Případ Moskva - aneb od dialektiky naděje ke kronice beznaděje

22. května 2004 vyšlo najevo, že z mezinárodní kurátorské skupiny, která připravuje První moskevské bienále současného umě- ní, byl odvolán Viktor Miziano, zástupce ředitele Státního muzejního a výstavního centra ROSIZO, hlavní redaktor Uměleckého časopisu (Moscow Art Magazine – první nezávislý časopis o umění v Rusku) a na Západě jeden z nejznámějších ruských kurátorů výstav soudobého umění. Podle delikátního vyjádření Ministerstva kultury Ruské federace, pod jehož záštitou se bienále koná, souvisí tato personální změna se zaneprázdněním Viktora Miziana přípravami dalších projektů – bienále v Benátkách a v Sao Paulu. Nutno podotknout, že ministerstvo nepodalo žádné oficiální vysvětlení. To je typický postup v sovětském duchu – člověk je odvolán a postaven před hotovou věc, aniž by se to nějak objasňovalo na veřejnosti.
Podle jiných, později potvrzených svědectví došlo v kurátorské skupině ke konfliktu, který se sami organizátoři snažili co nejdéle utajit. Oddělení současného umění centra ROSIZO vedené Viktorem Mizianem přitom přestalo dostávat finanční prostředky a jeho pracovníci byli de facto rozpuštěni. Spolupracovníky oddělení byli i dva redaktoři Uměleckého časopisu, takže bylo postiženo i periodikum, jehož hlavním redaktorem je Miziano. Navíc byl Bakštejnovi předán projekt pro festival Europalia, na kterém Miziano pracoval společně s Bartem de Baere. To všechno svědčí o tom, že se nejedná o prostý konflikt mezi dvěma lidmi; jsou to záměrné represe, jejichž cílem je vytlačit jednoho z nich z prostoru kontrolovaného státní kulturní institucí.
Koncem května informoval o Mizianově odvolání z mezinárodního týmu kurátorů v článku „Moskevské bienále bude zahájeno bez Viktora Miziana“ list Kommersant. Dále uvedl, že podle neoficiálních zdrojů se výstavy zúčastní skupiny AES, Blue Noses a umělec Oleg Kulik.
8. července proběhla první tisková konference. Na dotaz týkající se role Viktora Miziana v projektu odpověděl Josif Bakštejn takto: “„Vklad Viktora Miziana je neocenitelný. Patří k ini- ciátorům projektu, společně jsme jej (...) promýšleli přes dva roky; Víťa se aktivně podílel na všech přípravách. Ale věřte mi, jedná se o člověka, který je nadměrně vytížený. Kromě toho, že vede redakci předního časopisu o umění v naší zemi, je ředitelem blížícího se bienále v Sao Paulu a rovněž ruského pavilonu na bienále v Benátkách. Navíc dělá ještě ohromné množství různých dalších projektů. Z těchto důvodů jmenovali koordinujícím kurátorem mě (...).”
Viktor Miziano je největším ruským odborníkem na současné umění, což připouští i jeho odpůrci. Jeho styl práce se však v tomto případě rozcházel s oficiálními představami, a to vadilo určitým lidem, kterým šlo v první řadě o moc a peníze. Působí docela cynicky, že Mizianovi zůstala funkce zástupce předsedy výboru bienále, což je nesmyslný pseudodemokratický orgán bez reálného významu. J. Bakštejn neopominul zdůraznit, že „Víťa tak i nadále prokazuje projektu neocenitelnou pomoc“, což je ovšem naprosto absurdní, neboť ho zatím vůbec nepozvali dokonce ani na tiskovou konferenci.
Na první tiskové konferenci byla oznámena jména kurátorů bienále a některých renomovaných účastníků. V mezinárodním týmu kurátorů se objeví takové osobnosti jako například Rosa Martinezová, Iara Bubnová nebo Hans Ulrich Obrist. V kategorii účastníků byli zmiňováni umělci jako Mauricio Catellan z Itálie, R. Tiravanja z USA, Sergio Vega z Argentiny, Monika Sosnowská z Polska nebo Isaac Julien z Velké Bri- tánie. Z ruských umělců se mluvilo o již vzpomínaných skupinách AES a Blue Noses, Olegu Kulikovi a také o radikální performerce Jeleně Kobylině.
Už za měsíc přestala tato informace tak docela platit. Zatímco sestava kurátorů se už nezměnila, v případě účastníků se tentokrát hovořilo o „mladých umělcích (do 35 let) z Ruska i ze zahraničí“. Za okamžik bude jasné proč.
4. srpna 2004 se na stránkách artinfo.ru rozvinula otevřená diskuze o moskevském bienále a metodách jeho organizace. V jejím průběhu byly zveřejněny dva dokumenty svědčící o tom, že odvolání Miziana bylo výsledkem byrokratických intrik. Ukázalo se, že skutečnou příčinou jeho odstranění byl dopis (lépe řečeno udání), který 19. dubna odeslal koordinující kurátor bienále Josif Bakštejn na Federální agenturu pro kulturu a kinematografii. V dopise stálo, že Miziano zaujal „destruktivní pozici“, „bránil normální práci“, prováděl „obstrukce“, „vědomě šířil nepravdivé informace o situaci kolem bienále“ a „nebyl schopen nebo ochoten chovat se loajálně jak ve vztahu k samotnému projektu, tak ke svým ruským i zahraničním kolegům“. Na závěr tohoto výčtu Bakštejn „se zarmouceným srdcem“ doporučil Miziana odvolat.
Bizarní na celé této hře je, že dopis byl sice napsán jménem kurátorské skupiny, ani jeden z jejích členů ho však nepodepsal. Pokud by s nimi ovšem byla záležitost předem konzultována, museli by dopis na znamení souhlasu podepsat. Místo toho se pod něj, s dovětkem „s textem se seznámili a plně souhlasí s jeho obsahem“, podepsalo pět známých moskevských umělců – Oleg Kulik a skupina AES+F. Signatáři tak se tak vyjádřili k práci na přípravě bienále, se kterou nemají nic společného.
Po měsíční odmlce bylo doporučení vyslyšeno. Miziana odvolali bez ohledu na jeho zásluhy na projektu.
Samotný Viktor Miziano se o dopisu dozvěděl teprve 2. května. Se svým typickým taktem, inteligencí a smyslem pro humor zformuloval odpověď a adresoval ji Maje Kobachidzové, vedoucí Oddělení státní podpory umění Ministerstva kultury Ruské federace. Snažil se přitom uchránit dlouho a s námahou připravované První moskevské bienále mezinárodního skandálu, přičemž poukazoval na své bohaté profesionální zkušenosti včetně realizací společných projektů s J. Bakštejnem. Zdůraznil, že vznesená obvinění se nezakládají na žádných důkazech. Bakštejnovu iniciativu vysvětloval jako výsledek politováníhodného psychického selhání, jež vyvolalo nervové vypětí plynoucí z mimořádného pracovního vytížení. Angažmá zmíněných umělců, se kterými ho ostatně pojí osobní i profesionální vztahy, interpretoval Miziano jako důsledek neodpustitelných nedostatků a mezer při informování veřejnosti, které daly vzniknout nejrůznějším podezřením a pomluvám.
Varoval dále i před následky hrozícími v případě, že se bude v intrikách pokračovat. Vyjádřil se, že je připraven na toto politováníhodné nedorozumění zapomenout, a navrhl „profesio- nální kompromis“ – nějakým způsobem formálně zviditelnit jeho účast v projektu, a tak zamezit skandálu.
Na zveřejnění dokumentů, svědčících o neetickém jednání představitelů umělecké scény, reagovala 24. srpna neformální skupina složená z umělců, kritiků a dalších lidí činných v oblasti kultury, která uveřejnila otevřený dopis vyzývající k vyjasnění situace kolem bienále.
Teď se dostáváme k tomu, proč po srpnových skandálních událostech došlo ke změnám ve výběru účastníků. 2. září bylo na tiskové konferenci oznámeno, že v rámci hlavního výstavního projektu se představí pouze mladí (20–30 let) a neznámí (natolik neznámí, že „jejich jména by vám zatím nic neřekla“, jak se vyjádřili organizátoři) umělci, jejichž počet nepřekročí 45. O dříve ohlášených pozváních nebyla řeč. Nyní se ukázalo, že s nimi J. Bakštejn připravuje zvláštní projekt „STARZ“; nemenší „hvězda“, A. Osmolovskij, se odmítl na tomto projektu podílet.
Z nového seznamu účastníků nebylo zveřejněno ani jediné jméno. Definitivní sestava má být známa až jeden nebo dva týdny před zahájením akce. Na internetu se mimochodem v těchto dnech objevily odkazy na stránky, kde je možné zjistit něco o hlavních účastnících. Je to práce známého galeristy Marata Gelmana a neméně známého teoretika umění Andreje Kovaljeva. Na oficiálních stránkách bienále nejsou zásadní změny nijak vy- světleny. Je však evidentní, že k nim došlo kvůli skandálu, do něhož jsou vedle kurátorů namočeni i známí umělci. Bakštejnovi nezbylo než urychleně změnit kurz, chtěl-li se vyhnout ostudě, která bienále hrozila.
Ještě pár slov o organizačních záležitostech, které rovněž vyvolávají řadu otázek. Klíčová idea a smysl bienále zůstávají stále nejasné. První setkání všech kurátorů proběhlo teprve v červnu, tedy jen několik měsíců před zahájením bienále. Ministerstvo kultury ani ROSIZO nijak nespěchají s uveřejněním materiálů z mezinárodního sympozia „Velký projekt pro Rusko“, které proběhlo v lednu roku 2003 a které připravoval Viktor Miziano. Rady a doporučení, které tehdy v Moskvě pronesli Harald Szeeman, Germano Celant, Francesco Bonami, René Block, Robert Storr a Hans Ulrich Obrist, se tak obě instituce záměrně snaží vymazat z paměti veřejnosti. Pokud by totiž takové materiály vyšly, bylo by všem jasné, že při organizaci bienále nebyla vzata v úvahu ani jedna z relevantních připomínek. Místo toho je dnes pojetí výstavy jako tvůrčího a inte- lektuálního projektu ohroženo. Stále více se prosazuje ideologie rodícího se establishmentu, která je založena na těsném spojení tří prvků: tvorby, úspěchu a peněz. Podle této logiky je smyslem bienále především zvýšení ceny uměleckých děl. Vzniká dojem, že hlavním záměrem celé operace je zlikvidovat intelektuální styl kurátorství a nastolit na umělecké scéně nový, nesvobodný režim.
Podtrženo a sečteno, můžeme udělat asi takový závěr: nehledě na nadějný název, spor kolem moskevského bienále demonstroval naprostou beznadějnost tohoto záměru šesti evropských kurátorů. Dialektika naděje je také název knihy známého levicového intelektuála Borise Kagarlického – ten po těchto udá- lostech napsal otevřený dopis, v němž žádá, aby název bienále nebyl spojován s jeho knihou a myšlenkami. „Očekával jsem, že posláním bienále s názvem ,Dialektika naděje‘ bude uvedení nových forem dialogu a reprezentace subjektů, které usilují zdola měnit a snad i politizovat kulturní prostor. (...) Prosím, aby nadále nedocházelo ke směšování našich nadějí s realitou zkorumpované oficiální politiky vládnoucích tříd.“
Název bienále působil jako vstřícné gesto, příslib, že akce bude mít otevřený charakter a poskytne prostor pro různá stanoviska. Otevřený charakter má zatím pouze skandál, který jej doprovází; nakolik bude uvedené charakteristiky splňovat bienále samotné, poznáme velmi brzy.

P.S. Nutno podotknout, že události kolem bienále nanejvýš odpovídají ruskému stylu, takže se naprosto nedají vyloučit další fundamentální změny ještě v předvečer samotné akce.

S využitím materiálů GIF.ru a artinfo.ru.

01.04.2004