Francis Alÿs: Politika zkoušky

Belgický umělec Francis Al˙s (1959) o sobě tvrdí, že se k umění dostal souhrou nejrůznějších okolností a za přispění „směsice nudy, zvědavosti a marnivosti“, která jej odvedla od původní profese architekta. O své práci, překračující hranice jednotlivých uměleckých odvětví, stylů a technik, říká, že je výsledkem jeho vlastní neznalosti.

Protože Al˙s neprošel profesionálním školením v žádné umělecké disciplíně, mohl se zabývat kteroukoli. V jeho díle najdeme různé strategie: od kresby a malby k videu, přes fotografii k instalaci a od performance k soše. Všechny Al˙sovy počiny však nesou punc hravého, otevřeného přístupu, založeného na procesualitě a vzájemné mezilidské interakci. Podle jeho slov „mohou být v jakémkoli stylu, jen když slouží smyslu hry“.
Důležitou roli v jeho tvorbě hrají principy postupné interpretace a zdánlivě nekonečného opakování. Příkladem může být jeho známá projekce Rehearsal 1 (Zkouška 1). Sledujeme v ní sisyfovské úsilí červeného Volkswagenu, který se za doprovodu svižné hudby hrabe do prudkého kopce, aby po chvíli zase bezvládně sjížděl dolů, zatímco se hudba nejprve rozpadá ve zmatenou změť zvuků a potom utichne. Pak se hudební sekvence opakuje a autíčko znovu vyjíždí na svou nikam nevedoucí pouť. Tato projekce je výsledkem Al˙sova zájmu o proces a komunikaci. Umělec nejprve požádal mexickou dechovou kapelu, aby nazkoušela hudbu podle jeho laických instrukcí. Zvukový záznam této zkoušky pak posloužil za základ obrazové části. Al˙s tímto způsobem obrátil obvyklý vztah mezi hudbou a dějem ve filmu a zároveň vytvořil dílo, v němž „pokus o formulaci příběhu převažuje nad příběhem samotným“. Stejně jako u ostatních děl Francise Al˙se je i zde přítomný silný metaforický náboj.
Klíč k Al˙sovu uvažování nalezneme v jeho pojmu „politika zkoušky“. Zamýšlí se nad způsobem, jakým určité projevy mexické kultury evokují model houpačky nebo kyvadla. Jde o příznačnou strukturu, která umožňuje mexické společnosti setrvávat v „nejednoznačné sféře akce“. Co na tom, že tato činorodost v podstatě nikam nevede (stejně jako červené auto nikdy nedosáhne vrcholu kopce), důležitý je (analogicky k filosofii Al˙sova díla) pokus, nikoli závěr. Stejný princip se objevuje i v jiném videu, natočeném na chudém předměstí Mexico City, kde chlapec kope plastovou láhev do prudkého kopce tak dlouho, dokud se láhev neskutálí dolů. Jindy zase umělec hází míček psovi, který jej neúnavně aportuje. Zacyklení času demonstruje Al˙s také v animaci, v níž dívka donekonečna přelévá vodu z jedné sklenice do druhé, zatímco gramofon hraje pořád dokola stejnou píseň. „Mańana, Mańana...“ zpívá něžný ženský hlas a voda se přelévá. V díle Set Theories (Dané teorie) se čas naopak zastavil. Miniaturní figurka ženy s obručí kolem krku sedí přiklopená skleničkou plnou vody, kterou uvnitř „magicky“ udržuje pouze vrstva papírů, na níž sklenice stojí. Případ času, který se zavíjí sám do sebe, odhaluje Al˙s ve dvojici obrazů nazvaných Dejŕ Vu. V nich nabourává divákovo očekávání plynoucí z konvencí využívaných v malířství k vyprávění děje.
Pro Al˙se je zcela zásadní pocit kontaktu s místem, kde žije, přičemž se jeho dílo volně prolíná s prostředím, z něhož umělec vychází. V tomto kontextu můžeme chápat jeho procházky, jako byla například akce nazvaná Sběratel, v rámci které za sebou Al˙s tahal magnetickou hračku na kolečkách, jež na sebe nabalovala kovové smetí, nebo performance Paradox of Praxis / Sometimes Making Something Leads to Nothing (Paradox praxe / Někdy dělání něčeho vede k ničemu), během níž tlačil ulicemi krychli ledu, dokud neroztála. Fascinaci urbánním prostorem Mexico City – místa, které podle Al˙sových slov dokonale koresponduje s jeho obsesemi, – prozrazuje i dvanáctihodinové video, zachycující proměny náměstí Zocalo v historickém středu města, kde stín vlajkového stožáru přitahuje kolemjdoucí. Mexická megalopole je světem ambivalence a paradoxu, stejně jako Al˙sova tvorba. Jak k tomu sám poznamenal: „Každá z mých intervencí je dalším zlomkem vyprávění, které objevuji, města, které mapuji.“ Není to však mapa ve smyslu kartografickém, ale spíše zachycení prostoru paměti a představivosti.

01.01.2006