Časopis Umělec 2009/1 >> At arm’s length Přehled všech čísel
At arm’s length
Časopis Umělec
Ročník 2009, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

At arm’s length

Časopis Umělec 2009/1

01.01.2009

Milena Dimitrova | review | en cs de es

Muzeum moderního umění ve Vídni uvedlo v minulém roce u příležitosti udělení ceny Viennafair výstavu „At arm’s length“, jejímž autorem je Kamen Stoyanov. Ústředním tématem této výstavy byly vztahy mezi postsocialistickým Východem a kapitalistickým Západem založené na kulturním přerodu, hledání identity a kulturních fenoménů. Současné umění, takové, které se zabývá východní Evropou, mívá sklon vnímat věci pouze ze západní perspektivy. Stoyanov se tomu jako pozorovatel nepokoušel vyhnout, ale zároveň tento jednostranný pohled jemně okořenil svým názorem.
Fenomén postsocialismu, trhu s uměním, zvyšující se ekonomizace všemožných životních oblastí, kulturní identita a postavení umělce. To jsou témata, která se objevila v rozličných formách na výstavě „At arm’s lenght“. K vidění byla série kreseb „Brakeshoes“, video „Move your hands“, instalace „Tiger steps“ a videozáznam „Persona“, který byl stěžejním dílem a tematickým pojítkem symbolů kulturního překladu na této výstavě.
Výjimečná pozornost je věnována prasklinám a trhlinám kulturní a umělecké identity.
Okamžik vzájemné kolize těchto dvou identit představuje například série kreseb „Překážka,“ která se mimo jiné zabývá možnými záměnami formátu A3 a osobního zájmena A3 (já) psaného bulharskou cyrilikou.
Tematickým těžištěm kreseb je abeceda cyrilika, která podle známého autorského díla o světových jazycích, napsaného švýcarským filologem Frederickem Bodmerem v roce 1944, zbytečně stojí jako „překážka“ v cestě interkulturní komunikaci. Všechno podtrhuje vybraná pasáž o uzavřenosti Ruska a následující příklad:
„(…) Také Srbové a Bulhaři s sebou vláčí tuto kulturní překážku, ne jako Poláci a Čechoslováci, kteří, když se jejich předci obrátili na římskou víru, dostali darem od Římanů latinskou abecedu.“
Citát slouží jako výchozí bod pro sérii kreseb, která tematizuje a symbolicky představuje spor identity moderního umění v jeho rozdílných souvislostech a formách.
V širším smyslu jde o to, představit umělce jako zručného kreslíře, což mají v oblibě i galeristi, protože kresbu lze prezentovat snadněji než jiná, méně běžná média.
Kouzlo této série kreseb spočívá v logice podoby a přeměny, která do sebe nechává tematicky nebo formálně přecházet obraz za obrazem. Tímto způsobem se z umělcova „dokonalého kruhu“ na papíře stává chrup či „brzdná čelist“ (doslovný překlad překážky v bulharštině).
Dále použil tento princip formy, jakož i tematiku identity ve videoinstalaci „Persona“. Dílo ukazuje simultánní překladatelku Bergmanova stejnojmenného filmu při promítání v kině Odeon v Sofii.
Bergmanova „Persona“ nebyla vybrána náhodně, nýbrž z toho důvodu že jejím tématem je také identita dvou žen. Film vypráví o herečce, která na sebe skrze postavy, které hraje, bere cizí identitu. Překladatelka na sebe ve Stoyanově díle v podstatě bere obdobnou roli. Tím je vyjádřena její vnější podobnost s herečkou. Dílo je rovněž vícevrstevný popis identity jako předtím v sérii jeho kreseb.
V „Personě“ se Kamen Stoyanov nechal inspirovat textem Waltera Benjamina „Povinnost překladatelů“, jehož základní myšlenkou je, že překlad je vždy další podobou a transformací originálu, jehož hlavním úkolem je činit originál srozumitelným. Praskliny, nepřesnosti a trhliny, které v něm vznikají při doslovně přesném překladu, nakonec ve skutečnosti paradoxně vynášejí na světlo skrytý význam textu.
Doslovnost originálu, která se v překladu zdá být chybou či trhlinou, mu neočekávaně propůjčuje průhlednost. Děje se tak v překladu jazykovém, jakož i v překladu kulturního, ekonomického a sociálního fenoménu.
Autor ukazuje divákovi myšlenku jednoho takového příliš doslovného překladu v instalaci „Tiger steps“.
Loutka tygra v životní velikosti vypovídá o životě sibiřské tygřice Shakti, která obklopena vším komfortem od plazmové televize po klimatizaci, strávila čtyři měsíce života jako atrakce v nákupním centru TZUM v Sofii.
Logika překladu podstaty kapitalismu na kdysi socialistickém Východě spočívá ve způsobu jeho vyjádření. Jeho přenos, který se často odehrává doslovně a v naprosto ryzí formě, nechává vyplout na povrch jeho významu v čisté a radikální podobě.


*The Loom of Language, Frederik Bodmer, London, 1944 A guide to foreign languages for the home student.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.