Časopis Umělec 2002/2 >> Z druhé strany Přehled všech čísel
Z druhé strany
Časopis Umělec
Ročník 2002, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Z druhé strany

Časopis Umělec 2002/2

01.02.2002

Karel Císař | výstava | en cs

Snad žádná z velkých přehlídek vizuálního umění nevyvolává tolik sporů jako kasselská Documenta. Beze zbytku to platí i o jejich jedenáctém ročníku, jehož příprava byla vůbec poprvé svěřena mimoevropskému kurátorovi Okwui Enwezorovi.
Jestliže jsou totiž podle kritika listu The New York Times Michaela Kimmelmana letošní Documenta ještě političtější než ta poslední kurátorky Catherine David, redaktor britského časopisu Frieze Jörg Heiser se již po oficiálním vyhlášení seznamu zúčastněných umělců v Süddeutsche Zeitung obával, zda tato touha po rovnosti ve “světovém parlamentu umění”, jak Documenta nazval, nepovede naopak k odpolitizované indiferentnosti celé výstavy.
Nejblíže pravdě však byl nakonec zřejmě Peter Richter, který ve Frankfurter Allgemeine Zeitung ocenil celkovou vyváženost přehlídky, v níž byla mezi převahu děl umělců, pocházejících ze zemí mimo tradiční umělecká centra, z nichž však už většina tak jako tak odešla, efektivně včleněna díla hvězd současné umělecké scény tematizující podobné otázky.
K působivosti celé přehlídky, v níž jsou sice zastoupeni především umělci střední generace, ovšem — na rozdíl od posledních Documenta — v drtivé většině zcela novými díly, navíc přispělo jejich citlivé komponování do jednotlivých výstavních celků.
V centrálním Museu Fridericianu Enwezor se svým týmem v širokém spektru médií rozehrál jednotlivé motivy, které se pak v soustředěnější podobě vracely v ostatních výstavních prostorech. Koncepty klasiků Hanne Darboven a On Kawary tu byly konfrontovány se semidokumentaristickým přístupem Zariny Bhimji, Chantal Akerman, Fiony Tan či Davida Goldblatta. Dokumentaristický přístup pak zcela dominuje ve videích a etnografických instalacích přilehlé documenta-Halle. Kulturbahnhof naproti tomu akcentuje především utopickou architekturu mimo jiné letos dvaaosmdesátiletého Nizozemce Constanta, Němky Isy Genzken či konžské hvězdy Bodys Isek Kingeleze.
Stejné téma se však vrací i v nepochybně nejpůsobivějším prostoru pro výstavu nově adaptovaného bývalého pivovaru, kde se architekturou zabývají Kubánec Carlos Garaicoa, Němec Manfred Pernice, Nizozemec Mark Manders či americká dvojice Simparch. Mimo to zde však byla vedle klasiků Allana Sekuly, Annette Messager či Louise Bourgeois umístěna i nová díla Kutluga Atamana, Pierra Huygha, Williama Kentridge, Igora a Svetlany Kopystianských, Stevea McQueena, Shirin Neshat, Gabriela Orozka, Yinky Shonibareho či Luca Tuymanse, jednoho z mála malířů zastoupených na výstavě. To, co díla všech těchto umělců spojuje, je pak uchopení výtvarné tvorby jako svébytné intelektuální aktivity. Díky tomu může Enwezor, i přes četné úsměšky novinářů, o své výstavě zcela oprávněně mluvit jako jen o poslední ze série diskusních platforem o stavu světa, jež výstavě předcházely.

Karel Císař




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…