Časopis Umělec 1999/1 >> Yan-Pei Ming Přehled všech čísel
Yan-Pei Ming
Časopis Umělec
Ročník 1999, 1
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Yan-Pei Ming

Časopis Umělec 1999/1

01.01.1999

Vít Havránek | reviews | en cs

Ve Francii prochází současná malba už déle se táhnoucím znejistěním. Pokud se malířům vůbec daří vstoupit do kontextu současného umění, cítíme, že se tak děje z kurátorské potřeby zaplnit zeď, nebo špetkou okořenit instalačně-konceptuální charakter současných výstav jedním nebo dvěma plátny (například výstava le Consortium v Centre Pompidou). V této pro malbu kritické době se na nebi objevil malíř, který nejen že se mezi současné dostal, ale dělá i velké samostatné výstavy. Jednou z jeho předností je, že je čínského původu, takže pro francouzského intelektuála automaticky přináší jinou optiku.
Ming v sobě spojuje několik opravdu zajímavých východisek. Jeho obrazy, které na reprodukcích vypadají ploché a trochu nudně černobílé jsou ve skutečnosti obrovské (2-5 metrů) a mají skvělou energii rozmáchlého expresivního rukopisu.
Stejně jako strohá šedo-černobílá-barevnost (namaloval i jeden rudý cyklus portrétů Mao-Cetunga) je i jeho tématika. Maluje jen zvětšené lidské tváře a krajiny. Cyklus lidí, imaginárních současných podob (nebo neidentifikovaných obětí nehod a násilných činů) odráží jeho vytrvalou fascinaci masou (ti Číňani!), individuálním a přitom zaměnitelným osudem, jedinečnou hloubkou tváře a jejím životem. Podobné pozadí mají i jeho International Landscapes - obrovské horizonty imaginární krajiny, zcela bez typiky a vnitřního charakteru, opakující se, ničím nezajímavé.
Mingovy malby jsou v podstatě silně patetické a existenciální, až podivně zakotvené v modernistické tradici abstraktního expresionismu, Giacomettiho, Bacona. Ale právě ve srovnání s nimi nás přesvědčí o své síle. Jde o podivný úkaz malíře mimo problémy své doby. Paradoxní je, že je svými současníky oceňován a je signifikantní pro současnou situaci, přestože současnější malíři se o to snaží často s mnohem menším úspěchem.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.