Barbora Klímová

Časopis Umělec 2001/1

01.01.2001

Lenka Lindaurová | nové tváře | en cs

Narozena 1977, studuje v ateliéru intermédií u Petera Rónaie na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.
Barbora Klímová zaujme mezi nejmladšími autory podléhajícími hlavně vlivům popkultury svým jednoduchým, téměř minimalistickým konceptem, který je tím nejjednoduším malířským cvičením na téma techniky. Malovat se dá přece světlem, tvarem, již hotovým vzorem; a dá se kalkulovat s tradičním obdélníkovým prostorem, aby tak byl jakýkoliv obraz evokován. Mýtus závěsného obrazu je svůdný. Klímová vytváří objekty, které napodobují obraz a zároveň s ním soupeří. Plexisklové objekty s lehce tónovanými okraji dělají dojem reliéfů formovaných světlem. Tyto objekty simulují (nebo spíš je to v jejich moci) nejen tradiční obrazy, ale i design, nábytek, scénickou kašírku. Jsou studené a veřejné, nebo intimní a záhadné?
Vyšívané obrazy se ocitají v té druhé oblasti, jsou rukodělným artefaktem, který jakoby v sobě neuměle skrývá univerzální téma malířské abstrakce. Paradox ruční domácí/arteterapeutické činnosti a hledání “vyššího řádu” vytváří napětí a pocit určité nejapnosti. Zdánlivá naivita obrazů vede ke konfrontaci závažného a pokleslého, upřímného a trapného.
Cyklus plyšáků — obrazů potažených do umělých kožešin s dalšími barevnými a plastickými ozdobami — je jasnou ironií a zároveň zoufalou otázkou, co si s tím vším uměním počít. V infantilní či pouliční verzi se obraz stává téměř nutností, fetišem a poslední záchranou. Není snadné se ho jen tak zbavit.
Barbora Klímová zatím trpělivě zkouší, kdy ji první obraz zradí.
Lin

01.01.2001

Poslat na e-mail Vytisknout

Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

3 krát 5
Jméno		Email

Doporučené články

Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…

	Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
	Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.

	Kulturní tunel II
	V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.

„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…