWAG Foundation po bankrotu a změně představenstva BAWAG Bank a z toho vyplývajících rozpočtových důsledcích rozšiřují svoje chápání umění skrze umělecký prostor, který využívá strategie off spacové scény. Termín off space se teď stále více stává image faktorem pro profil flexibilní a nená-kladné výstavní aktivity. V protikladu k logice nutné aktuality nebo propagace trendů jde ovšem na off spacové scéně samotné pořád více o vytváření sociotopů, které stále intenzivněji vznikají díky regionálním, ale také mezinárodním propojením. Existuje potřeba vyjasnění představ o tom, jak je možné uměleckou produkcí podněcovat změny ve společnosti. Strategie off space si proto i přes různé pokusy o jejich přizpůsobení stále zachovávají reputaci autonomie a kontrakultury.


¹ Gentrifikace – pojem užívaný v geografii města. Specifický proces restruktorování určité městské části – zhodnocování prostředí v této části, renovování a přestavba s sebou nese rovněž změnu ve struktuře obyvatelstva.
Z důvodu nízkého nájemného je čtvrť atraktivní pro určitou skupinu lidí – studenti, umělci, členové subkultur > zhodnocování čtvrti + započetí procesu segregace – studenti s nástupem do zaměstnání začnou vydělávat více peněz než původní obyvatelé, umělci se etablují a přinášejí další kapitál, přicházejí další investoři > renovování, nové gastronomické podniky, kluby > zvyšování nájemného, investování do nemovitostí - vytváření luxusního bydlení > nová majetná klientela, původní obyvatelé ani studenti či umělci si již bydlení zde nemohou dovolit, změna charakteru čtvrti. (pozn. překladatele)
² „UnORTnung“ – ORT – místo, ORDNUNG – pořádek, UNORDNUNG – nepořádek, „anarchie“ (pozn. překladatele)
³ Prozument / angl. „prosumer“ – výraz vznikl spojením anglických slov „producer“ (výrobce) a „consumer“ (konzument) (pozn. překladatele)







Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.