Časopis Umělec 1997/2 >> Charlie Citronovo setkání s Arthurem Rubinsteinem Přehled všech čísel
Charlie Citronovo setkání s Arthurem Rubinsteinem
Časopis Umělec
Ročník 1997, 2
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Charlie Citronovo setkání s Arthurem Rubinsteinem

Časopis Umělec 1997/2

01.02.1997

Miloš Vojtěchovský | projekt | en cs

V roce 1994 se prý v New Yorku sešlo na potlachu fanoušků panáčka - kovboje GI Joea přes deset tisíc lidí. Počet webových internetových stránek věnovaných Joeovi se podle článku ve Village Voice z prosince loňského roku počítá na stovky a zbrusu nová reedice série repliky původního Joea byla nedávno s úspěchem provedena. Plastikovou figurku vojáka se skutečnými šaty uvedl na trh s hračkami jakýsi pan Done Levine v roce 1964 a od doby vietnamské války soutěží v popularitě s křehkou hollywoodskou Barbie. Statisíce, možná miliony chlapců vkládalo do tohoto miniaturního Johna Wayna svoje sny o cválajících hřebcích, o střelbě na indiány pomalované válečnými barvami a o hrdinné záchraně farmářovy blond dcery od mučednického kůlu, kde se ji barbarští divoši chystali umučit.
Loutka v rukou dítěte ožívá nemotorným položivotem vysněných dobrodružství a může být pro dítě skutečnější než reálný život. Ve věku masové výroby médií a jejich produkce a distribuce, klonování osobních předmětů se množina dětských hraček - idolů promísila s ideálním světem hrdinů seriálů, mýdlových oper, filmů a jejich životaschopnost se ještě posílila. Hračky se staly součástí kolektivního mýtu - ztělesněním zkomercializovaného působení zábavního průmyslu na budoucí konzumenty jiných, složitějších a nákladnějších hraček a mnohem a mnohem nebezpečnějších her.
Joe je profesí voják, který má k dispozici celou řadu náležitostí - koněm počínaje a arzenálem zbraní konče. Vybavení si mohou rodiče průběžně dokupovat a mění se podle aktuálních podmínek. Operaci Desert Storm provedly rojnice GI Joeů přizpůsobených válce v arabské poušti a nutné propriety byly bleskově na pultech obchodů. GI Joe nebojuje jen v Asii, má vybavení pro každou situaci od arktických sněhových plání až k deštnému pralesu.
Figurky na rozdíl od nás nestárnou, a tak je dnes chlapcům, projíždějících kdysi s Joem divočinou, kolem čtyřiceti let. Jeden z nich se jmenuje Charlie Citron a našel kdesi ve skříni hrdinu svého dětství, přivezl ho do Evropy a začal mu ukazovat svět, jak se mu jeví.
Kovboj s ručně šitými šaty cestuje s Charliem po cestě na jih USA, do Izraele, Skandinávie, Baltických států, Polska, Amsterdamu, Maroka a chystá se do dalších neznámých teritorií. Pak je americký homunkul postaven do situace, kdy vyvolává pozornost kolemjdoucích. Tupě stojí, sedí na koni, nebo je opřen o nějakou zeď a mimovolně paroduje turistické zevlounství. Charlie dokumentuje na fotografiích situace, ve kterých se Joe nachází a kde funguje jako nehybný performer, objektivem zvětšený na lidské měřítko. Joe se modlí v Jeruzalémě u Zdi nářků, sedí na skále ve skalním chrámu Petra, na náměstí v Rize zevluje rozkročen mezi hejnem obrovských holubů, sjíždí na loďce řeku jako jeho slavný kolega z plakátů Camel.
Joe je Charlieho alter ego, rád cestuje, pokud možno daleko, intervenuje do prostředí, pod jeho strnulým, věčným úsměvem se subverzivně ukrývá chasidský smysl pro absurditu, směšnost a radost ze zázračné krásy světa kolem. Joe je figurina-conquiskador, neživá loutka, která magicky oživuje prostor kolem sebe. Hrdina jakéhosi seknhendového příběhu na pokračování, TinTin mutant, Zoro mstitel, vetřelec z jiné planety, někdo cizí. Někdo - napůl člověk, napůl voodoo, zombie, trochu Limonádový Joe, Old Shatterhand, Michael Jackson, Charlie Bronson, každopádně objekt, který přitáhne a zadá podnět k rozhovoru. To je asi ta podstata, která je v prostoru mimo rámeček fotografie, ale o kterou vlastně Citronovi běží - navázat rozhovor, poslouchat, vyprávět příběh, smát se a hrozit zároveň. Děti si troufnou přistoupit první. Joe sedí vedle a tváří se nezúčastněně.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…