Časopis Umělec 1997/4 >> Milan Mikuláštík Přehled všech čísel
Milan Mikuláštík
Časopis Umělec
Ročník 1997, 4
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Milan Mikuláštík

Časopis Umělec 1997/4

01.04.1997

Lenka Lindaurová | nové tváře | en cs

nar. 1975, od roku 1995 studoval na brněnské fakultě výtvarných umění u Petera Rónaie, od roku 1996 je v ateliéru Milana Knížáka na pražské Akademii výtvarných umění

Mikuláštík se původně zabýval především kresbou, a jak je dnes dobrým zvykem médium kresby mu sloužilo k vyjádření určitého konceptu. Ovlivněn minimalismem a pop-artem zkoušel, co všechno kresba vydrží. Místo čáry perem používal samotná perka, z kterých vytvářel suše pravidelné šrafury. Protože prostředníkem musela být fotografie, minimalizoval celý proces na xeroxové tisky. Později šrafury komponoval do obrazů jako součást adjustace a vznikaly jakési ready-mades o kresbě. Také Mikuláštík - jako mnoho jeho vrstevníků - se zabývá pokleslým uměním: objekty obrazů ho dovádějí k předmětům - běžným kýčovitým výrobkům, které vizuálně nechtěně připomínají „vysoké“ artefakty (tácky z umělé hmoty, plastikové prostírání). Mikuláštík pracuje vždy na dlouhodobějších projektech, které se snaží uchopit a vyčerpat co nejvíce. Od projektu Art se výhradně zabývá konceptem. Shromáždil k němu množství výstavních pozvánek a zabělil jejich texty kromě písmen a, r, t. Vznikly opět jakési minimalistické kresby s ironickým podtextem. Autor si takto zpracoval (společně s Janem Nálevkou) i legendární katalogy Šedé cihly (umělci, kteří nemohli oficiálně vystavovat, a emigranti) a tak se vyrovnal s minulostí.
V dalším projektu Placebo obrací naruby a na všechny strany teorii psychologického působení léků bez účinku, používá skutečného léku (obalu, obrazu, reklamy) Double blind, vystavuje obrazy obalů, jejich negace a variace v instalacích a zpochybňuje lidské představy, pravdy i iluze. Formálně je stále ovlivněn minimalismem, který vizuálně celý koncept umocňuje. Podobný přístup uplatnil i v cyklu Mimikry: na rámy natáhl vojenské maskovací plátno a přetřel je monochromní bílou, v původní podobě zůstaly jen boky. V sérii Halbkonzepte vytváří Mikuláštík malé ikony s ornamenty z různobarevných náplastí.
Společně s kolegou Nálepkou se podíleli na instalaci na sympóziu v Klenové. V celém patře věže naaranžovali nevycpané schlíplé figurky hraček šmoulů a pojmenovali je po slavné benátské výstavě Identita a alterita. Ve spolupráci s Nálepkou vznikl i cyklus předmětů a knih do vany z igelitových tašek a různých bakelitových boxů.
Mikuláštíkovy exkursy do blízké minulosti umění i jeho zlehčující citace a permutace „klasiky“ či závažných uměleckých témat patří k povzbudivým příkladům sebereflexe nejmladší výtvarné generace.

(lin)





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…