Časopis Umělec 2003/1 >> Rady chudého příbuzného | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Rady chudého příbuznéhoČasopis Umělec 2003/101.01.2003 David Kulhánek | profile | en cs |
|||||||||||||
Daniel Bozhkov se přestěhoval do USA z rodného Bulharska začátkem 90. let. Jako mnoho dalších umělců z východního bloku využil otevřených hranic, aby zajel okusit dříve zakázaného ovoce. V mnoha ohledech zůstává i dnes týmž chudým příbuzným z Východu, umělcem s akademickým vzděláním v technikách nástěnné malby, který
se přijel podívat do světa. Rozhlíží se okolo a svůj kritický pohled roubuje na každodenní realitu. Je fascinován “novým světem”. Uhranul ho New York a Amerika jako “místo, kde se konstituují stereotypy současného světa”. Ocitl se u zdroje energie, která vyživuje narcistickou vizi západní civilizace. Jeho outsiderská strategie slaví pomalý úspěch… V lednu tohoto roku Bozhkov vystavil v Galerii Andrew Kreps v Chelsea v New Yorku svůj nový projekt s krkolomným názvem Jak přeletět nad velmi velikým Larrym. V létě 2002 realizoval absurdní sestavu akcí, kterou ve finále obohatil o galerijní prezentaci. Diváci CNN znají Larryho Kinga jako bodrého chlapíka s barevnými šlemi, se kterým skoro každý den pronikají pod kůži hostům, které si pozval do studia. Divácká sledovanost zároveň vyživuje Kingův soukromý business. Larry ztělesňuje magickou moc tlumočníka masám, je tím, kdo monitoruje dění, o všem ví a v pravý čas položí přesně zacílený a zasvěcený dotaz. Neomylný glosátor a téměř “renesanční” člověk dneška. Co vlastně Bozhkov udělal? Pokusil se vnést pohyb do stereotypní situace - rozkrýt ji do nečekaných fazet. V jakémsi stavu pomatené poníženosti se rozhodl ztvárnit obří portrét televizního mága na pozemku svého přítele ve státě Maine. Velkoformátovou “kresbu” na poli se snažil načasovat tak, aby její dohotovení kolidovalo s premiérou filmu Znaky. Portrét věnoval Kingovi, nikoli osobně, ale pouze oznámením o jeho vzniku do redakce. A pak čekal na odezvu, která skutečně přišla. V jednom ze svých pořadů Larry náhle odhlédne od svého hosta přímo na kameru a s nepředstíranou skromností uvede pozoruhodný příběh ze svého soukromí: “to tu ještě nebylo: jeden umělec se rozhodl vytvořit můj portrét, ale ne jen tak ledajaký, pojďte se nyní se mnou podívat, jak to vypadá”. Následně se na několik sekund objeví letecké záběry na pole, pošlapané ve tvaru Kingovy hlavy. Cíl byl splněn - navázání kontaktu v přímém vysílacím čase. A také zmatení v hlavách diváků i samotného televizního mága. To je ale pouze jedna z rovin projektu. Celá akce byla dokumentována na videu - umělec brázdící kukuřičné pole s obdélným prknem. Portrét je také nasnímán z letadla. Bozhkov kvůli tomu investoval do kursu létání a výsledkem jeho projektu bylo i to, že dokázal vlastními silami přeletět nad svým obrazem. Dole na zemi kontaktoval místní vesnickou dívku, u které nečekaně zjistil, že o Kingovi nikdy neslyšela. Dívka byla požádána, aby podrobně popsala všechny druhy plevelů, které rostou na inkriminovaném poli. Na výstavě pak byl vystaven herbář orazítkovaný logem s tváří Larryho. Další součástí galerijní instalace bylo sofa a monitory se záznamem akce, leteckým snímkem a záznamem Larryho komentáře. Dále obrazy s námětem umělce během práce na portrétu a deska, s jejíž pomocí portrét vytvářel. Bozhkovovi se podařilo vytvořit nepravděpodobnou konstelací vztahů a převést tuto absurdní souhru do galerie. Celé to vlastně vypadá chvílemi jako nějaká akční karikatura i jako subverzivní sonda do mediální reality. Bozhkovův starší projekt, ve kterém ale hodlá pokračovat, pracuje s podobnou směsí zdánlivě důvěřivé naivity a “podomácku” vyrobené sociální kritiky. Bozhkov se nechává zaměstnat, coby “chudý příbuzný”, v hypermarketu Wallmart - jedné z 3 500 poboček největšího amerického řetězce “retail” obchodů. V těchto konzumentských rájích existuje funkce oficiálního “vítače”, který osobně blahopřeje každému návštěvníkovi ke vstupu do obchodu, a jíž Bozhkov po dobu několika měsíců vykonával. Svůj projekt nazval Training in Assertive Hospitality. Na vlastní kůži prožíval zázrak manipulace s konzumenty a usnadňoval jejich (ale i svůj) “vstup do systému”. Zároveň získal souhlas k namalování nástěnné malby v zadním traktu supermarketu. V srpnu 2003 se umělec chystá nechat se znovu zaměstnat jako vítač a také pozvat významného italského restaurátora, aby zmíněnou malbu restauroval. Jeho působení v kontextu “emblematického” Walmartu se nachází mimo horizonty pravděpodobného chování. Bozhkov je “poníženým” maskotem i autorem kritické sondy. Další rozjetý projekt propojuje reálný svět vědeckého výzkumu s obskurně vypadající teorií o výjimečnosti genetického fondu Bulharů. Bylo dokázáno, že téměř desetina bulharské populace má predispozice k dlouhověkosti díky konzumaci jogurtu, který obsahuje speciální druh bakterií nazývaný lactobaribus bulgaricus. Cílem projektu je vyrobit jogurt obohacený o lidskou DNA, kterou by byly schopny jogurtové bakterie reprodukovat. Bozhkov nabídl svoji krev, z bílých krvinek by měla být šířena genetická informace. Fantasmagoricky znějící projekt je součástí seriózního vědeckého záměru, kterému se věnuje celý tým vědců na prestižním Sloan - Ketteringově institutu v New Yorku. Výsledky výzkumu se prokáží v horizontu několika let, Bozhkov je stále k dispozici jako živý zdroj. Zatím prezentuje pouze kelímky se svým portrétem a (doposud) imaginárním obsahem výrobku. Experiment se jmenuje Be a Friend of Bacteria. Narážka na obsesi zdravou výživou a “fitness” všeho druhu je čitelná. Vytváření nových kultur bakterií s bulharskou DNA je parodií “genetického optimismu”, s vážným nebezpečím, že se vize stane realitou. Hranice mezi fikcí a skutečností je značně nejistá. Daniel Bozhkov je “surfař” s vzezřením pravoslavného popa. Jeho klouzavý pohyb napříč hierarchií a intervence do různých sociálních vztahů má výrazně low-tech profil. Je v tom okázalá síla outsiderství, která přináší efekt.
01.01.2003
Doporučené články
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář