"Lidi jako seš ty, chtěji mrdat lidi jako sem já"
Tracey Emin
Zveme vás na scénické čtení nové divadelní hry
S.d.Ch.
DON JUAN ANEB LUXURY ART
dramatická koláž z časopisu registrovaného u MK ČR pod značkou E-14806 na podkladu slavné opery
POSTAVY: SBĚRATEL A MECENÁŠ UMĚNÍ JUAN DONATOR, STYLOVÁ ARISTOKRATKA LADY KINVARA BALFOUR, BEZEJMENNÁ UMĚLKYNĚ JULIA VĚTVOVÁ, BEZEJMENNÝ UMĚLEC VIKI FRESH, POŠŤAČKA, PRVNÍ, DRUHÝ, TŘETÍ, ČTVRTÝ a PÁTÝ PŘEDNÍ ČESKÝ UMĚLEC, MUŽ V MONTÉRKÁCH, MUŽ V OVERALU, VÍDEŇSKÝ DESIGNER a OBJEKT Z NEREZOVÉ OCELI
Ukázka:
(...)
Zazvoní zvonek, Juan zapne komunikátor, naskočí obrazovka, na které je PRVNÍ, DRUHÝ, TŘETÍ, ČTVRTÝ a PÁTÝ PŘEDNÍ ČESKÝ UMĚLEC (dále jen PRVNÍ, DRUHÝ, TŘETÍ, ČTVRTÝ, PÁTÝ).
KINVARA: Nejsou to Jehovisti?
JUAN: Kdepak, Leporellovi kunčafti. (do komunikátoru) Co si přejete?
PRVNÍ: Dobrý den. My jsme přední čeští umělci a rádi bychom vám nabídli naše pamětní medaile připomínající odkaz Václava Havla. (ukazují na kameru sedm zarámovaných medailí)
JUAN: Proč?
DRUHÝ: No, protože nám jeden pán ve městě řekl, že byste je koupil. Je to sběrateli vyhledávaná luxusní emise.
JUAN: Takhle to ale vypadá, že je to emise vyhledávající sběratele. Já ale myslel, proč připomínáte odkaz Václava Havla.
TŘETÍ: Měli jsme k němu všichni blízko.
JUAN: Vy mi nerozumíte, chtěl jsem slyšet nějaký argument.
DRUHÝ: Je to významná osobnost?
JUAN: Myslel jsem spíš nějaký argument.
DRUHÝ (poté co se s ostatními poradí): Tak to nevíme.
JUAN: A navíc, jak tak počítám, je vás pět a medailí je sedm. Proč mi vaši dva kolegové nepřišli nabídnout svou práci osobně? To není moc zdvořilé.
PRVNÍ: Nemohli, pane, jsou po smrti.
JUAN: Aha, v tom případě obě medaile koupím.
DRUHÝ: My je ale smíme prodávat jenom jako sadu.
JUAN: Pak nemám zájem, děkuji.
TŘETÍ: Je k tomu i brožurka s našimi vzpomínkami na setkání s Havlem.
JUAN: Nezlobte se, pánové, vezmu jen ty od mrtvých. Nashledanou! (vypne komunikátor) Umělci z ostbloku v sobě mají něco z progresívních vlastností všudypřítomného insektu. (JULIA se rozpláče)
(...)
Recommended articles
|
Why political intellectuals, do you incline towards the proletariat? In commiseration for what? I realize that a proletarian would hate you, you have no hatred because you are bourgeois, privileged, smooth-skinned types, but also because you dare not say that the only important thing there is to say, that one can enjoy swallowing the shit of capital, its materials, its metal bars, its polystyrene…
|
|
There’s 130 kilos of fat, muscles, brain & raw power on the Serbian contemporary art scene, all molded together into a 175-cm tall, 44-year-old body. It’s owner is known by a countless number of different names, including Bamboo, Mexican, Groom, Big Pain in the Ass, but most of all he’s known as MICROBE!… Hero of the losers, fighter for the rights of the dispossessed, folk artist, entertainer…
|
|
Goff & Rosenthal gallery, Berlin, November 18 - December 30, 2006
Society permanently renegotiates the definition of drugs and our relationship towards them. In his forty-five minute found-footage film The Conquest of Happiness, produced in 2005, Oliver Pietsch, a Berlin-based video artist, demonstrates which drugs society can accommodate, which it cannot, and how the story of the drugs can be…
|
|
"In Cameroon, rumours abound of zombie-labourers toiling on invisible plantations in an obscure night-time economy."
|
|
Comments
There are currently no comments.Add new comment