Nanuk, člověk primitivní , jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších dokumentů v historii filmu, je zároveň první celosvětově úspěšnou etnografickou fikcí a prvním dokončeným filmem režiséra, dobroduha a průzkumníka Roberta J. Flahertyho.
Robert Flaherty / USA / 1922 / 79 min
Němý film s hudbou a anglickými mezititulky
„Rok v životě inuitského lovce“
Nanuk, člověk primitivní , jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších dokumentů v historii filmu, je zároveň první celosvětově úspěšnou etnografickou fikcí a prvním dokončeným filmem režiséra, dobroduha a průzkumníka Roberta J. Flahertyho.
Snímek zachycuje rok v životě inuitského lovce Nanuka a jeho rodiny, která bojuje o přežití v Hudsonově zálivu v arktické části Kanady. Stavba iglú, cesty kajakem, obchod, rybolov, putování na saních, ale také dětské hry a kouzelné výjevy z rodinného života tvoří nostalgický filmový hold kultuře, kterou Flaherty dobře znal a obdivoval. Ve snaze zprostředkovat její ideální obraz ovšem záměrně eliminoval řadu probíhajících změn způsobených kontaktem s modernitou. Některé scény – například slavný lov mrože – jsou zcela inscenované. Přesto Nanuk není fikce, akce jsou skutečné, Inuité jsou skuteční, stejně jako nasazení, se kterým spolu s režisérem konstruují filmový obraz pomalu se vytrácející vlastní kultury.
Projekci bude předcházet zasvěcení do okolností jeho vzniku. K filmu zazní překvapující hudební doprovod.
Recommended articles
|
Why political intellectuals, do you incline towards the proletariat? In commiseration for what? I realize that a proletarian would hate you, you have no hatred because you are bourgeois, privileged, smooth-skinned types, but also because you dare not say that the only important thing there is to say, that one can enjoy swallowing the shit of capital, its materials, its metal bars, its polystyrene…
|
|
The editors of Umělec have decided to come up with a list of ten artists who, in our opinion, were of crucial importance for the Czech art scene in the 1990s. After long debate and the setting of criteria, we arrived at a list of names we consider significant for the local context, for the presentation of Czech art outside the country and especially for the future of art. Our criteria did not…
|
|
Goff & Rosenthal gallery, Berlin, November 18 - December 30, 2006
Society permanently renegotiates the definition of drugs and our relationship towards them. In his forty-five minute found-footage film The Conquest of Happiness, produced in 2005, Oliver Pietsch, a Berlin-based video artist, demonstrates which drugs society can accommodate, which it cannot, and how the story of the drugs can be…
|
|
There is nothing that has not already been done in culture, squeezed or pulled inside out, blown to dust. Classical culture today is made by scum. Those working in the fine arts who make paintings are called artists. Otherwise in the backwaters and marshlands the rest of the artists are lost in search of new and ever surprising methods. They must be earthbound, casual, political, managerial,…
|
|
Comments
There are currently no comments.Add new comment