Ein exemplarisches österreichisches Künstlerleben oder: "Oy Palme ey!"

Kapitola 1 – Házení gramofonových desek na zlo – Sedím začátkem nového tisíciletí ve svém oblíbeném klubu, v klubu rhiz, známém jako kolébka experimentální elektronické hudby 90. let. Na pódiu visí obrovská hranatá lebka ze styroporu, jejíž rohy zlomocně ukazují ke stropu. Na pódiu je taktéž běloch v kostýmu podobném šatům a něčím plastovým na hlavě. Mluví špatnou angličtinou a vypráví nám, že pochází z jednoho kmene v Etiopii, jehož tradicí je již po staletí zažehnávání zla házením gramofonových desek. „Zlo“ je reprezentováno hranatou lebkou ze styroporu. Na to je rozdáno sto singlů a publikum začíná házet desky na zlo. Desky sviští vzduchem, někdy lebku netrefují, jindy v ní zůstávají trčet, jindy zase prasknou a jedna dokonce usekne levý roh zla. Po skončení je pódium plné rozlámaných desek, zlo poraženo a já nacházím na zemi rozlomený singl Beatles a dávám se do pláče. Kapitola 2 – Pořad o zombie myši – Opět v rhizu: Na pódiu sedí muž se zvláštní maskou, patrně maskou zombie myši a čte v gramaticky špatné němčině příběh o Květnové neděli, kdy Ježíš vjel na oslu do města. Ve skutečnosti byl ale ten osel mimozemšťan, který přišel, aby Ježíše ochránil. „Oy Palme ey!“ je přitom jeho oblíbenou větou. Kapitola 3 – Velká ježčí show – V obskurní show zpovídá maňásek v podobě ježka z pódia hosty svým písklavým hlasem. Vedle toho vystupují rumunský umělec Casa Gontz, experimentální elektronická kapela Das Fax Mattinger a Herbie Moli, šéf rhizu. Zpovídaní lidé si evidentně nevědí rady s ježkem a jeho pisklavými otázkami. Pouze Casa Gontz si přinesl látkovou kočku, kterou mlátí dotazujícího se ježka. Kapitola 4 – Boomtown Vienna 1 – Vídeň je v rozkvětu a to jak z pohledu uměleckého, tak i z kulturního. Nová generace začíná a má zatracený hlad! Kluby a party raší jak houby po dešti, tradiční galerie tratí a stále víc alternativních míst jako Einbaumöbel, Fenster C, LABfactory, das weisse Haus, swingr, slobberclub, Sunday Premium, i:da nebo c17 získávají na vlivu. Každý den desítky zahajování a koncertů, k nalezení na esel.at – neodmyslitelné umělecké a kulturní platformě pro rakouskou uměleckou komunitu od Lorenze Seidlera. Kapitola 5 – target trash aneb „Všechny Vás vošukám do prdele!“ – Večer ve starém fluc, na pódiu živě fm zombie myš, poté mluví Karl Kilian a prezentuje první číslo target trash, věc, skládající se z vypáleného CD, pojmenovaného Popofpane, které je až po okraj plné Geohrhirnexperience fm zombie myši, a ze sešitu s literaturou od různých autorů. To všechno je v DVD obalu s hnusným přebalem a Stencil, ten literární sešit, začíná programově větou: „Všechny Vás vošukám do prdele!“ Kapitola 6 – Se smrtelnými hříchy do Akademie umění – Vystupoval jsem jako fm zombie myš ve „slow show“ se živým programem pro notebook. Trup přitom odhalen a na něm rtěnkou napsáno sedm smrtelných hříchů. Nato sem byl pozván do Slavonic na festival La petite mort. Organizoval ho Ronald von den Sternen a spolužáci z jeho třídy Akademie umění, tehdy ještě vedenou Franzem Grafem. Týden v českém maloměstě s nejhodnějšími lidmi na světě, všichni zvláštní samotáři od stoupenců Mayů až po Hardcorenoise, od vepřových líček na červeném vínu, až po raní žrací orgie v místní pekárně a zábavném vzájemném si tření břich. Cítil jsem se jako v bavlnce a rád bych strávil s těmito lidmi více času. Tak dělám u Franze Grafa přijímací zkoušky, které s úspěchem absolvuji a jsem tak na Akademii umění. Frederike Schweizer, asistentka Franze Grafa, mě stejně jako rumunská umělkyně Anca Benera od navštěvování Akademie umění odrazují. Nedávám na ně, Franz Graf po semestru opouští univerzitu a já se dostávám k Danielu Richterovi. Kapitola 7 – Black Cube – Na rozdíl od konceptu výstav neutrálního a anonymního White Cube, který se svými bílými stěnami snaží schovat architekturu výstav za umělecké dílo, aby tak zamezil interakci architektury a uměleckého díla (viz Wikipedia) – nelze Black Cube, co se intimity týče, předčít. Ve smyslu extenzivního umění se svým velmi otevřeným uměleckým pojmem je, díky odpovídající kompozici a inscenaci, koexistence nejrůznějších prací možná. Podstatným bodem pro toto je způsob osvětlení vystavovaných uměleckých děl. Světlo je vedle uspořádání a pověšení prací alfou a omegou kompozic v Black Cube. Jednotlivá díla můžou v pro ně adekvátní struktuře světla vyvinout nové aspekty svého potenciálu. Přitom jsou některé obrazy stroze a exaktně orámovány, jiné zas osvětlovány diagonálně proti sobě, některé zase v roztřepeném světle a jiné jsou zvýrazňovány pouze bodově. Některé práce se zobrazují v čistě bílé, jiné jsou osvětlovány tlumenými barvami atd. Inscenace s sebou v sobě samozřejmě nese i různé interpretace. Skrze různé osvětlení je možné vedle sebe postavit i velmi odlišné typy prací. Ve smyslu celkového konceptu musí být ale prostor z hlediska inscenace logický. Do celkového uměleckého díla se hodí živá vystoupení včetně DJe nebo VJe. Kapitola 8 – Cyklista 1 – Cyklista byl na cestě domů, jel šíleným mrazem a i když šlapal, potil se zimou. Cyklista už nemohl, byl unavený – byla tma a ukrutná zima. Cyklista najednou spatřil toulající se kočku, chytil jí a rozpáral jí břicho a nandal si jí na hlavu. Cyklista poté mohl pozvolna šlapat domů, protože nyní už mu zima naštěstí nebyla. Kapitola 9 – tempo lectri – Začínala vídeňská kabelová stanice okto.tv, podle všeho všemu a všem otevřená. Jdu na informativní akci a seznamuji se tam s Alem Bird Gorem a Gratisgeorgem Sturmzechprellerem. Následně dva roky provázím uměleckým a kulturním pořadem K, poté začnou Al Bird a Gratisgeorg produkovat trash-pořad tempo lectri, skládajíce se vždy ze třech dílů How to do for me & you, Österreichfilm a Die Sendung mit der Mindy. Vše crazy, hraničící s genialitou, zkažené a praštěné. Ke zhlédnutí na www.youtube.com/user/elvisonLSD. Kapitola 10 – The KOSMOPROLET Manifest (Extrakt 1) – KOSMOPROLET je z hloubi svého srdce KOSMOPROLET. KOSMOPROLET myslí globálně, ale není elitistický jako kosmopolita. KOSMOPROLET není a priori z vyšší třídy. KOSMOPROLET může mít jakýkoli původ (což ovšem neznamená, že musí vždy být chudý jako kostelní myš. Spousta nyní žijících KOSMOPROLETů jsou z vyšší střední třídy, ale se správnými myšlenkami v jejich hlavách. „Správným myšlením“ vynikají nad svým původem). Být KOSMOPROLETem je věc rozumu: KOSMOPROLET se zajímá o svět a jeho obyvatele. KOSMOPROLET se zajímá o víc než jen o sebe a bere odpovědnost za ostatní! Toto dělá pro svět a pro lidstvo. KOSMOPROLET rád cestuje po světě – ve skutečnosti i ve své mysli. Snaží se dívat hlouběji, najít substanci a rozumět lidem. KOSMOPROLET je podobný umělci, ale nemusí jím být. KOSMOPROLETem může být intelektuál, ale ani to není podmínkou. Nejdůležitější je být otevřený. KOSMOPROLET se stará. KOSMOPROLET se snaží rozumět. KOSMOPROLET se ptá. KOSMOPROLET podrobně zkoumá. KOSMOPROLET argumentuje. KOSMOPROLET myslí za svůj horizont. KOSMOPROLET je sexy. Kapitola 11 – Naháč ve slobberclubu – Vidím poprvé Christiana Falsnaese ve slobberclubu, muzikanta a umělce Nika Suchentrunka v Elektro Gönneru. Christian zde vystupuje a já jsem z něj unešen. Jaký to naháč! Kapitola 12 – Výstavní trilogie „sauna - WomenArtists/ MixedGroups/ MenArtists“ – V roce 2006 pořádám bez delšího přemýšlení v dietheateru Konzerthaus výstavu, které se zúčastňuje více než sto umělců a umělkyň, tři výstavy ve třech týdnech podle „sauna principu“, tudíž nejdříve ženy (WomenArtists), poté smíšená sauna (MixedGroups) a muži (MenArtist) tvoří konec. Přitom nejsou zadány žádné obsahové podmínky, co se týká témat a podobných kravin, „sauna princip“ je pouze strukturální. Využívám spousty dobrých umělců a umělkyň, DJů, muzikantů a filmařů obou pohlaví, kteří mi kdy zkřížili cestu a kterých si vážím. Je to třítýdenní party, poté jsem pět týdnů nemocen a těžce zamilován. Kapitola 13 – Flashback 1 aneb Zabíjení kachny – Chytím kachnu, svážu jí nohy a pověsím ji hlavou dolů na dlouhý hřebík, jenž trčí ze stěny domu. Poté vezmu její týl, vytáhnu ho výše a velkým nožem jí proříznu krční tepnu. Kachna máchá křídly jako šílená zatímco krvácí, cítím se tajemně (© Hermann Nietsch) Kapitola 14 – Die Karl Kilian Festspiele – Roku 2007 se konal první oficiální festival Karla Kiliana ve Vídni. The Shining Stanleyho Kubricka zde nalezlo novou interpretaci ve formě screeningu s ­trashterrier-DJ-setem. Umělkyně Anna-Maria Bogner si narazí nos o skleněnou zeď u vedlejší instalace Smoking Gallery, u které rodák z Hamburku, muzikant a malíř Onno Ennoson v mlze prezentoval své Schattensprung Reprise – Konzert für 9 Taperecorder. Al Bird Dirt a First Fatal Kiss se starají o atmosféru na lodi a vše končí na umělecké skládce ve vídeňské stanici v Ragnarhofu spolu se všemi dosavadními pracemi ode mne. Zde také končí skupinová výstava A Tribute to Karl Kilian. Přitom lze při jedné práci od Mirijam Mitspieler házet šipky na kurátora. Zde také skrze jednu práci od Lorenze Seidlera nepřímo poznávám Christiana Eisenberga a jeho práci. Kapitola 15 – Já a L. – Na rozdíl od Vídeňské akademie, při roční obchůzce v Düsseldorfské umělecké akademii o něco jde. My – třída Richter – jsme na výměně s třídou Tal R v Düsseldorfu a vystavujeme naše práce. Při prvním neoficiálním otevíracím večírku se to jen hemží lidmi, čepuje se pivo a já si dělám pohodlí. Změna scény, dvě hodiny později. Stojím lehce osvícen v našem vystavovacím prostoru a přemýšlím, kdo všichni tito lidé, kteří okukují naše věci, jsou. Vejde muž, doprovázen apartní Asiatkou a v závěsu mají ještě jednoho muže. Míří si to přímo k mým pracím ze série Pop.Uniform.War.Smacks a prohlíží si je. Rozhoduji se, že se ho zeptám kdo je: primář, advokát, nebo jaké typy lidí jsou zde při tomto neoficiálním zahájení k natrefení. Zastavuji ho zdvořile při odchodu: „Promiňte, mohu se zeptat, kdo jste?“ Krátce se na mě podívá, poté se jeho hlava světelnou rychlostí blíží té mé, zastavuje se deset centimetrů od ní: „Otázka není, kdo jsem JÁ, ale kdo jste VY!!!“ Přitom se mne tento malý muž snaží zabít očima. Ignoruji to a odpovídám – podle pravdy – „Jsem Karl Kilian. Ale kdo jste vy?“ Zoufale se na mě dívá a poté silně zabrumlá: „Jsem rektor této umělecké akademie!“ Stále to pro mě není dostatečná informace, a proto pokračuji: „Dobře. Ale kdo jste?“ Beze slov se otočí a odchází. Jeho doprovod ho následuje. Jeden z mých spolužáků za mnou přichází a vysvětluje mi, že to byl Markus Lüpertz. Kapitola 16 – (umělecký) vesmír umělce / umělkyně 1 – Každý umělec a každá umělkyně jsou nabádáni k vytvoření si vlastního vesmíru. Tento může být vázaný na realitu, ale nemusí. Umělecké pravidlo č. 1: Umění nemusí nic. Umělec/Umělkyně nemusí tvořit umění, nemusí se prodávat, nemusí se podbízet, nemusí se ponižovat, nemusí být megalomanský, nemusí být diskursivní – ale pokud dělá umění, měl/a by si vztyčit svůj vesmír. Kapitola 17 – The KOSMOPROLET Manifest (Extrakt 2) – KOSMOPROLET může mít normální práci nebo být nezaměstnaný. KOSMOPROLET může být bohatý nebo chudý. KOSMOPROLET může mít vilu nebo být bez domova. KOSMOPROLET se snaží sám/sama sebe naplnit. KOSMOPROLET se snaží žít svoje sny. KOSMOPROLET myslí a jedná globálně. KOSMOPROLET se snaží být upřímný. KOSMOPROLET přiznává, že miluje. KOSMOPROLET nevěří na národnosti a geografické hranice. KOSMOPROLET je proti násilí. KOSMOPROLET se snaží překračovat intelektuální hranice. KOSMOPROLET se vždy snaží, protože být je pouze dočasné. Kapitola 18 – kurátorské principy – Pro mě jako kurátora jsou zásadní dvě věci: 1) Umělec/Umělkyně nesmí být egoistický/á kretén/kráva. 2) Práce umělce/umělkyně musí být velmi dobrá, resp. musí mít velký umělecký potenciál. Kapitola 19 – Cyklista 2 – Cyklista stál na křižovatce za nákladním autem, které zastavilo tak blbě, že se nemohl vedle něj protáhnout. Cyklista začal ve své naštvanosti narážet předním kolem do nárazníku nákladního auta. Cyklista to dělal tak dlouho, dokud nákladní auto úplně nezničil a řidiče nákladního auta neusmrtil. Kapitola 20 – sauna 08 aneb jak sem potkal Umělec – Třetí víkend sauny 08. MenArtists. Po roce 2006 jsem se přemluvil a uspořádal toto šílenství ještě jednou. Takzvaná druhá várka. To celé běželo s podtitulem Festival extenzivního umění, opět v Black Cube jednoho divadla, nejvíc vzrušující umělci a umělkyně, ve zkratce: Svátek! Jak již uvedeno, jsme ve třetím víkendu, motto: „U sauny 08 jde o vytvoření interdisciplinárního komunikačního prostoru, prosazení umění, života, party a diskursu.“ Jsem úplně mrtev. Sauna (ta opravdu fungující), kterou nechal Simon Häfele zabudovat do výstavní místnosti, se osvědčuje. Nazí, potící se lidé stojí s pivem u baru a diskutují s ostatními návštěvníky, ve vnitř zpívá indián (Bobby Velvet). V tomto prostředí ke mně najednou přicházejí dva lidé a představují se jako Ivan a Milena z uměleckého časopisu Umělec, dáváme se do řeči – here we are ;-) Kapitola 21 – O Karl Kilianovi 1 – Karl Kilian smrdí, aneb Ochranná známka Karl Kilian aneb Ikonografie aneb umělecký subjekt – 4000 plakátů zdobí veřejnou místnost: Karl Kilian tě vidí / Karl Kilian cítí / Karl Kilian naslouchá / Karl Kilian má víc / Karl Kilian vyletí ven / Karl Kilian chrchlá / Karl Kilian smrdí / Karl Kilian vybavuje nábytkem / Karl Kilian dělá fóry / Karl Kilian a ty / Karl Kilian je každý / Karl Kilian ještě jednou / Karl Kilian kupředu / Karl Kilian míchá / Karl Kilian čte / Karl Kilian sprintuje / Karl Kilian tě má / Karl Kilian for ever / Karl Kilian v prostoru / Karl Kilian je nechutný / Karl Kilian super síla / Karl Kilian blázní / Karl Kilian krát dva / Karl Kilian se potí… Kapitola 22 – Flashback 2 aneb škubání kachny – Bohužel jsem tu kachnu zabil ve špatný čas, pera zůstávají trčet v tukovém vlákně kůže. Krom toho smrdí to vlažné zvíře jako svině a ani kapka Davidoff Cool Water třená pod nos nepřehluší ten zápach. No děkuji! Kapitola 23 – Boomtown Vienna 2 – Andrew Standen-Raz – Po jednom z našich KOSMOPROLET koncertů v rhizu za mnou přichází pán s obrovskou filmovou kame rou a představuje se jako Andrew Stanton-Raz, filmař z Londýna, a vypráví mi, že točí dokument o rakouské hudební scéně. První interview dávám po koncertě v kuchyni v Ost-Klubu, pár dalších průběhem času. Andrew stíhá zahrnout krůček po krůčku celou vídeňskou hudební scénu do dokumentu – od elektronických hudebníků Fennesz, po rockovou kapelu Bulbul a vlevo, vpravo, nahoru i dolu. Mezitím má Andrew tolik materiálu, že z toho budou dva dokumenty: Part 1: Vinyl: Tales from Vienna Underground a Part 2: Vinyl: Not Everything Will Be Taken Into The Future. Gorgeous! Kapitola 24 – (umělecký) vesmír umělce/umělkyně 2 – Karl Kilian zkoumá hranice nejrůznějších žánrů, někdy až moc hluboce, ale to mu nevadí. Díky velkému počtu projektů, ať je to hudba (KOSMOPROLET, fm zombie myš, Pornobone) nebo jako umělec, performer, aspirant na pornoherce, umělecký redaktor, filmař, televizní producent, geniální sebedestruktor, spisovatel, instalatér, herec, tanečník, universální neodborník, umělecký teoretik, germanista, instruktor snowboardu či kurátor, zkoumá Karl Kilian soudobé umělecké individuum a rozšiřuje tak kousek po kousku, práci po práci, cíl po cíli svůj (umělecký) vesmír. Umělecké individuum je pak jako stvořitel ve středu a v záběru je relativně jedno, jestli člověk vlastní originální práci Karla Kiliana nebo jeho malíček. Kapitola 25 – Boomtown Vienna 3 – Rokko‘s Adventures – Již záhy v mých vídeňských časech se seznamuji s Clemensem Marschallem alias Rokko Analem. Nejen, že je jediný, kdo vlastní tričko Rasputinrecord Hurenschädel, on je taktéž vydavatelem skvělého časopisu Rokko‘s Adventures. Publikace, pro kterou nepíšou jen lidé jako esejista a spisovatel Thomas Fröhlich, ale která se dostane do sbírky muzeí současného umění. Tady výtažek z Rokkova popisu: Rokko‘s Adventures existuje od roku 2007, má sídlo ve Vídni a je vydáván jednou za půl roku. Vedle článků o scestných skvostech z hudby, umění, filmu a literatury jsou důležitou součástí těchto výtisků i podrobné reportáže a vědecké příspěvky. Informováno je o zajímavých obskurních sub-, mezi- a vysoce kulturních fenoménech: Vrtačka lebek, Babka, Vídeňské podsvětí, Olga Neuwirth, Joe Coleman, die Melvins, Preparátor mrtvol, Exopolitik, ruth weiss, Mind Control, Lubricated Goat, Pharao King Maw a Vaginalaroma, toto je jen pár zkoumaných fenoménů. Rozdílné životní způsoby jsou postaveny vedle sebe a ne jak je zvykem, přes sebe. Někomu se může tento přístup zdát jako schizofrenní, nám je však blízký. (www.rokkosadventures.at) Kapitola 26 – O Karl Kilianovi 2 – Karl Kilian, generální experiment extenzivního umění. Během vyšetřování jedné loupeže v roce 1980 byl Karl Kilian nalezen v popelnici vedle pravého Picassa. Adoptoval ho evangelický manželský pár, který však záhy zemřel. Karl Kilian utekl po pohřební slavnosti z pečovatelského domu a uchytil se jako zahradník v ženském klášteře. Zde pak bylo při nedělním restaurování fresek nalezeno jeho nadprůměrné nadání. Kapitola 27 – Postel Bernda Oppla – Contrust-music a vydavatelství Interstellar zorganizovali v městské dílně v Linci „kitch‘n kulture_freeparty“, zúčastnili se Washer, mes. a já, jako fm zombie myš vs. PornoBone. Vyřvávám si na pódiu plíce, poté nastává pořádná párty a nakonec ještě u legendárního Warmen Hans (nejlepší stánek s párkama ever) tři klobásy s ostrým kečupem – ideální na kocovinu ;-) Pak hurá do peřin u Karin Fisslthaler alias Cherry Sunkist a Bernda Oppla alias Horace. Do té doby Bernda neznám, ale Lucia a já se zatím seznamujeme s jeho postelí. Skvělá to postel. Dva roky později se seznamuji s Berndem v Tyrolsku v nadmořské výšce 1500 m při Artist in Residence svobodného státu Burgstein a trávím s ním příjemné chvíle. Bernd je Don Quijote, já jsem Sancho Panza. Kapitola 28 – Boomtown Vienna 3 – Mezitím už je třetí rok „sound:frame – Festival vizualizace elektronické hudby“, pod kurátorkou Evou Fisher. Stejně tak se etablovala i série výstav unORTnung nebo fullframe Kunstfilmfestival. Zní to neuvěřitelně, ale je to pravda: I opravdové afterparty, které začínají až okolo šesté hodiny ranní, se začínají vyskytovat. I když proti nim stále vystupují ultrakonzervativní brzdy jako např. Ursula Stenzel, starostka 1. vídeňského obvodu, která chce znepřístupnit parky pro ne-sousedy, která vystupuje proti pouličním umělcům a která si myslí, že kluby mají ve čtyři zavřít své brány. Ale buďme upřímní – těmto lidem už odzvonilo. Kapitola 29 – Flashback 3 aneb stahování kachny z kůže – Vzhledem k nemožnosti nebo absenci alespoň náznaku vytahání per z kachny, se rozhoduji mrtvé zvíře stáhnout z kůže. Páchne pouze zlehka, škoda jen té křupavé krusty. Kapitola 30 – Come together! – KilMor Prod. – Manuel Gras, kterého jsem poznal skrze našeho společného přítele spisovatele Thomase Havlika, mě pozval roku 2006 na svou narozeninovou oslavu. Po zkoušce s mou tehdejší holčičí kapelou The shampoo girls (Verena Brückner, Bernadette Reiter, já & Karin Ankele z Brüll Schwestern) ve zkušebně Bulbul ve WUKu jsem vyrazil na párty. Loft se zapuštěnými světly v mahagonové podlaze, obrovským barem a černým koženým nábytkem uprostřed místnosti. Všechno smrtelně módní, všechno skvěle upravené, všechno wow – ve zkratce: sem tady úplně mimo. K mé záchraně je tu pro mě sekt a taky – JUHU! – (vedle The Simpsons Pinballu) můj nejoblíbenější flipper: Terminator 2! Tak trávím 2 hodiny odpalováním kuličky kamsi do prostoru a pitím sektu. Poté jdu ven na verandu a sedám si k lidem. Poznávám skvělou mladou dámu, jmenuje se Lucia Morandini. KilMor Productions začínají. Máme sedm dětí a žijeme na hausbootu v Toskánsku.

01.02.2009