Časopis Umělec 2001/2 >> Český pupek Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 2001, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Český pupek

Časopis Umělec 2001/2

01.02.2001

Marcel Fišer | review | en cs

Marian Palla, Galerie města Plzně, 12.4. - 24.6. 2001
Výstava Mariana Pally v Plzni zahrnovala práce z různých období, které volně rozmístil po sklepních místnostech a ukázal jak věci vytvořené speciálně pro tuto výstavu, tak i některé starší práce. Dá se říci, že díky tomuto typu instalace si s nepříliš vděčným prostorem velice dobře rozuměl. Diváky přivítal obraz, “namalovaný” (a podepsaný) umělcovým břichem během vernisážové akce jako svérázná pocta Yvesu Kleinovi a jeho “antropometrii”. Zatímco Klein otiskoval krásné dívky, jeho pokračovatel vlastní pupek, ironicky pracující s tématem vlastní sebestřednosti. A to nikoliv nepodobným způsobem, jako v proslulém billboardu s textem Chci peníze, který zde byl připomenut dokumentací. Téma peněz se objevuje v ústřední instalaci výstavy Deset tisíc desetníků na hraní, jakémsi “pískovišti” z mincí s příslušnými hračkami, což je podle mého názoru otevřený a zároveň přesný symbol současné doby. Výstava je vnitřně pospojována právě určitými linkami. Například motiv pupku nás vede k tematice zarovnávání, jíž se soustředěně věnuje již delší čas. Zarovnává nejrůznější věci, které nepatřičně přečnívají ideální obraz dneška — od svého břicha až po trávu na louce. Knihy — ART TODAY nebo v Plzni Laroussovo Umění nové doby — naopak zmenšuje na míru svých knih — opět demonstrace své osoby, pod nímž bychom však mohli vidět i hlubší vyjádření principu subjektivního čtení, tedy to, že si stejně každou věc “osekáme” podle naší vlastní zkušenosti, schopnosti porozumění atd. Spojení “pocty” s humornou distancí nás zase vede k práci Dvě je více než jedna, odkazující k Duchampovi i Warholovi. Nejčastěji se ovšem setkáme s motivem dětských her a hraček. Obkreslené stíny plastikového kačátka, potápěčského šnorchlu nebo “čehosi pro děti” jsou humorným patafyzickým nesmyslem, ale i zneklidňujícím přízrakem. K dětským hrám odkazuje i sbírka ušmudlaných kuliček modelíny, přišpendlených ve vitríně na motýly, nebo monumentální penis z téhož materiálu, který se hlásí k současné (nad)produkci uměleckých děl, reflektujících pornografii.
Pallova tvorba je vzácně jednotná, a to i proto, že je poskládána z několika málo komponent, na něž se v jednotlivých dílech pouze přesouvá důraz. Mísí se v ní osobitý vtip, kritika současnosti, metafyzika východního typu i racionální reflexe západní moderny. Takto namíchaná směs nemusí každému vyhovovat a někdy irituje i jiným způsobem, než by si zrovna asi autor přál. Ale v českém prostředí je Palla zjevem zajímavým a cenným, možná i trochu nedoceněným. Podle všeho je mu to asi jedno.
Význam počinu, jakým byla výstava Mariana Pally v Galerii města Plzně, vystoupí až tehdy, uvědomíme-li si specifika tohoto města. Od počátku osmdesátých let prakticky až dodnes nebylo možno v šedi místní výtvarné scény rozeznat výraznější osobnost, nepočítáme-li dvojici Václav Malina, Milan Maur. Energii pro vyčerpávající boje se zdejším výtvarným establishmentem jim dodávaly aktivní kontakty s Prahou a zejména s Brnem, kde naopak jejich konceptuální přístup nacházel značnou odezvu a v roce 1985 si zde dokonce oba uspořádali důležité výstavy v brněnské Galerii mladých. Spontánní iniciativu plzeňského Svazu, který do Brna zaslal pobouřený dopis, nedávno připomněla plzeňská kulturní revue Pěší zóna. Mezi trojicí podepsaných jsou nejen komunističtí koryfejové Sopr a Topinka, ale i malíř Hes, dodnes šéf katedry výtvarné výchovy Západočeské univerzity. I tyto skutečnosti vypovídají o tehdejších a koneckonců i dnešních poměrech v Plzni. O tom, že se i tady začíná blýskat na lepší časy, svědčí fakt, že to byl právě Václav Malina, kdo se nakonec ujal nevděčné úlohy vést nově zřízenou Galerii města Plzně, obtížně resuscitovanou následnici bývalého X Centra. Zmíněné pozadí pak vysvětluje, proč svůj druhý výstavní termín věnoval právě Brnu.

Fotografie Jaroslav Vančát





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.